Může zachránit život, polovina pacientů ale klíčové vyšetření ignoruje

Karcinom plic lékaři odhalí u přibližně sedmi tisíc pacientů ročně. Téměř pět tisíc lidí na něj pak každý rok zemře. Část těchto úmrtí je ale podle odborníků zbytečná.

Ti, u nichž je riziko onemocnění nejvyšší, totiž často vůbec nepřijdou na doporučený screening. Podle údajů z Národního registru hrazených zdravotních služeb ho 49 procent oslovených odmítlo, nebo se na něj po přijetí žádanky nedostavilo.

„U rakoviny plic mají pacienti většinou strach, že ,se něco najde‘, i když je to iracionální. Řeknou si, že raději nikam nepůjdou,“ popisuje svou zkušenost profesor pneumologie Milan Sova z Fakultní nemocnice Brno.

Onemocnění přitom patří mezi diagnózy, kdy je zásadní léčbu zahájit co nejdříve. Pokud se rakovina plic najde v prvním stadiu, šance na úplné vyléčení je vysoká – podle lékařů až devadesátiprocentní. S pokračující dobou se ale rychle snižuje.

„Když ji najdeme třeba ve čtvrtém stadiu, je onemocnění už nevyléčitelné. Léčba sice může být účinná, ale hraje se jen o to, jak moc se dá prodloužit život,“ konstatuje Sova.

„Lidé si často neuvědomují, že rozdíl mezi operovatelným nádorem a onemocněním, které už postupuje do dalších stadií, není jen o kvalitě života, ale o životě a smrti. Je nutné lidem stále opakovat, že když přijdou včas, dá se udělat strašně moc. Když ne, léčba je bolestivá, nepříjemná a často velmi rychle a razantně zkrátí život,“ doplňuje Michaela Tůmová z organizace Hlas onkologických pacientů.

Screeningový program zaměřený na odhalení rakoviny plic je zatím v pilotní verzi, stát ho organizuje od roku 2022. Jeho konkrétní dopady se proto budou teprve vyhodnocovat.

Lékaři k němu ale přistupují s nadějí. V první fázi odhalili nádor u přibližně tří procent vyšetřovaných pacientů. „To je zásadní rozdíl oproti běžné praxi, kdy více než 50 procent pacientů přichází už s rakovinou, kterou nelze jednoznačně vyléčit, pouze léčit. Ve screeningu naopak většina pacientů přichází v léčitelném stadiu, což je velký efekt programu,“ vyzdvihuje vedoucí pneumo-onkologické ambulance Fakultní nemocnice Brno Bohdan Kadlec.

Čísla záchytu se podle něj postupně zvyšují, protože si na program zvykají praktičtí lékaři, specialisté i samotní pacienti.

Vyšetřit se mohou současní i bývalí kuřáci ve věku od 55 do 74 let s kuřáckou zátěží alespoň 20 balíčkoroků – tedy 20 cigaret denně po dobu 20 let, nebo ekvivalentní počet za jiný časový úsek. Účast je dobrovolná a zdarma.

Největší riziko rakoviny plic je právě u kuřáků. Jenže ti často nepreferují zdravý životní styl ani screening. „Nevědí, že na něco takového mají nárok, nebaví se o svém zdraví a nepečují o něj,“ popisuje Tůmová.

To potvrzuje i pneumolog Sova. „Když to srovnáme s ostatními screeningovými programy, jako je rakovina prsu nebo rakovina kolorekta, pacienti v nich bývají více edukovaní, vědí, že to má smysl,“ říká.

Dalších 20 až 30 procent pacientů jsou ale nekuřáci. Pro ně screeningový program zatím k dispozici není. „Neumíme je přesně definovat. Provádět screening u celé populace nejde, protože i nízkodávkové CT vytváří určitou zátěž. Hledají se proto jiné cesty,“ popisuje Kadlec.

„Rakovina plic se bohužel objevuje i u lidí, u kterých bychom ji nečekali. Diagnostikujeme ji i u pacientů před čtyřicítkou,“ doplňuje onkolog. U nich bývá onemocnění často agresivní, imunitní systém reaguje velmi silně a léčba může být složitější.

Přesný důvod nárůstu rakoviny plic nekuřáků zatím není jasný. Spekuluje se o vlivu životního prostředí, konzumaci předpřipravených potravin nebo vyšší míře stresu. Velkou roli hraje také genetika.

I když je screening plic určený pro relativně úzkou skupinu, neznamená to, že by pacient mimo ni neměl šanci na vyšetření. „I když jsem nekuřák a nemohu jít na screening karcinomu plic, při jakémkoliv podezření nebo rodinné zátěži mě praktik může odeslat na vyšetření. Neznamená to, že by vás někdo nevyšetřil,“ vysvětluje Tůmová.

Rakovina plic bývá nenápadná - a právě proto zákeřná. Nebolí a většinou nedělá potíže v časných stadiích. Jejím nejčastějším příznakem je kašel, mohou se ale objevit i jiné potíže, jako třeba bolest na hrudi. Varovným signálem je také vykašlávání krve.

