Článek
Írán podle amerického prezidenta Donalda Trumpa souhlasil s tím, že už nikdy neuzavře Hormuzský průliv. Spojené státy v blokádě průlivu pokračují – jejich operace se ale týkají jen íránských plavidel a tamních přístavů. Ostatní lodě by tak měly oblastí proplouvat bez omezení. Redakce SZ probrala situaci s hlavním ekonomem společnosti Deloitte Davidem Markem.
Co zpráva o konci íránské blokády znamená pro Evropu, Česko a tuzemskou ekonomiku?
Znamená to konec nejistoty, zda bude dostatek a za jakou cenu se budou prodávat hlavně energetické komodity v čele s ropou a zemním plynem. Pro nás to byla velká komplikace, ale ještě větší komplikace to byla pro státy jihovýchodní, respektive východní Asie, které byly navázány na dodávky z Blízkého východu ještě víc než my.
Pro Evropu to znamenalo několik týdnů zvýšených cen pohonných hmot. Nejedná se o žádné velké drama. Když se podíváme historicky, tak po očištění o inflaci jsme zažili podstatně delší období ještě vyšších cen, než jsme museli platit teď.
Česká ekonomika to zvládla v letech 2015, 16, 17. Zvládne to i v roce 2026. Pro nás to znamená krátkodobé dočasné zvýšení inflace a dopady na celou ekonomiku budou v řádu nižších desetin procentního bodu u růstu HDP. To znamená, že to bude spíš v rámci nějaké statistické nebo prognostické chyby. Takže já bych to neviděl jako nějaké velké drama.
Tady je důležitější význam té situace z geopolitického pohledu než z ekonomického. Na to naštěstí ta krize v uvozovkách byla dostatečně krátká.
Hormuzským průlivem před konfliktem proplouvalo až 135 lodí denně.
Můžeme předpokládat, že mnoho evropských či globálních firem si mohlo touto krizí uvědomit, jak je nebezpečné být závislý výhradně třeba na dodávkách z Perského zálivu?
Ano, je to tak. Je to další upomínka toho, že diverzifikace je důležitá. I z tohoto pohledu je dobré mít třeba diverzifikované dodávky zkapalněného zemního plynu nejenom z Kataru, respektive z jiných států Blízkého východu, ale také z jiných oblastí, ať už se jedná o Spojené státy nebo jiné země.
Takže ano, je to další upomínka toho, jak v dnes polarizovaném světě je potřeba diverzifikovat. Připomněl nám to covid, připomněla nám to válka na Ukrajině a teď nám to připomněl konflikt s Íránem.
Nicméně teď ještě musíme nějakou dobu počkat, než vůbec nějaké lodě vyplují, ať už z Kataru, z Bahrajnu… Jak dlouho bude trvat návrat do každodenního pořádku, který jsme znali předtím?
To záleží, v jaké rovině se na to díváme. V řádu hodin mohou prudce klesnout ceny ropy a zemního plynu na komoditních burzách, takže si myslím, že už příští týden to bude vidět i na cenách u čerpacích stanic v Česku. To je ta první rovina, kdy to můžeme vidět velmi rychle.
Potom je tu obnova tradičních dodávek a cest, kterými putují tyto komodity. Tam se mluví o obnově do dvou měsíců. A pokud se podíváme i na poničenou infrastrukturu, protože při tom konfliktu byla zasažena i některá výrobní zařízení, třeba i na výrobu zkapalněného plynu, tak tam se počítá s tím, že ty opravy budou trvat až dva roky.
Dění v posledních týdnech ale ukázalo i to, jak je ožehavé spoléhat vždycky jen na nějaké aktuální výroky ať už z Teheránu nebo Washingtonu. Jak vy sám hodnotíte šance, že ta největší krize skutečně pominula?
Každá příznivá zpráva je vítaná, ale určitá ostražitost je určitě na místě. Viděli jsme to i na příkladu obchodní války, kterou vedou Spojené státy se zbytkem světa, kdy se pravidla nebo měnila z hodiny na hodinu, ze dne na den. Takže v uvozovkách vyhráno není nikdy. Ta nejistota už zůstane vyšší, než byla předtím, ale každopádně čím déle to vydrží, tím lépe pro všechny strany.
