Hlavní obsah

Za fiasko s pomůckami musí někdo nést odpovědnost, říká šéf komory Kubek

Foto: Profimedia.cz

Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka bude Česko na případnou druhou vlnu covid-19 lépe připravené.

Reklama

18. 5. 2020 16:03

Navýšené příjmy zdravotnictví je nyní třeba dostat k těm, na kterých celý systém stojí - ke zdravotníkům. Nesmí zůstat u potlesku, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek.

Článek

První linii je třeba chránit a řádně odměnit za práci v rizikovém prostředí, do zdravotnictví se musí dostat další miliardy. Tak ještě před několika týdny zněly hlavní vládní proklamace.

Navýšení příjmů systému už je definitivně podepsáno, přesto stále zbývá vyřešit řadu problémů včetně odměn pro zdravotníky. Zapomínat by se ale podle prezidenta ČLK Milana Kubka nemělo ani na přešlapy okolo ochranných pomůcek.

„Naše zdravotnictví vydrželo - je ovšem podfinancováno a personálně zdevastováno,“ upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Česká lékařská komora dlouhodobě kritizuje nedostatek financí ve zdravotnictví. Vláda vám nedávno de facto dala za pravdu a rozhodla se zdroje příjmů posílit. Vnímáte novou situaci jako bod zlomu, pokud jde o investice do zdravotnictví, nebo jde jen o dočasné zahlazení problémů?

Dnes samozřejmě nikdo neví, jak se situace vyvine. Ani jak vážně svou vděčnost a uznání politici míní. Nicméně tomu, kdo mě nepodvede, se snažím důvěřovat a věřím, že současné sliby jsou upřímné. Jsem přesvědčen, že si lidé uvědomili, že je zdravotnictví důležité. První vlnu epidemie jsme zvládli - měli jsme možná víc štěstí než rozumu. Ale to nejdůležitější bylo rychlé přijetí protiepidemických opatření. Naše zdravotnictví vydrželo - je ovšem podfinancováno a personálně zdevastováno. Takže i za běžných podmínek zajišťuje 24hodinovou dostupnost zdravotní péče jen díky soustavnému porušování zákoníku práce a nedodržování vyhlášky o personálním vybavení. Zdravotnictví zkrátka není v dobré kondici.

Zároveň je zjevné, že patří mezi takové služby, které je třeba zajistit už jen pro připravenost poskytovat zdravotní péči. Je to určitá analogie s hasiči - nemůžete platit hasiče jenom tehdy, když hoří. Stejně tak není možné, aby zdravotnictví fungovalo v režimu výkonového systému bez jakékoliv jistoty a aby se jelo na doraz, bez rezerv. To samozřejmě nejde.

Kam by teď měly peníze plynout především? Kde jsou v systému slabá místa?

Pokud jde o celkové výdaje do zdravotnictví, tvoří u nás asi sedm procent HDP, zatímco v Německu je to 11,5. To jsou nesrovnatelné peníze. Ale věřím, že i potom, co lidem otrne, tak podpora pro větší investování do oblasti zůstane. A tím myslím zejména investování do lidí. Materiál i přístroje seženete, personál ne.

Zvýšení platby za státní pojištěnce jsme se snažili prosadit několik let. Co se několik let nedařilo, se najednou stalo během několika dní. Od 1. června o 500 korun a od ledna příštího roku je schváleno dalších 200. Naším úkolem je teď zajistit, aby se peníze dostaly k lidem, kteří ve zdravotnictví pracují. Proto teď jednáme o zvýšení ceny práce poskytovatelů služeb, tedy všech zdravotníků, a to o 20 procent.

Ono to na první pohled vypadá jako hodně, ale je třeba si uvědomit, že cena práce byla stanovena v roce 2006 a za celou dobu se valorizovala pouze jednou - od ledna 2016 o 10 procent, zatímco kumulovaná míra inflace je 30 procent od roku 2006. Takže v současnosti je reálná cena práce o 20 procent nižší. Proto chceme narovnání ceny práce jako základní předpoklad spravedlivějšího odměňování ve zdravotnictví. Za 10 let nám odešlo 4000 lékařů - oblast necháváme personálně devastovat. Bez lékařů a sester ale fungovat nemůže.

