Vykořisťování uprchlíků: trendem jsou zastřené pracovní agentury

Paní Vita z Charkova, aktuálně bydlící na ubytovně v Praze, se setkala s promyšleným způsobem, jak se její zaměstnavatel vyhnul placení mzdy. Po několika měsících přetahování sice poslal peníze na její účet, příchozí platba ovšem byla okamžitě zablokována.

Nebo další zapeklitý případ: Uprchlice spokojeně pracovala ve skladu jako agenturní pracovnice, ovšem pouze do doby, než měla úraz. „Ukázalo se, že agentura vykazuje za paní minimální příjmy, které nezakládají účast na zdravotním pojištění. Takže paní skončila bez nároku na nemocenskou. Ačkoliv brala každý měsíc v průměru 20 tisíc korun, vykazovali, že dostává zhruba 2500 korun,“ popisuje Seznam Zprávám koordinátor ukrajinských aktivit Diakonie Západ, který působí v Plzeňském kraji a řeší konkrétní případy. Z obav o své bezpečí si nepřál zveřejňovat jméno.

Podle oslovených odborníků, kteří s běženci pracují, podobných nekalostí přibývá. Dokládají to ostatně i data Státního úřadu inspekce práce, která mají Seznam Zprávy k dispozici.

Nejčastěji se vše pojí s nelegálními pracovními agenturami, tedy společnostmi, které bez potřebných povolení a často i bez dodržování zákoníku práce zprostředkovávají dalším podnikům uprchlíky jako levnou pracovní sílu.

Organizace Člověk v tísni se kvůli problematice rozhodla zřídit samostatnou agendu pracovního vykořisťování, kterou vede Eva Malá. „Je to jedno z největších témat v celé České republice. Je více na světle díky ukrajinské migrační vlně, týká se ale lidí různých národností a je širokospektrální,“ popisuje.

Problém vnímá i Mezinárodní organizace pro uprchlíky. „Legálně operující agentury jsou touto situací vesměs existenčně ohroženy,“ říká Filip Stowasser.

„Velmi často se to děje jako zakázka,“ přibližuje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci. „U migrantů je zakázané dočasné přidělování – to je situace, kdy jsou lidé zaměstnáváni agenturou a přidělováni dočasně do různých továren. Ale pak jsou situace, kdy firma uzavře s jinou firmou smlouvu o tom, že jim dodají třeba volanty. A vlastně to taky probíhá u nich na pracovišti v továrně, ale netváří se to jako dočasné přidělení,“ vysvětluje.

Takoví pracovníci často nemají platné smlouvy, nehlídá se u nich pracovní doba, neproplácejí přesčasy.

„Jakmile máte dodavatele, tak ho pustíte do podniku, a co se týče zaměstnavatelských povinností, tak se neřeší nic – jestli tam jsou ti pracovníci 12, nebo 16 hodin, jestli pracují bez pracovní obuvi a oděvu, jestli byli proškoleni, jestli prošli lékařským vyšetřením. Ten člověk je levný na vstupu, levný v průběhu práce a levný i na konci,“ objasňuje šéf Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič, proč je tato pracovní síla tolik lákavá.

Magda Faltová přidává, že podobné agentury mnohdy pro uprchlíky představují ten nejjednodušší způsob práce i proto, že jsou migranty často vlastněny. „Nepotřebují k tomu český jazyk, všichni mluví ukrajinsky. A velmi rychle na ně zacílili. Jakmile jednou začnete, tak se z toho velmi složitě odchází,“ uvádí.

Právě sankce za zastřené zprostředkované zaměstnávání podle dat Státního úřadu inspekce práce rostly nejvíce.

Za loňský rok padlo 128 pokut v celkové výši bezmála 68 milionů korun. Letos jich do 26. října padlo 157, a to za 96,5 milionu korun.

V jiných kategoriích naopak pokuty udělené v oblasti zaměstnávání lidí s dočasnou ochranou nebo cizinců v meziročním srovnání spíše stagnují nebo i klesají.

Například loni padlo za pracovní podmínky lidí s dočasnou ochranou 117 pokut za 5,7 milionu, letos jich k 9. říjnu bylo 75 v úhrnné výši 2,1 milionu.

Loni ovšem kontroly začaly až v průběhu roku poté, co na konci února Rusko napadlo Ukrajinu a spustilo masivní pohyb válečných uprchlíků.

Zatímco loni byla průměrná pokuta bezmála 49 tisíc, letos je to 28 400 korun.

