Je to kouzelné nasednout do miniaturního domku na kolečkách a vyrazit do světa s vědomím toho, že můžete zastavit a přespat kdekoliv se vám právě líbí. Pocit svobody, nekonečných možností a bezpečí je tím, co láká čím dál tím více Čechů to zkusit.
Na krátké jízdě po Česku jsem zjistila, že ani není třeba jezdit daleko. Na 250 kilometrech jsme toho totiž spolu s Klárou Hájek Velinskou, blogerkou a spoluzakladatelkou Asociace kempování a karavaningu, zažily tolik, že to budu vstřebávat ještě hodně dlouho.
Ve fotogalerii se dozvíte, jak to vypadá ve třech tuzemských kempech a na jednom tábořišti, co to jsou „pičutky“, co to znamená „jít na letiště“, co vše se do karavanu vejde a co v něm lze dělat. Pro snadnější procházení galerií klikněte na poslední fotku v náhledu ukazujícím počet dalších snímků, pozn. red.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Vydáváme se na čtyřdenní jízdu po Česku. Obytné auto si půjčujeme v malé rodinné půjčovně Caravan Adventure, kterou založili tři kamarádi.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Petr Beran, Jakub Janouch a Ondřej Mirovský (zleva doprava) sami jezdili karavanem už několik let a rozhodli se své zkušenosti využít v byznyse. Tři auta půjčují ostatním a když s nimi zákazníci nejezdí, vyrazí s nimi do světa s rodinou sami.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Toto je „garáž“, tedy velký kufr, do kterého se vejde potřebné vybavení na cestu, například stůl, křesla, žebřík, konev na doplňování vody, ale i kola či potraviny. Prostor se dá vytápět, takže v něm lze i spát.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Zde je lahev s plynem na vaření.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Tento kýbl se používá například na mytí nádobí v kempech. V autě je dobré šetřit vodou a mýt nádobí mimo něj a sprchovat se jen krátce. Kýbl se dá jednoduše složit, aby zabíral málo místa.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Zkouším si, jak funguje sprcha. Baterie je schovaná v rozkládací stěně umístěné na toaletě. Nejlepší je svlažit se vodou, pak ji zastavit, namydlit se a rychle se opláchnout. Okénko dodá do „koupelny“ čerstvý vzduch a pomůže ji po sprchování vysušit. Před jízdou se však musí, jako všechna ostatní okénka v obytné části, zavřít, aby nevytvářelo zbytečný odpor vzduchu a nepoškodilo se.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Sedadlo pro řidiče i spolucestujícího lze otočit proti směru jízdy, dobře si na něm pohovět a bavit se s lidmi sedícími za stolem na sedačce.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Po instrukcích, jak se vytahuje markýza, zapaluje sporák, vypouští odpadní voda a čerpá nová, vyjíždíme na cestu po Česku. Auto řídí Klára Hájek Velinská, zkušená karavanistka a bloggerka.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy První cesta vede do A.T.C. Autokemp Golf Poděbrady. Noc pro dvě osoby v obytném autě tam stojí 380 korun. V areálu je k dispozici upravená louka, ohniště, restaurace, dětské hřiště, kuchyňka, sprchy, posezení a venkovní stoly na ping-pong.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Obsluha kempu byla milá, prostředí bylo čisté a upravené. „V covidu jsme byli zavření, ale vydávali jsme alespoň jídlo s sebou. Kontakt s lidmi mi velmi chyběl. Po covidu sem přijíždělo mnoho nováčků a měli velké nároky na rychlost obsluhy a šíři poskytovaných služeb, takže to bylo hodně náročné. Nyní se to už trochu usazuje,“ říká správkyně, která by si ráda s rodinou jednou pořídila obytný vůz a jezdila s ním do přírody.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kdo chce elektřinu, musí si připlatit 150 korun.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Zvlášť se platí také za sprchu.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Pro Kláru začíná kempování v okamžiku, kdy si rozloží stůl a křesílka.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ještě kafíčko.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A může začít pohoda…
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Mě okouzlují „pičutky“ – kroksy nebo jakékoliv boty s gumovou podrážkou na ven po kempu, které zrychlují a zjednodušují přezouvání.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Do auta si nikdo nechce zanášet špínu, a tak se v něm chodí naboso nebo v pantoflích. Bez „pičutek“ je však neustálé přezouvání dosti velká otrava, proto je dobré je mít v základní karavanové výbavě.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Krátce po naší siestě přijíždějí ke svému obytňáku manželé Čítkovi. Vladislav Čítek je majitelem strojírenské firmy VOPSS Řepeč a Jana Čítková je zdravotní sestra. Ve volných chvílích jezdí po Čechách a vyrážejí na kolech či pěšky do přírody kolem.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A začíná družba. Vyměňujeme si občerstvení, začínáme si tykat a za chvíli jdeme na prohlídku jejich motorizovaného domku.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Je luxusní. Obsahuje například minibar na víno a „skleničky“ na oslavy. V obytných autech ale nádobí není skleněné, protože by se snadno rozbilo, ale z plastu. Stejně tak i talíře a misky nejsou z keramiky, ale z takzvaného melaminu podobného svými vlastnostmi plastu. Vždy se musí počítat s tím, že se nepodaří skříňky před jízdou správně zavřít a věci se z nich mohou vysypat.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Voyager měl také dvě televize, kdyby se manželé chtěli každý dívat na jiný program nebo děti na pohádky.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Vladislav Čítek předvádí, jak na cestě sám rád dělá domácí práce. „Vše je jiné, moc mě to na cestě baví. Pro chlapy je takové auto něco jako velký angličák,“ vysvětluje.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A následně názorně ukazuje, co to znamená „jít na letiště“ – téma, které řeší každý karavanista – jak se co nejlépe, nejčistěji a nejekologičtěji zbavit přírodního odpadu, exkrementů.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Po družbě jdeme pěšky kolem Labe do Poděbrad.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Zhlédneme starou vodní elektrárnu.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kolonádu a staré prvorepublikové domy.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kolonádu a staré prvorepublikové domy.