Peníze za státní pojištěnce

Podle schválené vládní novely platby státu do veřejného zdravotního pojištění za děti nebo důchodce vzrostou od června o 500 korun měsíčně z nynějších 1067 korun. Od ledna to bude o dalších 200 korun za měsíc. Zvýšením plateb tak letos vzrostou výdaje státu zhruba o 20 miliard a příští rok o 50 miliard korun.

Personál nicméně při koronavirové krizi minimálně v prvních dnech ohrožoval nedostatek ochranných prostředků. Budují se mechanismy, které něčemu takovému do budoucna zabrání?

Nikdy se především nesmí opakovat to, co se stalo - že ve státních hmotných rezervách nebyly ochranné prostředky a došlo k ohrožení zdraví tisíců zdravotníků a zaměstnanců sociálních služeb. Za to někdo musí nést odpovědnost, jestli je na světě alespoň elementární spravedlnost. A už se to nikdy nesmí opakovat.

Je skutečně zvláštní, jak pan ministr (Adam Vojtěch, za ANO, pozn. red.) na konci ledna vysvětloval poslancům, že je všeho dostatek, aby se potom ukázalo, že nemáme prakticky nic. Nevím, kdo ho informoval a od koho informace, které byly evidentně nepravdivé, pocházely. My jsme na konci ledna nabídli ministerstvu, že budeme informace předávat lékařům, protože komora na ně má e-mailové adresy. Začali jsme je tedy podávat. Ukázalo se nicméně , že doporučení tehdejší hlavní hygieničky (Evy Gottvaldové, pozn. red.), jakými prostředky se máme vybavit, je nerealizovatelné.

Ochranné prostředky na trhu vůbec nebyly. Potom začalo takové chaotické období, kdy se ze strany ministerstva objevovaly nejrůznější sliby a že ty sliby nejsou schopni realizovat. Nebýt leteckého mostu z Číny, asi jsme neměli vůbec nic. Samozřejmě jsem ale kritizoval i kvalitu ochranných pomůcek, které z Číny přišly - a to platí pořád, kvalita je pochybná. V dané situaci to ale určitě bylo lepší než nic.

Bez respirátorů

Bez ochranných pomůcek nebo jen s jejich velmi omezeným množstvím se zdravotníci potýkali zejména začátkem března. Ve státních rezervách bylo pouze 10 tisíc respirátorů. Následně se rozpohybovaly objemné vládní nákupy - jak však mapují Seznam Zprávy, mnohé z nich probíhaly za podivných okolností, jindy se zase nakoupily nekvalitní výrobky. Část zdravotníků se v práci nakazila.

Stále je problém pomůcky sehnat?

Určitě ano. Teď už letecký most z Číny skončil a vím, že kraje ještě slibují, že něco rozdistribují. Ale poté si zařízení budou muset prostředky shánět samy, což je zase prodraží. Bohužel stále nejsme ve standardní situaci, zdravotnické zásobování stále nefunguje. Pořád je jakýsi přídělový systém, kdy na jednu stranu platíme tržní ceny a na druhou nám dodavatelé omezují, co a v jakém množství jsou ochotní prodat. To znamená, že můžete v zásadě nakupovat jen od firmy, se kterou už delší dobu spolupracujete. Jiné vám řeknou, že pro vás nic nemají, a podobně. Chcete-li rukavice velikosti L, dostanete M.

Jako určitá forma vděku za práci v rizikovém prostředí měly sloužit odměny pro zdravotníky. Zdravotnické odbory ale upozorňují, že je dostanou jen někteří a jejich výše je nejistá…

Objevují se tendence ze strany některých poskytovatelů a zdravotnických zařízení dát odměny jen těm, kteří byli v bezprostředním kontaktu s nemocnými, ale na úkor ostatních, u kterých v uvozovkách došlo k poklesu výkonnosti – protože se samozřejmě některé typy péče odkládaly. Souvisí s tím ještě jedna věc, o které jednáme - a to je vydání takzvaného stabilizačního zákona pro zdravotnictví.

