Hlavní obsah

Za doporučený dopis 70 korun? Lidé bez počítačů si raději zakládají datovky

Foto: Petr Švihel, Seznam Zprávy

Mobilní dluhová poradkyně Jitka Hloušková pomáhá lidem, kteří nemají přístup k internetu nebo neovládají výpočetní techniku.

Odmítají internet i mobilní telefony. Nebo si moderní technologie nemohou dovolit. Pro takové lidi fungují terénní pracovníci, kteří jim zprostředkovávají digitální služby. Reportér Seznam Zpráv s nimi strávil den.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Energická čtyřicátnice na plotně přihřívá příkrm pro svoji téměř roční dceru. Každou chvíli by se měla probudit, chce být připravená.

Vedle ní si terénní pracovnice Jitka Hloušková z organizace Člověk v tísni, působící na Trutnovsku, vytahuje svůj notebook na jediný stolek v sociálním bytě, na kterém stojí i puštěná televize.

Plán je, že během toho, co se matka bude starat o své probouzející se batole, pomůže jí pracovnice se zřízením datové schránky. Drobnost, která může mít pro budoucnost ženy zásadní význam v cestě za oddlužením.

„Já jsem antitalent právě. Já bych to sama nedala, jsem stará škola, já si všechno celý život oběhávala,“ vysvětluje matka reportérovi, proč to nezvládne sama.

Počítač nemá, byl by jí prý k ničemu. „Já na něm nejsem. Ani na telefonu. Já si ráda pokecám normálně. Ale potřebuji se oddlužit a zabojovat o dceru,“ líčí a začne se rozčilovat nad složitým přihlašovacím heslem působícím jako změť velkých a malých písmen a číslic.

„No co to je! Tááák, už jsem tam. Takhle se jako přihlásím? A mně se tam pokaždé něco ukáže? Odeslané, datový trezor, přijaté zprávy… jedna? Ukaž!“ mumlá si matka při pohledu do datové schránky.

Mladší versus starší domácnosti

Seznam Zprávy se svém dlouhodobém cyklu Jak se žije v Česku zaměřily v květnu na problematiku digitalizace. Podle dat Českého statistického úřadu zhruba 12,5 procenta českých domácností nemá připojení k internetu. Jde zejména o domácnosti osob ve starším věku. Dokládá to ostré rozdělení: prakticky všechny mladé domácnosti (s osobami do 40 let) internet mají a naopak téměř polovina seniorských domácností jím nedisponuje. Mimo online svět a trend postupné digitalizace ale zůstávají i další domácnosti.

Mobilní dluhové poradenství, které provozuje Člověk v tísni, tak představuje unikátní sondu do této skupiny obyvatel, která z různých důvodů zůstává mimo připojení.

Terénní pracovnice vyjíždí s počítačem a připojením k internetu za lidmi, kteří neovládají práci s výpočetní technikou, nebo k ní nemají přístup a zároveň je pro ně složité problémy řešit osobně třeba na úřadech. A jde o velmi rozmanité osobní příběhy.

S počítačem za lidmi až domů

Reportér Seznam Zpráv strávil jeden den s mobilní poradkyní. V plánu bylo navštívit tři klienty, kteří dali souhlas s tím, že se schůzky může novinář zúčastnit. Podmínkou bylo, že zůstanou v anonymitě.

„Lidem to strašně vyhovuje, když mají děti, nemusí se podřizovat, strojit děti a chodit s nimi na přepážky. Já se podřizuji jejich možnostem. Opravdu to mají jak na podnose,“ říká terénní pracovnice a popisuje, že její práce obnáší i to, že klienty na úřady doprovází.

„I instituce koukají na klienty jinak, když s nimi přijdu, a klienti se cítí být silnější v kramflecích,“ dokresluje, že jen její přítomnost pomáhá k řešení problémů.

Na pozici terénní pracovník mobilního dluhového poradenství je Jitka Hloušková od února a lidé se jí ozývají například od dalších neziskových organizací. Aktuálně jich má devět, z toho šest žen a tři muže.

Často svým klientům pomáhá se zřízením datové schránky. Předlužení lidé s exekucemi prý nemají moc na výběr. Například exekutorské úřady většinou neuznávají komunikaci skrze e-maily a za doporučený dopis si pošta účtuje 70 korun.

„Mám klienta se 13 exekucemi, nerozešle každému exekutorovi dopis za 70 korun,“ konstatuje terénní pracovnice s tím, že na to klienti prostě nemají.

