Článek
„Kdyby to bylo cvičení, bylo by to super, krásně bych si to užil,“ vtipkuje už dnes speleolog Václav Adamec. O víkendu ale celá situace vypadala dramatičtěji. Zranil se při průzkumu jeskyně v Moravském krasu a dlouhé hodiny zůstal uvězněný pod zemí.
Záchranáři jej do nemocnice převezli v neděli dopoledne poté, co se hasičům podařilo po zhruba 21 hodinách dostat ho z běžně nepřístupné jeskyně na povrch. Utrpěl zlomeninu kotníku.
Na Klinice úrazové chirurgie strávil na operačním sále přibližně dvě hodiny. „Pacient utrpěl zlomeninu dolní části holenní kosti, která zasahovala do kloubů. Byla roztříštěná, jednalo se tedy o komplikovanou zlomeninu,“ popsal přednosta kliniky Milan Krtička. Hojení podle něj potrvá zhruba tři měsíce.
Speleologové chtějí v průzkumu jeskyně Svážná studna u Rudice na Blanensku pokračovat, očekávají totiž další objevy. Pod zem se chce vrátit i Václav Adamec. „Noha se zahojí a půjdu,“ říká v rozhovoru odhodlaně.
Jak teď trochu s odstupem celou událost hodnotíte?
Je to zkušenost. Šlo o normální činnost v jeskyni, která se trošku nepovedla. Naštěstí ten úraz není vážný. Bylo hezké vidět, že systém funguje i z druhé strany. Jsem totiž dobrovolný hasič, ještě v sobotu ráno jsem byl na výjezdu kvůli popadaným stromům.
Špatně jste došlápl.
Ano, prakticky v nejjednodušší části jeskyně. Hloupě jsem šlápl na suťáku (suťovém dně, pozn. red.) a ujela mi noha.
Co se dělo pak?
Třetí kolega byl na cestě k nám. Jeden je součástí speleozáchranky, takže jsme věděli, co je potřeba udělat. Díky tomu, že jsem u hasičů, jsem také hned věděl, jak postupovat.
„Čas v jeskyni utíká jinak“
Váš kolega mi říkal, že jste asi hodinu zůstal na dně jeskyně sám. Bylo to náročné?
V jeskyni čas funguje trošku jinak, utíká rychleji. Netuším, jak dlouho to bylo, člověku to tak nepřijde. Běhám ultramaratony, takže jsem zvyklý být sám dost dlouho a spoléhat se sám na sebe.
Bylo to bolestivé? Pomohly vám třeba léky proti bolesti?
Nemohl jsem dostat úplně silné léky, protože část cesty jsem musel prolézt sám. Nemohl jsem být úplně utlumený. Naštěstí zranění opravdu není tak vážné a byl jsem schopný nohu odlehčovat. Byla pořádně zafixovaná.
Která část byla nejhorší?
Kupodivu možná ta závěrečná, když mě tahali na sáňkách. Nemohl jsem tomu pomáhat, byl jsem svázaný a musel jsem se jen dívat, co se děje. To nebyla úplně příjemná záležitost. Radši bych se plazil sám, ale v některých částech to samozřejmě jednoduše nešlo.
Záchranná akce trvala 21 hodin. Jak ji hodnotíte?
Ten čas opravdu vůbec nedokážu posoudit. Tým lidí za námi pak sešel dolů, měl na starosti tepelný stan a podobně. Byli jsme úplně v pohodě, připravovali jsme se na cestu nahoru.
U samotného transportu bylo vidět, že kluci od speleozáchranky jsou sehraní. Každého půl metru byl připravený člověk, který nějakým způsobem pomáhal.
Každý úsek měli vykrytý, promyšlený, všechno bylo připravené. Jen doufám, že jsem jim neublížil, protože jsem jim v plném postroji lezl po hlavách. Všem moc děkuju, bylo to úžasné. Kdyby to bylo cvičení, bylo by to super, krásně bych si to užil.
Dvacetileté zkušenosti
Rodina o vás informace měla?
Měla, i když jsem to nechtěl ze začátku. Chtěl jsem, aby se to dozvěděli, až budu venku. Ani na vteřinu se neřešilo, že by tam člověk mohl zůstat.
Spíš jsem potom měl strach o kluky, kteří tam dělali střelbu, fungovali jako permoníci. To, co tam odváděli, byla neskutečná práce. Nahoře byli bratři a sestry z dobrovolných hasičů, zajišťovali kompletní zázemí. Bylo to super.
Neplánoval jsem se na systém podívat z druhé strany. Kdyby se to stalo někomu jinému, pravděpodobně bych tam byl jako člověk, který pomáhá. To pro mě bylo zvláštní. Celou dobu jsem se bál, aby si někdo kvůli mně neublížil.
Jak často do jeskyně chodíte?
Pravidelně, dělám to dvacet let. Už jsem byl podstatně hlouběji i dál. Ta jeskyně je sice v některých částech komplikovaná, ale prakticky jsme nebyli daleko. Nebylo to tak hrozné. Byl jsem i kilometr hluboko, tam by ta záchrana asi probíhala podstatně hůř.
Už jsem měl zlomená žebra i vykloubené rameno. Jakmile jsem cítil, že kosti drhnou o sebe, bylo mi všechno jasné. Bylo potřeba rychle zasáhnout, to jsme řešili automaticky. Jsme na to připravení – nosíme s sebou izofólie, takže se do nich zabalíme a počítáme s tím, že tam nějakou dobu budeme. Máme i zásobu jídla a pití, kluci tam nechali lékárničku.
Když jsem tam byl chvíli sám, myslel jsem si, že se mi to zdá, že se proberu a všechno bude v pořádku.
Vaši kolegové říkali, že v bádání v jeskyni Svážná studna chtějí pokračovat. Budete se tam vracet i vy?
Doufám, že se noha zahojí a půjdu.
