Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek předvedl dlouho nevídanou politickou akrobacii. Slíbil, že sporný paragraf, který od října nově uzákonil možnost dohodnout dvojnásobný objem přesčasové práce, zase rychle zruší. To se dá bez větší debaty označit za úspěch nátlakové akce, jež se odehrává pod alternujícími názvy Lékaři jsou jenom lidi a Nebuď mýval.
Kromě tohoto „hlavního“ protestu vstoupila do atmosféry českého zdravotnictví dílčí rebelie ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, kde je vývoj ještě dynamičtější – a pohříchu výrazně méně přehledný. Věnujme proto dnešní Vizitu ani ne tak přesčasům samotným jako spíše vlně lékařské nespokojenosti, jež nabývá velmi zajímavých rozměrů.
Nejen mladí. Naštvanost lékařů je mnohem širší
Podle posledních zpráv od představitelů Sekce mladých lékařů České lékařské komory vypovědělo svým zaměstnavatelům dobrovolnou přesčasovou práci kolem 4900 lékařů.
Hned na úvod je třeba říct, že to je velmi důstojné číslo. Když před 13 lety vrcholila velká protestní akce Děkujeme, odcházíme, k jejímuž odkazu se Jan Přáda a spol. do jisté míry hlásí, sesbírali tehdejší organizátoři z Lékařského odborového klubu zhruba 3800 výpovědí. Zde je třeba doplnit, že tehdy se podávaly rovnou výpovědi z práce, nikoli „jen“ z práce přesčas, takže srovnání určitě není dokonalé.
I přesto je skoro pět tisíc lékařů odmítajících sloužit od prosince přesčasy pro organizátory akce Nebuď mýval opravdu solidní úspěch, který ukazuje, že jejich akce má nezpochybnitelný společenský „výtlak“. A nejen společenský, ale i politický.
Připomeňme, že na začátku října začal platit novelizovaný zákoník práce, který obsahuje i paragraf 93a o další dohodnuté práci přesčas ve zdravotnictví. Ten umožňuje zaměstnavateli dohodnout se se zaměstnancem až na 832 hodinách přesčasové práce ročně a stal se spouštěčem aktuálního protestu.
A ještě než tento paragraf začal platit, slíbil ministr Válek v nedělní televizní diskuzi, že se zasadí o jeho urychlené zrušení. Od ministra jsme se dozvěděli, že měl k novele vždy výhrady a že „rizika skutečně byla tak velká, jak jsme se obávali“.
Jeden z předkladatelů pozměňovacího návrhu s paragrafem 93a, lidovecký poslanec Vít Kaňkovský, zase uvedl, že špatně odhadl situaci ve zdravotnictví.
„Já jsem neodhadl, že lékaři to berou jako symbol. Symbol toho, že pokud se současný stav legalizuje, tak se zase nic nezmění. To jsme neodhadli ani já, ani moji kolegové, kteří pozměňovací návrh předkládali. Musím říct, že mě to zpětně mrzí,“ svěřil se Kaňkovský Deníku N.
Tyhle krkolomné politické otočky nejsou výsledkem nějakého náhlého prozření. Jsou zcela nepochybně výsledkem tlaku lékařské obce. Její protest politici zkraje zlehčovali slovy o tom, že když se lékařům podmínky ve zdravotnictví nelíbí, mohou dát výpověď a jít pracovat jinam, případně že každý si umí vyjednat lepší podmínky, jen lékaři pořád fňukají.
Také je třeba si vzpomenout, že vepsání paragrafu 93a do zákoníku práce prošlo oběma parlamentními komorami zcela hladce za podpory širokého spektra politických stran.
To, že se z paragrafu stal prakticky přes noc nechtěný sirotek, s nímž najednou nechce mít nikdo nic společného, je nejspíš dáno i tím, že to, co se zkraje zdálo jako protest několika nespokojených mladých doktorů, dokázalo nakonec rezonovat napříč zdravotnictvím. K podávání výpovědí přesčasové práce se minimálně na některých místech připojili i starší či zkušenější lékaři.