Právě cena poštovních služeb přesvědčila k založení datové schránky i matku s batoletem. „A za složenku platíte padesátku. A vždycky musíte mít něco navíc!“ říká a líčí, že nemá peníze ani na kupovaný příkrm pro dcerku.

„Koupím za 500 korun zeleninu a udělám příkrmy na měsíc,“ zmiňuje. Žije v městském sociálním bytě, za který podle svých slov platí osm tisíc měsíčně, včetně internetu.

Terénní pracovnice Jitka Hloušková zase vysvětluje, že jakmile datovou schránku na svém počítači založí, smaže si v notebooku historii prohlížeče. „Člověk v tísni na osobní data velmi dbá. Máme velmi precizně zabezpečený systém,“ říká.

Počítač vzal oheň

S další klientkou se scházíme po poledni v kavárně v Trutnově, Jitka Hloušková si vyjednala soukromí v salonku. Jde o drobnou a na pohled mírnou dámu. Během hodinové schůzky ji ale několikrát přemůžou emoce a na závěr se rozbrečí.

Reportérovi popisuje, že zažila rychlý pád na samotné dno. Pracovala jako realitní makléřka, podle svých slov jí ale život zhatily zdravotní komplikace a jako matka několika dětí se dostala do existenčních problémů.

„Částečně jsme vyhořeli, oheň vzal i počítač. Jsem na dávkách, na nový nemám,“ říká.

Žena se chce přihlásit do oddlužení. Aktuálně splácí na exekucích 12 tisíc korun, žije přitom jenom z dávek, ze kterých jí zůstávají jenom stravenky, a s potravinami pro děti tak naštěstí pomáhá bývalý manžel.

Terénní pracovnice v tomhle případě funguje hlavně jako zprostředkovatelka počítače, přes který proběhne videokonzultace s právničkou v Praze.

„Živnostenský list máte?“ ptá se právnička a žena hlásí, že živnost ukončila. „A kdy jste dávala poslední daňové přiznání?“ pokračuje hlas z počítače a žena se zarazí: „Úúú… tak to nevím,“ přizná se.

Je vidět, že má problém si řadu věcí konkrétně vybavit. „Byla jsem na antidepresivech, byla jsem jak loutka, sjetá jak dálnice, když to tak řeknu,“ omlouvá se.

O chvíli později s právničkou naráží na nejcitlivější bod: v rámci oddlužení se posuzuje i snaha dlužníka splácet co největší část dluhu. Právnička proto navrhuje, že by žena měla přemýšlet o práci, a to i proto, že její děti už jsou větší.

„Samozřejmě, že není mým cílem zůstat doma na dávkách, ale přemýšlím, co jsem schopná vykonávat, ale moc toho není zatím,“ konstatuje odevzdaně klientka.

„Insolvenční správce to bude sledovat a bylo by hloupé, kdyby po pěti letech soud řekl, že jste se málo snažila,“ zdůrazňuje právnička.

Po skončení videohovoru je žena v slzách a obrací se na Jitkou Hlouškovou. „Já si teď vůbec nejsem jistá, strašně se toho bojím. Já na tom nejsem hlavně psychicky dobře a já nevím, jak se z toho vyhrabat. A k tomu ty děti,“ říká a utírá si slzy a terénní pracovnice apeluje, aby si svůj život dala do pořádku právě kvůli dětem.

Poslední pro ten den domluvená klientka chvíli před dohodnutým časem schůzku zrušila. „Měli jsme řešit žádost o náhradní výživné,“ konstatuje zklamaně terénní pracovnice, když otáčí auto před místem, kde se měly potkat.

Zmiňuje, že bohužel i tohle je součástí její práce – ne vždy jsou klienti spolehliví.

Jak se žije v Česku

Foto: Seznam Zprávy

Série Seznam Zpráv.

Seznam Zprávy vyrážejí do měst a obcí, aby zjistily, jak se vám v České republice žije. Zajímá nás, jak zvládáte zdražování, jak bydlíte, jaké máte příležitosti k práci. Celoroční projekt vychází z interních dat datového týmu a průzkumů společnosti IPSOS.

Všechny díly série naleznete ve speciálu „Jak se žije v Česku“.

Chcete se do projektu Jak se žije v Česku zapojit? Dejte nám vědět, kde se potýkáte s problémy. Svoje tipy pište na e-mail: pribehy@sz.cz.

Doporučované