„Domnívám se, že je nižší, protože zaměstnavatelé jsou již po předchozích kontrolách a jejich medializaci více poučeni,“ vysvětluje trend mluvčí inspekce práce Richard Kolibač.

Nejčastěji letos inspekce narazila na problémy spojené s nesplněním informační a evidenční povinnosti vůči Úřadu práce. Hned na druhém místě pak umožnění výkonu nelegální práce.

V posledních letech klesá i počet zachycených nelegálních pracovníků z třetích zemí, tedy včetně Ukrajiny. V roce 2018 jich bylo téměř 3600, letos 1852.

Z dat tak vyplývá to, co potvrzují příběhy samotných uprchlíků nebo s nimi pracujících odborníků: S příchodem válečných uprchlíků, kteří mají dočasnou ochranu a teoreticky i volný přístup na českých trh práce, je případné vykořisťování migrantů rafinovanější.

Koordinátor ukrajinských aktivit Diakonie Západ dává zastřené zaměstnávání na roveň s vykořisťováním.

„Vnímáme to jako jednu z forem manipulace a vykořisťování lidí, kteří na pracovní trh přicházejí. Zejména v současné době jde o uprchlíky z Ukrajiny, i když tyto praxe se vyskytovaly dávno předtím,“ říká.

Nejčastěji se prý setkává s řetězcem propletených subjektů, které jsou často napojené i na legální agenturu práce. A jako v úvodním příběhu vše většinou funguje do chvíle, než se uprchlíci dostanou do nějakého problému.

„Ve chvíli, kdy onemocní, se ukáže, že za ně nebylo odváděno pojištění, a pak se skrze smlouvy dopátráváme, ke komu patří. Velmi často dojdeme k tomu, že není jasné, pro koho pracovali. Zdravotní pojištění odváděl jeden subjekt, smlouvu měli s dalším, sociální pojištění neodváděl nikdo nebo třetí subjekt a pokyny k práci dával člověk ještě z dalšího subjektu,“ snaží se rozmotat složité struktury.

Radovan Burkovič si myslí, že data od inspekce jsou jen vrcholem ledovce. „Těch inspektorů není tolik. Kamkoliv přijdeme, tak nám říkají, že jsme drazí, že mohou dostat pracovníky levněji,“ říká prezident Asociace pracovních agentur a současně i jednatel jedné z pracovních agentur.

V zásadě s ním souhlasí i Eva Malá z Člověka v tísni. „Nejvíce alarmující je počet lidí, kterým se to děje, a to, že s tím systém v současnou chvíli nedokáže de facto nic udělat. Lidé nemají dovolání, nemají si kde říct o pomoc. Je jim leckdy vyhrožováno ze strany zaměstnavatele, bojí se tedy řešit věc oficiálně. Výsledek nejistý, cesta dlouhá a plná strachu,“ načrtává.

Podle Magdy Faltové ze Sdružení pro integraci a migraci je problém i v tom, že odhalit zastřené agentury je komplikovanější než dohled nad legálním agenturami. „Migranti nemají žádný důvod proč by měli s inspekcí práce spolupracovat. Dlužnou mzdu nevymůžou, sankcionování zaměstnavatele nic nepřinese migrantovi, jen to, že o práci přijde,“ upozorňuje.

Filip Stowasser z Mezinárodní organizace pro uprchlíky pak mluví o tom, že je potřeba přenést odpovědnost za nekalé praktiky na koncové uživatele, tedy zaměstnavatele. „Což není lehký úkol. Pro mnohé zaměstnavatele je využívání zastřených agentur otázkou konkurenceschopnosti, a tudíž přežití. Situace si žádá opravdu komplexní a sofistikované řešení,“ míní.

Burkovič vidí naději v aktuálně projednávané změně zákona o zaměstnanosti. Ten v pátek prošel ve Sněmovně třetím čtením a míří do Senátu.

Norma nově přidává, že problematické je nejen pouhé umožnění výkonu nelegální práce – tedy například skrze zakázky přímo v podniku –, ale i opakovaná nesoučinnost při kontrole inspekce práce. Podle Burkoviče totiž v továrnách nechávají inspektory dlouze čekat, než je pustí na pracoviště, a v mezidobí nelegální pracovníky odvedou.

Nově má podle zákona také přestat hrát důležitou roli při posuzování délka pobytu na pracovišti, v současnosti se totiž za nelegální práci bere spíše ta, která vykazuje znaky dlouhodobějšího úvazku.