V příhraničí zůstaly tisíce německých hrobů. Na opravy dá Česko miliony

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na dřívějším převážně německém hřbitově v Labské Stráni na Děčínsku se zachovalo jen několik posledních hrobů, které se nezadržitelně rozpadají. Mnoho dalších starých náhrobků bylo vyhozeno na skládku za hřbitovem.

Eva Mašková, jejíž předci přišli do někdejší plně německé vesnice až po druhé světové válce, tedy v době, kdy Československo tři miliony českých Němců ze Sudet vyhostilo, postupně hroby někdejších obyvatel renovuje.

„Němce, kteří žili na Labské Stráni, považuji za své předky, protože žijeme v jejich chalupě, chodíme po jejich cestách. Starali se kdysi o místo, o které se nyní staráme my. Vnímám to jako dědictví, které nám předali. A mám o něj tak pečovat dál,“ vysvětluje.

Staré německé hroby opravuje už pět let, se skupinou dobrovolníků zrenovovali zatím čtyři, na pátém momentálně pracují. Oprava jednoho malého hrobu podle Maškové vyjde minimálně na dvacet tisíc. „Něco se nám podařilo z darů, něco svépomocí,“ říká.

V případě velkých honosných hrobek, které kdysi zdobily převážně městské hřbitovy, je částka mnohonásobně vyšší, šplhá až do milionů. A na to už „srdcaři“ a dobrovolní nadšenci nestačí. Jenže obecní či městské kasy, z nichž by se měla péče o hroby financovat, na to mnohdy nemají peníze nebo chuť.

Pro řadu obcí či měst jsou německé hroby kvůli nabitým rozpočtům do určité míry nechtěným dědictvím, které způsobila nedůslednost. V rámci tzv. Benešových dekretů byl zkonfiskován prakticky veškerý majetek odsunutých nebo vyhnaných Němců a jediné, co jim zůstalo a dekrety nepostihly, byly právě hroby. Jenže o ty se už vystěhovaní potomci nemohli starat.

„Stát vlastně znemožnil péči o německé hroby,“ zdůrazňuje prezident Shromáždění německých spolků v České republice Martin Dzingel. Jelikož za hroby nikdo neplatí nájem, postupně propadly obcím a ty se o ně postaraly po svém. Někde je částečně udržují, jinde je zcela srovnaly se zemí.

„Nejhorší byla léta normalizace. To vyjelo buldozerů, takových navždy zničených hrobů, památek, vlastně i historie,“ líčí Dzingel a dodává, že náhrobní desky často slouží i jako jakýsi archiv doby, protože písemné archivy v pohraničí komunisté nenávratně zničili. Pokud se zničí i desky, historie se podle něho nenávratně vymaže.

Naděje svitla hrobům v devadesátých letech, kdy po pádu komunismu mohli o hroby svých předků požádat jejich potomci z ciziny. Odezva však byla malá. Buď se to k nim ani nedostalo, nebo neměli zájem.

„Vazby byly většinou zcela zpřetrhány. A většina lidí ani o této možnosti nebyla informována. Možná kdyby český stát udělal nějakou osvětu v němčině, nějaké letáky, kde by napsal něco ve smyslu „přijďte si prodloužit váš hrob nebo ho zlikvidujeme“, tak by byl zájem větší. Nic takového ale tehdy nebylo. Jen vyhláška v češtině, nic víc. Uvědomme si, že tehdy nebyly sociální sítě, lidé neměli šanci dozvědět se o tom,“ podotýká Dzingel.

Česko se nicméně zavázalo k péči o německé hroby v mezinárodní smlouvě mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Německem o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1992. Text ale jasně nemluví o opravách. Mnoho obcí či měst o smlouvě vlastně ani nevědělo či ji přehlíželo, k ničení hrobů totiž docházelo nepřetržitě na mnoha místech bývalých Sudet.

Přesné údaje o tom, kolik německých hrobů v Česku je, neexistují. Každopádně jde o statisíce, uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), na jehož návrh vláda nedávno schválila vytvoření dotačního programu na obnovu těchto hrobů. Příští rok by na to mělo ze státní kasy putovat deset milionů korun, v dalších letech by se mohla částka zvýšit o 20 milionů korun ročně. Podporu se bude MMR snažit zajistit i z evropských fondů.

Na opravu všech hrobů či celých pohřebišť to sice stačit zdaleka nebude, to ale není ani cílem, říká stát i německá menšina v tuzemsku.