V současnosti mají zdravotnická zařízení zachován cash flow. Dostávají zálohové platby od zdravotních pojišťoven. Jde však o to, že zálohové platby mají zatím právní charakter určité bezúročné půjčky, a pokud se nezmění legislativa, mohlo by se stát, že příští rok v prvním pololetí budou nemocnice a soukromí lékaři část těch peněz, které pojišťovny vyplatily, muset vracet. Což by je samozřejmě ekonomicky položilo. Proto jednáme o změnách ve stávající úhradové vyhlášce. Je to naprosto stěžejní, protože teď zdravotníkům lidé tleskají, ale co bude za rok, nikdo neví.

Když se přesuneme od peněz a problémů okolo pomůcek k samotné praxi, hodně se změnila. Lidé si museli zvyknout, že nemají automaticky vyrazit k lékaři při jakémkoliv problému, ale je třeba volat. Osvědčil se takový mimořádný režim?

Většina pacientů se projevila jako slušní lidé, byli ke zdravotníkům ohleduplní a snažili se nejprve volat. Spousta odložitelných věcí se také odkládala. Ale je to režim, který nemůže fungovat dlouhodobě. Co mě příjemně překvapilo, byly elektronické recepty. Pro jejich povinnost jsem dříve nebyl, ale ukázaly se jako funkční a i přes nápor systém nezkolaboval.

V souvislosti s odloženými výkony se objevují názory, že se lidé stále bojí vyrazit do nemocnic a že by zanedbané prevence a screeningy mohly být velkým rizikem. Je to relevantní obava?

Je třeba si uvědomit, že se zdravotnictví nezastavilo. Akutní péče zůstala zachována. Myslím proto, že moc případů, kdy z nějakých důvodů došlo k zásadnímu zanedbání, nebude. Časem se samozřejmě může něco ukázat, ale v takových situacích není ideální řešení. Alternativy byly dvě – buď riskovat, že se systém zhroutí, protože onemocní lékaři a sestry a lidem se nedostane péče. Bylo by to tak dramatické jako v Lombardii, kde se od určitého věku pacienti vůbec nebrali do nemocnice a nedával se jim ventilátor. A nebo že se bude poskytování péče regulovat - čímž uchráníte zařízení a dostupnost pro ty, kteří ji skutečně potřebují.

Dluhy nemocnic

Jednou z cest, jak zdravotnictví pomoci, je oddlužení šesti velkých státních nemocnic v Praze a Brně, kterým v květnu vláda poslala 6,6 miliardy. Peníze tak dostala například Všeobecná fakultní nemocnice, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Nemocnice Na Bulovce nebo Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Záměr ale zkritizovaly kraje - také některé jejich nemocnice jsou v dlouhodobé ztrátě a potřebovaly by oddlužit.

V čem podle vás může koronavirová krize a vše, čeho jsme v minulých týdnech byli svědky, české zdravotnictví a celkově společnost změnit k lepšímu?

Myslím, že je to taková událost, že se změní celý svět a že už nic nebude tak jako dřív. Je to milník a spoustu věcí budeme muset změnit. První pozitivní věcí by mohl být určitý větší důraz na dodržování hygieny. V tom jsme jako Češi nikdy přeborníci nebyli a bude určitě dobře, když se zvedne hygienický standard ve společnosti. Samozřejmě to má dopad i na poskytování zdravotní péče - zdravotníci se budou muset více chránit a pacienti si budou muset zvykat na doktory v rouškách a rukavicích.

Bylo by také určitě dobře, kdybychom si vzali ponaučení, že do zdravotnictví je třeba investovat, zejména do toho nejdůležitějšího v něm, a to jsou zdravotníci. Kromě toho je třeba zajistit zásoby. Ale to je asi otázka pro celou EU – pokusit se, abychom nebyli tak katastrofálně závislí na zemích, které jsou tak nejisté jako Čína nebo Indie. Není možné, aby se kvůli maximalizaci zisku privátních firem veškerá strategická výroba přesouvala do takových zemí.

Budeme připraveni na případnou druhou vlnu nákazy, o které se poslední dobou také začíná mluvit?

Druhá vlna bude určitě jiná než první. Budeme připravenější. Na druhou stranu si nejsem jistý, zda budou mít politici odvahu tak zásadně zasáhnout do životů nás všech a jestli lidé budou i příště ochotni to tolerovat a respektovat a budou i podruhé tak ohleduplní jako poprvé.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované