„Nechceme vaše domy, chceme mluvit.“ Tichý pochod a hlasité protesty v Brně

Mohlo by se zdát, že Křížová ulice pár kroků od centra Brna se v sobotu stala dělicí čarou mezi dvěma skupinami lidí. Na jedné straně je poměrně tichý průvod dlouhý několik desítek metrů, v němž si lidé připomínají tragické události spojené s odsunem Němců.

Na straně druhé je menší, ale o poznání hlasitější skupina. Odpůrci česko-německého setkání se vybavili transparenty, píšťalkami i bubny. Dorazilo jich přibližně tři sta.

Na účastníky pochodu křičeli hesla jako „Sudeťáci ven“, volali „Paměť vám zakrněla“ či „Jste vůbec Slované?“. Nazývali je „kolaboranty“, „šašky“ nebo „fašisty“. Mohlo by se zdát ironické, že v jednu chvíli jeden z protestujících zvedá pravici v nacistickém pozdravu. Vzduchem létají ostré vulgarismy i vztyčené prostředníčky.

Střety mezi oběma skupinami hlídali policisté a členové antikonfliktního týmu. Protesty proto zůstaly u pískotu a slov.

Na nedalekém Mendelově náměstí končí takzvaná Pouť smíření, která připomíná tragické osudy německých obyvatel. Ti byli v květnu 1945 vysláni na takzvaný pochod smrti.

Účastníci pochodu šli stejnou trasu jako před jednaosmdesáti lety odsunutí Němci. Symbolicky ale vyrazili opačným směrem, cílem byl augustiniánský klášter na Mendelově náměstí. Právě tam se scházeli vyhnaní obyvatelé před pochodem.

Práceschopní muži museli zůstat ve městě na nucené práce, do průvodu proto byly nahnány ženy, děti a starci. Na cestě a v následujících dnech a týdnech útrapám podlehlo nejméně 1700 z nich.

Na letošní pochod vyrazila také šedesátnice Manuela, která žije v Porýní. Přijela už počtvrté. „Byla jsem velmi ráda, když Brno řeklo, že o tom (vyhnání německého obyvatelstva, pozn. red.) chtějí mluvit. Evropa může dál existovat, jen pokud se bude o kritických tématech minulého století bavit,“ myslí si.

„Němci už dávno řekli, že nechtějí zpátky žádné vaše domy. Nechceme je. Chceme mluvit,“ dodává důrazně. Odkazuje se na slova některých odpůrců česko-německého setkání, kteří varují před údajnou snahou zrušit takzvané Benešovy dekrety.

Na celou trasu vyrazil také Marek Krška. „Člověk u toho myslí nejen na to, jak by se zachoval sám nebo jak by na řadu věcí reagoval. I na ty lidi, kteří to bohužel zažili na vlastní kůži,“ říká na konci pochodu.

I on se akce účastní poněkolikáté, letos to pro něj prý bylo ale důležitější než předchozí roky. „Nemuseli jsme se dvakrát rozmýšlet. Chtěli jsme tu myšlenku podpořit kvůli tomu, jak se to nechutně rozmázlo,“ vysvětluje.

Letošní pouti se podle odhadů policie účastnily přibližně čtyři a půl tisíce lidí. Někteří lidé vyrazili už ráno na zhruba třicetikilometrový pochod z Pohořelic do Brna, další se přidali symbolicky jen na poslední kilometr.

Všichni se setkali u gymnázia Vídeňská. I sem dorazilo několik desítek odpůrců setkání, podporovatelé však výrazně převažovali.

Také před školou se vytvořily dvě skupiny lidí stojící proti sobě. V ruce drží vlajky nebo transparenty, jejich vyznění je ale v ostrém kontrastu. „Sudeťáci, chtěli jste do říše, zůstaňte tam navždy,“ hlásá jeden ze skupiny odpůrců akcí, které připomínají výročí odsunu německých obyvatel.

„Herzlich willkommen“, vítejte, stojí na ceduli ozdobené českou a německou vlajkou a srdcem, kterou svírá muž na druhé straně ulice.

Zástupci obou skupin se pouštějí do ostrých diskuzí. „Proč nemáte rovnou hakenkreuz?“ oboří se jeden z příchozích na protestující. „Proč ho nemáte vy?“ opáčí druhý. „Doučte se dějiny!“ vykřikne.

O pár metrů dál se do debaty pustil i poslanec a bývalý ministr dopravy Martin Kupka (ODS). „Má smysl vysvětlovat, že na obou stranách má být smíření,“ říká jednomu z příchozích. Od několika postávajících za svá slova sklidí potlesk, protestující muž ale v reakci jen rázně zakroutí hlavou.

Na akci dorazilo také několik opozičních politiků, převážně z řad ODS. Kromě Martina Kupky například bývalý ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, poslanec Evropského parlamentu Alexandr Vondra nebo třeba primátorka Brna Markéta Vaňková. Když z pódia zazní, že záštity nad festivalem Meeting Brno se ujal prezident Petr Pavel, následuje mohutný potlesk.

„Nemůžeme ustupovat zlu a tomu, co se na nás z té druhé strany valí. Tomu, jak jsou očerňovaní lidé, kteří sem přijeli jen proto, aby uctili památku třeba svých předků, již tady žili po generace,“ myslí si Jan Všianský, který akci také dorazil podpořit.

Atmosféru ale hodnotí jako překvapivě klidnou. „Čekal jsem násilné projevy. Ale k tomu nedošlo. Viděl jsem tu lidi, kteří říkali profesorům historie, aby se naučili dějepis,“ dodává.

Lidé na připomínkový pochod vyrazili po jednadvacáté. Letos ale tradiční akce budí větší vášně než obvykle. Pořadatelé festivalu Meeting Brno totiž pozvali i sudetské Němce, konkrétně zástupce organizace Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL).

To zastupuje zájmy Němců, kteří se stali oběťmi poválečného odsunu po druhé světové válce, a jejich potomků. Každoročně se setkává už 75 let, doteď to bylo pokaždé v Německu. Letos poprvé v poválečné historii je v Česku.

To vyvolává mezi některými lidmi odpor. Několik desítek lidí s transparenty dorazilo na připomínkové akce už ve čtvrtek a pátek, kdy festival začínal, jinak tomu nebylo ani v sobotu.

Uvedli, že přišli připomenout zločiny nacismu a hájit poválečné Benešovy dekrety. Na účastníky pietních akcí pískali, pokřikovali nebo troubili z aut a motorek. Ty si vyzdobili českými vlajkami, k vidění byl ale i husitský prapor nebo ruská trikolora.

Setkání a dialog nicméně podpořila řada osobností a potomků obětí holokaustu, mezi nimi například Eva Lustigová, dcera židovského spisovatele Arnošta Lustiga, nebo exministr kultury Milan Uhde. Ten za druhé světové války přišel o 18 členů širší rodiny, kteří zahynuli v koncentračních táborech.