Foto: Klára Hájek Velinská Po návratu do kempu si hovíme.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Večer si rozděláváme oheň, opékáme buřty a na popovídání k nám přichází Michal Sixta – správce jedné z největších českých facebookových karavanových skupin Obytňákem křížem krážem.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Vypráví nám například o tom, jak si při koupi velkého obytňáku raději pořídil hned několik světel, aby je rychle namontoval, když nějaké cestou urazí. Jak si dvakrát v cizině zajel do míst, kde pak musel stovky metrů couvat, či jak se málem nevešel do zužující se uličky.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ráno se seznamujeme s dalšími sousedy. Ivanou a Milošem Kadaňovými, kteří si první obytný vůz koupili už v roce 1983. Nyní mají třetí a jezdí všude po světě. V cizině, nejčastěji ve Španělsku, strávili už 12. sezonu.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Spolu s nimi křižuje svět také čivava Terinka.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Loučíme se, balíme a za pár minut už míříme na druhé místo. Sedačky v obytné části vozu mají pásy, takže jde i cestou sledovat, co se děje ve světě, a projít si e-maily.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Druhým místem našeho pobytu je Duo camp Branžež. Místo, kam za socialismu jezdily hlavně rodiny s dětmi pod stany.
Foto: Klára Hájek Velinská Nyní do něj mnohem častěji jezdí lidé v obytňácích.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Než si ale rozložíme stůl a křesílka, musíme postavit auto na klíny, protože nestojíme na rovné ploše.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kde je třeba auto podložit, ukazuje malá vodováha.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Na klíny se najíždí pomalu a navigátor hlásí řidiči, zda je třeba ještě maličko přidat, nebo ubrat.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A může začít siesta.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Poté se vydáváme na procházku Českým rájem.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Procházka lesem je v horkém dni osvěžující.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Osvěžující je také občerstvení v restauraci Na krásné vyhlídce s širokým výhledem do kraje.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Na Branžeži se pak osvěžujeme v Komárovském rybníce.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Sledujeme rogalisty.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Grilujeme krkovičky.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A dlouho do noci si povídáme a po malé večerní procházce kempem usínáme.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Toto je obydlí takzvaných „stáláků“ – lidí, kteří mají pronajaté stání i na několik let, přijedou na něj karavanem, přistaví k němu stan, vybaví ho nábytkem a třeba i malou zahrádkou a jezdí do něj jako na chatu.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Pěstují si tam bylinky, zeleninu v truhlících, okrasné květiny a v květináčích si vytvářejí i malé skalky.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Standa z Jizerských hor právě natírá přistavené lavičky se stolem.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Vladimír Kubla si dopřává ranní cigaretu a rozplývá se nad tím, jaká v kempu panuje pohoda. „Zastavil se tu čas. Lidi tu jsou na sebe hodní. Nikdo nikomu nic nezávidí, známe se a pomáháme si,“ říká.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Stáláci“, většinou senioři, se hodně navštěvují, o víkendu se dávají dohromady s takzvanými „víkenďáky“, kteří mají také pronajatá místa na dlouho, ale jezdí do kempu jen po práci.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Zde jsou Novákovi. Miluše Nováková si přála jezdit s „boudou“ za autem celý život. Vlastimil Novák jí její sen splnil ke zlaté svatbě.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Vzal starou firemní dodávku a přestavěl ji na obytný vůz. Kromě své práce investoval do zateplení a obložení a další úpravy desítky tisíc korun.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Miluše si vyzdobila stěny obrázkem vyrobeným z talismanů z oblíbených cest k moři.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Pak už stačilo jen přistavět „kuchyňku“, tedy stan s vařičem, a mohli vyjet na svou první cestu.