„Je jasné, že plošná rekonstrukce všech německých hrobů, kterých jsou v Česku statisíce, z nového programu není možná – jenom kompletní oprava 50 tisíc hrobů by si vyžádala zhruba 2,5 miliardy korun. Reálné je však kombinovat několik přístupů – místo celých hrobů obnovovat pouze náhrobky nebo budovat integrované památníky tam, kde je zničených hrobů příliš – fakticky jsou to umělecké objekty připomínající i konkrétní pochované. V případě hrobů významných rodáků jde zase o rekonstrukce kulturní památky,“ upřesňuje vrchní ředitel Sekce evropských a národních programů MMR Leo Steiner.

Martin Herbert Dzingel dodává, že mnohde by stačilo vytvořit alespoň pietní místo, což by bylo pro stát finančně méně bolavé. „Rádi bychom, aby na hřbitově byl třeba kříž, nějaká deska s nápisem, který by připomínal zemřelé německé obyvatelstvo, které zde žilo řadu staletí,“ shrnuje.

V další fázi by se mohly opravit hrobky významných rodáků, které jsou mnohdy až uměleckým dílem. Zejména v někdejších bohatých průmyslových městech, jako byl Liberec či Jablonec, se to podle Dzingela honosnými hrobkami průmyslníků jen hemžilo.

Právě s obnovou opuštěných hrobek už začal Jablonec nad Nisou či Ústí nad Labem, kde se opravuje například honosná secesní hrobka továrníka Johanna Schichta, který vybudoval věhlasnou mýdlárnu a dodnes jsou známá jeho mýdla s jelenem. Například Frýdlant poté uvolnil na hrobky statisíce korun.

Opravy slavných hrobek mohou do měst přilákat i turisty, do obliby se totiž dostává takzvaná funerální turistika, kdy se návštěvníci zaměřují na hřbitovy, poznávání hrobů významných osobností a odhalování různých legend, historie i mýtů.

Pro menší obce, jejichž rozpočty jsou už tak dost vyšponované, ale zpustlé německé hroby často představují další finanční náklady. Dotace, o níž vláda rozhodla, jim proto přijde zajímavá. „Záleží ale na tom, jaké budou podmínky dotace a jak náročné bude její administrativní zpracování. To je zpravidla největší problém,“ popisuje místostarosta obce Bublava Miroslav Račko.

Krušnohorská obec se nachází v těsné blízkosti česko-německé státní hranice, před druhou světovou válkou měla převážně německé obyvatelstvo. V roce 1921 zde žilo 3695 obyvatel, z nichž bylo 3638 Němců. Dnes má Bublava přibližně 400 obyvatel. Hroby původních obyvatel obci zůstaly, nyní se snaží o jejich obnovu.

Dotace Ministerstva pro místní rozvoj ale není pro obce a města jedinou možností. Na zachování historických hodnot, do níž také spadá udržování válečných hrobů a pietních míst, v říjnu vyhlásí výzvu i Ministerstvo obrany. Přihlásí se do ní například Děčín. „Velmi ji vítáme, protože ve městě máme jak pietní místa, tak i válečné hroby,“ popisuje pro redakci tiskový mluvčí města Luděk Stínil.

Problematice zájmu o německé osídlení Sudet podle Dzingela nahrává i literární tvorba posledních let, kdy romány z této oblasti pronikají k běžnému čtenářstvu. „Obrovským způsobem to zviditelnění této problematiky pomáhá, ale stále je co dohánět, společnost jako celek toho o německém obyvatelstvu v pohraničí moc neví, nadále existuje řada předsudků,“ dodává a připomíná, že někteří politici v nedávné minulosti předsudky ještě víc živili. Téma Benešových dekretů a Sudet obecně sehrálo například podstatnou roli v roce 2013 v prezidentském duelu Miloše Zemana a Karla Schwarzenbergera.

Zemanův tým se snažil podsouvat veřejnosti údajnou náklonnost Schwarzenberga k sudetským Němcům a používal k tomu i tvrzení o jeho snaze vrátit sudetským Němcům majetek. Sám Schwarzenberg si uškodil výrokem, že „to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu“. Později řekl, že Benešovy dekrety nelze zrušit a dějiny se nedají vrátit zpět. Každopádně Zeman dovedl ze situace vytěžit maximum a prezidentskou židli vyhrál.