Článek
Loňské Vánoce prožili Švecovi úplně jinak, než si představovali. Místo klidu a rodinné pohody přišla zpráva, která změnila jejich dny od základu. Hned druhý den po Štědrém večeru měl dvouletý Lukáš vysoké horečky. Po sérii vyšetření dostali rodiče děsivé vysvětlení: Důvodem neustávajících potíží je akutní leukémie.
Jenže u nejmladšího ze čtyř dětí tím potíže neskončily. O měsíc později přinesli lékaři další špatnou zprávu: I pětiletý Adam má těžké postižení - vývojovou poruchu.
„Když jsme slyšeli jeho diagnózu, vše se zastavilo. V té chvíli jsem nevěděl, co dál,“ říká otec dětí Luděk Švec. „Jsme ve stadiu, kdy lítáme od jednoho k druhému a zatím nevidíme světlo na konci tunelu,“ dodává.
Malý Lukáš se léčí s akutní leukémií.
Neustálý boj o život
Život Švecových se od té chvíle točí hlavně kolem nemocnic a péče o děti. Manželka Ivana zůstala doma a stará se nejen o vážně nemocného Lukáše a postiženého Adama, ale i o jejich čtyřletého bratra Vojtu a desetiletého Davida.
Ti se ocitli v roli takzvaných „skleněných dětí“ – sourozenců, na něž kvůli zvýšené péči o nemocné bratry zbývá méně pozornosti. „Samozřejmě tím vším trpí. Snažíme se jim maximálně věnovat, ale přece jen se vše točí hlavně kolem jejich nemocných brášků,“ přiznává Luděk Švec.
S Adamem jezdí rodiče pravidelně do speciálně pedagogického centra, s Lukášem zase tráví dlouhé hodiny na onkologii. Nejde však jen o pravidelné návštěvy - dvouletému pacientovi se často zdravotní stav zhoršuje i několikrát týdně. A rodina pak musí rychle vyrazit do nemocnice.
„Když dostane teploty, musíme jet. Protože třeba sourozenci donesou nějakou virózu. Jakmile dostane infekci, je konec - má nulovou imunitu. Je neustále v ohrožení života,“ vysvětluje otec.
„Obrovský risk“
Jenže rodina bydlí v jihomoravských Ždánicích. A nejbližší onkologie je ve více než padesát kilometrů vzdáleném Brně. V takových chvílích přichází velký stres - sanitka není vždy k dispozici. „Spoléhat jen na sanitku je sebevražda,“ říká Luděk Švec.
Využívání sanitky podle něj navíc není dlouhodobě možné. „Na pohotovost vás odveze, ale není to ideální. I když jste onkologičtí pacienti, znamená to, že zabíráte místo akutním případům,“ vysvětluje.
Pro Lukáše je jakákoliv infekce velmi nebezpečná. V případě potíží tak rodina musí vždy rychle k lékařům.
Do nemocnice proto jezdí především autem. To je ale sedmnáct let staré - a ne vždy spolehlivé. Rodina proto prosí o pomoc. Na platformě Donio vznikla dobročinná sbírka, vybrané peníze půjdou právě na nákup nového vozu.
„Vím, že je to trochu zoufalý krok. Už jsem od lidí i slyšel, že se chceme obohatit. Neuvěřitelné. Kéž by byli kluci zdraví a já žádnou sbírku pořádat nemusel. Pro svoji rodinu a syny to ale udělat musím. Musím vyzkoušet všechny možnosti, jak jim pomoci,“ krčí rameny otec.
Chuť pomáhat dál
A co ještě by si rodina přála? „Pomáhat dál,“ odpovídá Luděk Švec bez zaváhání. „Posílají nám peníze i maminky, které na onkologii samy mají děti s nádory a potřebují pomoc. To je hrozné – a zároveň neskutečně dojemné. To je solidarita, kterou si neumíte představit,“ popisuje.
Jako tělocvikář a aktivní sportovec se proto rozhodl zorganizovat charitativní běh v jihomoravském Ždánickém lese na podporu brněnského onkologického centra. „Jsou tam báječní. Snažíme se tím tu energii vrátit,“ uzavírá.