Foto: Klára Hájek Velinská Nádobí jdu umýt do umývárny, abych šetřila vodu v autě.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy O kemp se stará Markéta Forejtová (vlevo), která ho postupně zvelebuje se svou rodinou. Před lety v něm sama začínala jako brigádnice. Pak s manželem koupili restauraci, pak přilehlé pozemky, pak vybudovali umývárnu a toalety a až pak si postavili vlastní dům.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Příjemná rodinná atmosféra je znát na každém kroku. Markétina maminka jezdí své dceři vypomáhat, když je potřeba. Nám například připojovala elektřinu a přebírala od nás peníze za ubytování. Noc pro dvě osoby v obytném autě stála 450 korun (s elektřinou, sprcha se platila zvlášť).
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Markétin tchán zase pomáhá s technickými věcmi, například odvozem odpadních vod. „Když je v létě sezona, jezdím třeba i dvakrát denně,“ říká.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Vyrážíme na třetí místo na spaní, do penzionu a kempu Harasov na Kokořínsku.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Cestou se stavujeme na tábořišti U Splávku.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Pro karavanisty je to nejlevnější místo pro kempování. Dnes stojí ubytování pro dva dospělé s obytným autem 300 korun za noc, před pěti lety to bylo třikrát méně. Vybavené je několika venkovními ohništi a užitkovou vodou.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A také dvěma kadibudkami, pánskou a dámskou.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Měli jsme tu i toitoiky, ale ty už vždy po dvou dnech strašně smrděly, takže jsme se vrátili k suchým záchodům. Jsou mnohem lepší,“ vysvětluje správkyně tábořiště Bohumila Najmanová, která si ubytováváním v přírodě přivydělává k důchodu.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A přijíždíme do Harasova.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Krásné místo u rybníka a skal má nejmoderněji vybavené příslušenství.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Sprcha, toaleta, kuchyňka a elektřina nás vycházejí na 800 korun. Ačkoliv je tato cena na české karavanové poměry vysoká, pokud by byla příjemná obsluha, což bohužel nebyla, nevadilo by nám si ji zaplatit i příště.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Parkujeme u potůčku pod olšemi a vaříme si na místě. Šéfkuchařka Klára připravuje specialitu – špagety se vším, co zbývá v lednici.
Foto: Klára Hájek Velinská Oheň se musí po odstavení hrnců okamžitě vypnout. Mohlo by se na něj jinak zapomenout, což by byl velký průšvih – v nejjemnějším hororovém scénáři by mohl dojít plyn, ve středním by se mohla roztříštit skleněná deska při přivírání plotny a v nejhorším by mohl obytňák začít hořet.
Foto: Klára Hájek Velinská Dobrota, ne?
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Po pozdním obědě si povídáme až do večera.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ještě jeden večerní čaj.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A už je čas jít spát.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ráno mě čekají klasické ukončovací práce jako je čistění vozu a vynášení toalety.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Přijíždím do „servisu“ – místa, kde se vylévají lejna, vyplachují se nečistoty, vypouští odpadní voda a napouští nová pitná.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Při vylévání záchodu jsem příjemně překvapena tím, že obsah chemické toalety tvoří po vhození tablety pouze modrou vodu. Vše se rozložilo a ani to nesmrdí. Uf.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Záchod se musí ještě vypláchnout, ale pozor. Vždy se do něj musí dát jen hadice s užitkovou vodou, aby se nekontaminoval obsah kohoutku s vodou pitnou.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Pákou se vypustí odpadní voda z mytí nádobí a sprchování. Musí vytéct všechna, což trvá několik minut. Ventil se musí poté pořádně dotáhnout, aby po sobě obytňák nezanechával na silnici stopy, protože nelze vylít dokonale vše, zvlášť když se spěchá.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A teď nás čeká cesta zpět do půjčovny. Půjčení auta na čtyři dny vychází v květnu bez dalších slev na necelých 12 tisíc korun, kdybychom si ho půjčily v červenci a srpnu, zaplatily bychom zhruba 18 tisíc a v listopadu až lednu by nás čtyřdenní dámská jízda vyšla na necelých 10 tisíc korun.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ačkoliv jsme najely jen 250 kilometrů, zážitky budeme vstřebávat ještě dlouho.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Má kamarádka mě naučila jedno pravidlo. „Zážitek stojí tolik, kolik dalších let na něj vzpomínáš. Když dáš za dovolenou 100 tisíc a vzpomínáš na ni 10 let, stála tě jen 10 tisíc,“ vštěpovala mi. Vím, že na tuto cestu budou vzpomínat celý život, takže byla „za hubičku“.