Jako nástupní plat je to málo, myslí si více než polovina Čechů

Česko je podle Indexu prosperity na chvostu Evropské unie v otázce genderové rovnosti na pracovišti. Index prosperity je společným projektem České spořitelny a datového portálu Evropa v datech, v rámci kterého se dlouhodobě měří a analyzuje prosperita Česka a porovnává se s ostatními evropskými zeměmi. Také Gender Equality Index nás v tomto ohledu aktuálně vidí jako druhou nejhorší ekonomiku v EU. V roce 2010 jsme byli blízko evropskému průměru, za posledních 15 let se však naše pozice v Evropě rapidně zhoršila. Klíčovou statistikou při hodnocení genderové rovnosti je rozdíl v průměrném odměňování žen a mužů, tzv. gender pay gap. A zde má Česko aktuálně druhý nejvyšší rozdíl v EU, konkrétně 18,5 % v neprospěch žen.

Spoluzakladatel Pay-Fair Pavel Vrtiška hned na úvod uvedená čísla poněkud koriguje. Podle něj je rozdíl v odměňování mužů a žen na srovnatelných pozicích ve skutečnosti nižší než 5 % a kritizovaný pay gap je hlavně způsoben nižším podílem žen na lépe placených pozicích.

„Muži jsou častěji zastoupeni ve vrcholových pozicích a také v technických či IT rolích, což zvedá jejich celkový průměr nahoru,“ vysvětluje Vrtiška. Klíčovým faktorem je podle něj délka rodičovské a skutečnost, že si ji vybírají primárně matky.

„Pokud ženy častěji vypadávají z pracovního rytmu na několik let, přirozeně se to následně odráží v jejich kariérních možnostech, zastoupení ve vyšších úrovních řízení i mzdovém vývoji,“ dodává Vrtiška.

Pokud chtějí firmy přispět k řešení gender pay gapu, pomoci může podle odborníka vnitřní transparentnost.

„Firmy by měly začít u základů: jasně popsat role, nastavit architekturu pracovních pozic, definovat mzdová pásma, pravidla pro nástupní mzdy, povyšování a navyšování odměn. K tomu je potřeba pravidelně vyhodnocovat odměňování i podle genderu, ale vždy při srovnání práce stejné nebo srovnatelné hodnoty,“ říká Vrtiška.

Analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová poukazuje na to, že k genderové nerovnosti na trhu práce přispívá i nízký podíl zkrácených úvazků.

„V zemích západní a severní Evropy je výrazně vyšší. V EU pracuje na zkrácený úvazek téměř 28 % žen, zatímco v Česku je to jen přibližně 15 % a v zemích jako Nizozemsko přesahuje tento podíl 60 %. Je to právě jejich nízká dostupnost a oproti jiným zemím delší rodičovská dovolená, co způsobuje rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů a přetrvávající nerovnosti ve mzdách,“ říká Hrtúsová. Ta zdůrazňuje, že investice do flexibilních forem práce jsou přitom investicí do české produktivity a konkurenceschopnosti.

Zajímavá zjištění přinesl do pohledu na český pracovní trh i průzkum, který nechala letos na jaře Česká spořitelna zpracovat agenturu Ipsos.

Podle průzkumu je dnes zhruba polovina pracujících v Česku nespokojena s možností najít si dobrou práci. Největším problémem je výše nástupní mzdy, což „podepsalo“ 61,4 % účastníků průzkumu. Více než polovina z nich (54,7 %) dokonce mluví o nástupní mzdě neodpovídající nákladům na život.

Nejcitelněji toto vnímá věková kategorie 30 až ⁠⁠⁠⁠⁠⁠49 let. Mezi dalšími překážkami v získání dobré práce pak 43,3 % mladých uvádí třeba požadavky na praxi i při nástupu na juniorní pozici.

Jako problematické se ukazuje také to, jak mladí hodnotí kvalitu vzdělávacího systému, především schopnost připravit mladé na vstup na trh práce.

Není tajemstvím, že Česko má potíže především v profesně-orientovaném vysokoškolském vzdělávání. Z citovaného průzkumu vyplynulo, že pouze 4,7 % mladých věří, že jim škola dala vše potřebné pro získání dobré práce, dalších 27,3 % oceňuje alespoň teoretický základ, ale praxi si prý museli získat sami. Celých 58,7 % si myslí, že je škola na práci nepřipravila dostatečně.

