Hlavní obsah

Duna: Zamlží se vaše 3D brýle slzami, nebo zíváním?

Irena Hejdová
Scenáristka, publicistka
Foto: Profimedia.cz

Hrdinové Duny: vpravo Timothée Chalamet v roli Paula, vedle něj při bližším pohledu možná poznáváte Javiera Bardema (Stilgar).

Reklama

19. 10. 18:00

V těžkých dobách se diváci vždycky uchylovali k odpočinkovým, pohádkovým snímkům, které mají s (nelítostnou) realitou jen málo společného. Takže vzhůru na Dunu! Nebo raději ne?

Článek

Duna vstupuje do českých, ale třeba i amerických kin ve správné době. Kina se mátoří po bezprecedentní covidové uzavírce a každý americký blockbuster je očekáván s napětím, jestli se mu podaří probudit adekvátní (předcovidový) divácký zájem. Zdá se, že Duně by se to společně s bondovkou Není čas zemřít a komiksovým hitem Venom 2 mohlo povést. Co na tom, že ohlasy jsou spíš rozporuplné a dojmy rozkolísané.

V zahraničních kinech (mimo těch amerických, kam film vstupuje stejně jako do českých tento týden) už Duna od 17. září utržila skoro 130 milionů dolarů. Takže do toho, aby se dorovnal její ohromující 165milionový rozpočet, zbývá už jen pár dní. Experti navíc americkým kinům předvídají bohatý říjen: hned 1. října nastoupil Venom 2: Carnage přichází a také druhý díl Addamsovy rodiny, o týden později nový Bond, minulý týden horor Halloween zabíjí a nyní tedy Duna. Ta bude paralelně premiérovaná i na HBO Max, což jí přinese ještě větší dosah a šeptandu – a ta by zas mohla přitáhnout další diváky do kin. Tam se film promítá ve 3D, čemuž shlédnutí v domácích podmínkách může jen těžko konkurovat.

Není ale jisté, čím se budou 3D brýle diváků při sledování filmu zamlžovat – zda dojetím a slzami, či naopak znuděným zíváním. Už ohlasy po světové premiéře na benátském filmovém festivalu naznačovaly, že přijetí Duny bude dosti rozporuplné a první české dojmy tomu odpovídají. Filmu režiséra Denise Villeneuvea, který si srdce diváků získal především snímky Příchozí a Blade Runner 2049, lze přičíst k dobru velkolepé a skutečně dechberoucí vizuální orgie, na sošku Oscara za výpravu a vizuální efekty by se možná dalo i vsadit. Příběh samotný ale za silnou vizuální stránkou znatelně pokulhává a potvrzuje tak fakt, že Duna je látkou, na které je snadné si vylámat zuby.

Adaptaci sci-fi klasiky od Franka Herberta, vydané v roce 1965, poprvé zkoušel hned v 70. letech Alejandro Jodorovsky, stále narůstající rozpočet ale nestačil na sílu jeho vize. Proslulá je adaptace Davida Lynche z roku 1984, ta ale sklidila spíše výsměšné reakce. Herbertův svět našel svou vizuální podobu také v minisérii Duna na americkém Sci-fi Channel a také v třídílné minisérii Děti duny z roku 2003, která se natáčela i v Česku, a role tu tak získali i čeští herci, mimo jiné Barbora Kodetová, Karel Dobrý či Marek Vašut. Řada dnešních fanoušků svět planety Arrakis ale zná hlavně z videoher – a nejspíš právě na ně tenhle sci-fi výlet cílí. Zda budou spokojeni i běžní diváci, je ale ve hvězdách, nejen těch nad Arrakisem.

Látka je to přitom pro film jako stvořená, se svým komplexním fantaskním vesmírem, ne nepodobným světu Hvězdných válek a dalších intergalaktických dobrodružství. Nedá se ale ubránit dojmu, že svět těchto velkolepých mýtických vyprávění, většinou zcela odtržených od reálného života, je už překonaný. Zatímco James Bond se v posledních bondovkách dokázal přerodit do hrdiny 21. století, pohádkový svět Duny zůstává pevně ukotven v minulosti. Ano, vizuální efekty a CGI animace jsou skvostné, příběh samotný je přehlídka klišé, nad kterými se musí pousmát i méně poučený divák.

Píše se rok 10191 a světu vládne vzácné koření, těžené na malé planetce Arrakis. O těžbu koření umožňující cestování vesmírem i psychoaktivní účinky svým uživatelům svádí boje celý vesmír, zde zastoupený zejména znesvářenými rody kladných Atreidů a záporných Harkonnenů. Hlavním hrdinou filmu je vévoda rodu Atreidů, křehký Paul v podání Timothée Chalameta, považovaný za Vyvoleného, mimo jiné kvůli pletkám své matky s čarodějnickým rodem. Nesluší se samozřejmě prozrazovat všechny peripetie více než dvouapůlhodinového snímku. Děj se občas poněkud vleče, a tak dává divákům spoustu příležitostí užít si všechen ten všezahalující patos.

Bizarní mix futuristického světa a jeho velkolepých kulis s romantickými kostýmy hrdinů oslovujících se „barone“ či „vévodo,“ může být pro řadu diváků těžko stravitelný. Přidejme v pozadí neustále přistávající a odlétající vesmírná plavidla všech podob i velikostí, flotile hrdinů vévodící smečku vrtulníků připomínajících vážky, jiné digipotvory s podobou neodbytných komárů a obří pouštní červy – na to, že jde o tak nehostinné místo, tu je kupodivu velmi živo. Tajemné koření a boj o něj nejvíce připomíná ropu a boj o ni, který podobně jako v Duně svádějí Západ s Východem.

Domorodci fremeni ostatně ve své zahalenosti mohou připomínat arabské ropovládce a hrdinové v čele s Paulem se dají vykládat jako Američané, kteří s obvyklou noblesou slonů v porcelánu přicházejí ve jménu tolerance k exotickému národu, nad nímž vzápětí začnou dominovat, ať se lokální imperiální ekoložka bije za jeho nezávislost jakkoliv (ano, i tuto postavu tu najdeme). O podobě nepřátelských krutých plešounů už raději nic nedodávejme, bublání hlavního antagonisty v černé bažinaté koupeli je jednou z nejbizarnějších scén filmu.

Nad tím vším se line pompézní hudba Hanse Zimmera, kterou k nesnesení dovádějí kvílivé ženské hlasy. A také všudypřítomný písečný prach, který řadu scén zahaluje až na hranici srozumitelnosti. Působivou scénou je první výprava hrdinů do pouště: tady se skutečně daří budovat napětí a drama – i to ale opět ustoupí zdlouhavé snaze dostat do filmu veškerý obsah předlohy (což se zjevně nepodařilo, aktuální film tak v úvodu nese lakonickou zmínku o tom, že jde o první díl, druhý je nicméně zatím v nedohlednu).

Ohlasy napovídají, že řada diváků bizarní svět přijme za svůj a bude se za něj bít až do roztrhání těla. Jiní ho budou brát jako další velkolepý spektákl, který kromě technologického umu hollywoodské kinematografie vypovídá především o její infantilitě, schopné naládovat miliony dolarů do galaktické války plné vesmírných čarodějnic, ušlechtilých vévodů, exotických princezen a nabubřelých bahenních baronů. Možná je ten příběh archetypální a vypráví o jakémsi obecném pohádkovém souboji Dobra se Zlem – ve vší té archetypálnosti ale ztrácí veškerou rafinovanost. Zbývá jen nuda. I když se na ni dívá krásně.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
Film Duna

Doporučované