„Někdy stačí všímat si drobných změn: kopec, který jste dříve vyšli bez problémů, najednou jdete na třikrát, zadýcháváte se, máte bušení srdce nebo slábnete. To jsou signály, které by vás měly dovést k praktickému lékaři,“ říká Tůmová.

Další příznaky, jako jsou bolesti, ztráta chuti k jídlu nebo hubnutí, už většinou značí větší problém. „Většinu pacientů proto stále nacházíme v pozdějších stadiích onemocnění. I proto je screeningový program tak důležitý,“ apeluje Sova.

Prvním krokem je návštěva praktického lékaře, který má zdravotní dokumentaci pacienta a přes něj procházejí všechny screeningové programy. Praktik vyplní dotazník, zhodnotí, zda člověk splňuje podmínky, a pošle ho dál. Zároveň vysvětlí, jak celý proces probíhá.

Pneumolog následně pacienta odešle k nízkodávkovému CT vyšetření (LDCT). Je bezbolestné a zabere jen několik minut. Podle výsledku pak doporučí další postup: buď kontrolu za dva roky, pomoc s odvykáním kouření, nebo další vyšetření.

Včasný záchyt je klíčový – pokud se nádor zachytí v raném stadiu, často stačí operace a pacient může dál vést plnohodnotný život. Nález na CT přitom nemusí znamenat jen rakovinu plic. Často se odhalí i jiná onemocnění, například postižení cév nebo plicní fibróza.

Statistiky, které ukazují počet nádorů plic v posledních letech, naznačují dobrou zprávu: případů sice přibývá, úmrtí je ale rok od roku méně. Souvisí to s pokrokem medicíny – nemoc lékaři mnohdy odhalí dříve a umí ji léčit lépe.

Odborníci navíc předpokládají, že pozitivní trend by mohl dál pokračovat. Kuřáků totiž ubývá. „Dnes ale lidé přecházejí na zahřívaný tabák nebo elektronické cigarety, u kterých zatím nevíme, jaké budou mít dlouhodobé dopady,“ podotýká Sova. Jak přesně nové výrobky výskyt rakoviny ovlivní, ukáže teprve výzkum.

Screenigový program se ale podle odborníků zatím na statistikách příliš neprojevuje - na to je potřeba delší časové období. Vliv má především modernější léčba, hlavně u pokročilých stadií. Díky imunoterapii a dalším způsobům léčby dnes lékaři dokážou pacienty léčit mnohem efektivněji než dříve.

„Když jsem nastupoval do práce kolem roku 2011, léčba nebyla tak pokročilá a pacienti se čtvrtým stadiem rakoviny plic většinou umírali do roka. Dnes je přežití násobně delší a u řady pacientů se z onemocnění stává chronická nemoc,“ popisuje pneumolog Sova.

Čísla ale ukazují i negativní trend. Zatímco v minulosti u rakoviny plic drtivě převažovali muži, dnes je ženy ve smutných statistikách pomalu dohánějí. Souvisí to s historickým vývojem kouření – dříve se týkalo převážně pouze mužů, ženy začaly masově kouřit až od 70. let, v tuzemsku ještě o něco později. Tyto změny se v datech neprojeví hned, ale až o dekádu či dvě později. Nádorů od té doby proto výrazně přibylo.

Mírně se pak mění také histologické typy nádorů plic. Souvisí to s tím, že se dříve kouřily cigarety bez filtru, později s ním. Karcinogenní působení je v obou případech jiné a vznikají i jiné typy nádorů.

Odborníci se shodují, že účast na screeningovém programu je potřeba zvyšovat – a motivovat pacienty lze několika způsoby.

Podle Kadlece se jako nejúčinnější ukazuje finanční motivace. Podobně jako u preventivních prohlídek by pojišťovny mohly účast na screeningu odměňovat, zatímco jejich opakované vynechávání by znamenalo ztrátu nároku na určité příspěvky. „Finanční motivace je podle mě nejsilnější, samozřejmě spolu s osvětou,“ dodává.

Problém ale zůstává i v dostupnosti péče. Centra nabízející screening se sice postupně otevírají i v menších městech a okrajových regionech, stále však existují oblasti, kde je dojezd složitý.

„Na druhou stranu je potřeba říct, že je normální za zdravotní péčí dojíždět. V západních zemích pacienti běžně jezdí za lékařem desítky, někdy i stovky kilometrů,“ myslí si pneumolog Sova.

Podobný pohled má i Michaela Tůmová z Hlasu onkologických pacientů: „Snažíme se pracovat i ve vzdálenějších lokalitách a hledat cesty, jak péči zpřístupnit. Když pacienti přijdou včas, celý systém ušetří spoustu peněz.“

Léčit člověka s rakovinou v počáteční fázi je totiž nejen úspěšnější, ale také výrazně levnější než u pokročilého onemocnění.

Podle Tůmové je navíc zásadní vysvětlovat pacientům, jak screening funguje. „Občas slyšíte kritiku: chtěl bych se objednat a mají na mě čas až za dva měsíce. To ale nevadí. Screening není o tom, že mi ho udělají za hodinu. Screening je o tom, že ho absolvuji každé dva roky. Důležitá je pravidelnost, ne okamžitost,“ uzavírá.