„V naší nemocnici souhlas s nadlimitními přesčasy vypovědělo 374 drs, z toho 260 L3, včetně vedoucích lékařů,“ napsal na sociální síť X anesteziolog z královéhradecké fakultní nemocnice David Doležal.
Primář interny jablonecké nemocnice Tomáš Vacek na téže síti napsal, že pokud by protest lékařů proběhl podle plánu, dojde v nemocnici k velkým změnám nejen v dostupnosti péče: „Je potřeba volit mezi zachováním kompletního chodu nemalého lůžkového oddělení a zachováním kompletního dosavadního chodu odborných ambulancí. Oboje dohromady nelze. Preferenčně spíš lůžka, a i to bude za cenu kompromisů. Velkých.“
Sekce mladých lékařů ČLK se zatím k nabízeným politickým ústupkům staví zdrženlivě a protest odvolávat nehodlá. Upozorňuje, že zrušení paragrafu 93a je jen jedním z požadavků. Dalšími jsou důslednější kontroly dodržování zákoníku práce v nemocnicích, odstranění systémové diskriminace žen a v neposlední řadě také zvýšení tarifních platů tak, aby lékaři nebyli na přesčasové práci existenčně závislí. Schůzka s ministrem Válkem by se měla uskutečnit 20. října, dál se uvidí.
Ve stínu širšího protestu se souběžně odehrává „dílčí“ rebelie v Nemocnici Na Bulovce. Tady lékaři z oddělení ARO protestují proti údajně netransparentnímu odvolání primáře Jakuba Baly a jeho nahrazení ústeckým anesteziologem Josefem Školou.
Jak tento protest souvisí s akcí „mývalů“? Na to není zcela jasná odpověď. Jisté je, že třicítka lékařů z Bulovky využila vůči řediteli nemocnice Janu Kvačkovi stejnou formu protestu – tedy pokusila se už od října (nikoli od prosince jako u mladých doktorů) vypovědět dobrovolné přesčasy, a ochromit tak fungování jednak oddělení ARO, ale také urgentního příjmu a velké části operativy v celé nemocnici.
Touto formou protestu se na jedné straně částečně přihlásili k nespokojenosti „mývalů“, ale využili ji k dosažení jiného cíle – pokusili se zvrátit konkrétní personální rozhodnutí managementu nemocnice.
Ředitel Kvaček reagoval velmi ostře – protestující lékaře nařkl z nezodpovědnosti a pokusil se jim přikázat nepřetržitý směnný provoz, což podle svého právního názoru mohl, podle lékařů nikoli. Po několika dnech ale také pozastavil novému primáři výkon funkce a slíbil nové výběrové řízení.
Podle informací Vizity je momentální situace v nemocnici dost nepřehledná. Většina lékařů chodí do práce a o pacienty se stará jako dřív, ale narůstá znechucení z autoritativního a málo komunikativního Kvačkova přístupu.
Výsledek protestu lékařů z Bulovky je každopádně nejistý a situace se mění každým okamžikem. Ze zpětného pohledu se jeví jako příliš spontánní a nepříliš dobře promyšlený a připravený. Ale může také ještě překvapit.
Lze jej ale na každý pád vnímat jako součást jakési všeobecné naštvanosti lékařů (především nemocničních) na systém jako celek a obecné zacházení s jejich vysoce kvalifikovanou pracovní silou. A protože na Bulovce se bude muset situace vyřešit zřejmě v nejbližších dnech či týdnech, šla by zdejší rebelie vnímat jako jakýsi „pilotní projekt“ akce Nebuď mýval. Mimo jiné může naznačit, jaké jsou možnosti vedení nemocnice proti výpovědím přesčasů bojovat, a také jak účinný může tento způsob nátlaku ze strany lékařů být.
Zdravotnictvím se každopádně šíří vlna nespokojenosti, která se zdaleka neomezuje jen na lékaře z řad mileniálů. Hrozba omezení dostupnosti péče působí reálně a politikům a nemocničním manažerům nezbude než na ni nějak reagovat. Pokud by se tahle naštvanost stala motorem systémových změn v organizaci lékařské práce, zasloužili by si „mývalové“ metál.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