Pozitivním zjištěním na druhou stranu je, že většina mladých (79,6 %) chce mít možnost se při práci dále vzdělávat. V době překotných technologických změn to bude pro spoustu pracovníků zásadní. Podle rektora Unicorn Vysoké školy prof. Jana Čadila totiž dnešní praxe často vyžaduje dovednosti, které vznikají rychleji, než je možné je promítnout do vysokoškolských studijních programů. Jedním z řešení jsou podle něj tzv. mikrocertifikáty.

„Umožňují reagovat na nové technologie, legislativní změny nebo aktuální potřeby firem téměř okamžitě. Díky tomu pomáhají propojit akademické vzdělání s konkrétními požadavky pracovního trhu a usnadňují mladým lidem přechod ze školy do praxe,“ vysvětluje Čadil.

Mikrocertifikáty jsou krátké specializované vzdělávací kurzy, v rámci kterých lze už za několik týdnů získat konkrétní požadované dovednosti a oficiální certifikát s mezinárodní platností. Jeho získání má jasná pravidla a vždy odbornou garanci vysoké školy.

Dalším hráčem na trhu práce začala být umělá inteligence. Není překvapením, že se mladí s umělou inteligencí sžívají o něco lépe než starší generace, což může představovat konkurenční výhodu při hledání práce.

Pravidelně využívá AI k usnadnění práce 16,6 % Čechů a Češek ve věku 18–29 let, 14 % ve věku 30–49 let a 8,6 % ve věku 50–65 let. Pravdou ale je i to, že 52,3 % Čechů se obává, že umělá inteligence ztíží absolventům vstup na trh práce, protože zvládne začátečnickou práci za ně. Ve věkové kategorii 18–29 let tuto obavu pociťuje dokonce 59,3 %.

Ředitel České asociace umělé inteligence Lukáš Benzl potvrzuje, že mladí přirozeněji začleňují AI do studia i práce, což jim alespoň krátkodobě může na trhu práce pomoci. Dlouhodobě ale podle něj výhoda zmizí.

„Umělá inteligence nebude speciální dovedností, ale základní součástí téměř každé kancelářské profese. Skutečnou konkurenční výhodou nebude znalost AI, ale schopnost propojit ji s řešením konkrétních problémů firmy. Podobně jako dnes nikdo neuvádí do životopisu, že umí používat internet, za pár měsíců nebude výjimečné ani používání AI,“ myslí si Benzl.

Podle Dity Formánkové z Nadace České spořitelny přitom Češi věří, že si dokáží udržet svou práci a uspět na tomto poli i v budoucnu, aniž by museli zásadně měnit svůj přístup ke vzdělávání.

„Jsme ve vztahu ke svým schopnostem poměrně sebevědomí. Přestože se pracovní trh rychle mění, většina necítí výrazné ohrožení ani ze strany AI,“ říká Formánková.

Z aktuálního výzkumu Ipsos o celoživotním vzdělávání však vyplývá, že toto sebevědomí často neodpovídá realitě. Přibližně polovina pracující populace používá digitální technologie minimálně, nebo je pro svou práci vůbec nepovažuje za důležité. A právě z toho do velké míry pramení nízký pocit ohrožení změnami na trhu práce, automatizací či nástupem AI. Nejde tedy o to, že by lidé měli promyšlenou strategii adaptace, ale spíše o to, že jsou přesvědčeni, že se jich změny prostě netýkají.

Autor vzdělávacího projektu Generace AI, influencer Svatopluk Barek, ale varuje i před riziky, která s častým využíváním moderních technologií souvisejí.

„Dost často vídám i bezmyšlenkovité používání AI. Jako příklad bych uvedl historku jedné učitelky, která mi říkala, že žák jí poslal zpracovaný úkol e-mailem a hned v úvodu byla věta od AI: ‚Jasný, pojďme se do toho pustit, tady máš návrh.‘ Tohle přenechávání myšlení na chatboty považuji za velmi nebezpečné. A z mého pohledu přitom celkem časté,“ popsal Barek. Zdůrazňuje narůstající potřebu výuky kritického myšlení a mediální gramotnosti, ve spolupráci s Českou spořitelnou proto k těmto tématům připravuje školám určené online semináře.