Objednávky padají, Němci se trápí. Expert vysvětluje, proč není optimista

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

V pondělí 27. 11. bude Česko stávkovat. Důvod? Zhoršující se životní úroveň.

„Jestli je stávka oprávněná, nebo ne, je úhel pohledu. Samozřejmě, že se můžeme podívat na to, že se naprosto rychlým tempem zvyšuje deficit. Na druhou stranu chápu, že se lidem nelíbí, že klesají reálné mzdy,“ říká k tomu šéf Linetu a odborník na průmysl Tomáš Kolář.

Právě průmyslová výroba v září meziročně poklesla o pět procent, což je podle Koláře obrovské číslo. „Možná se může zdát, že je to jen pár procent, ale je to velké číslo a je to v ekonomice podniků opravdu znát,“ říká Kolář. Mohou tedy v takové situaci firmy přidávat, aby byli zaměstnanci spokojenější?

Konkrétně Linet v průměru přidá o šest procent. „My jsme globální firma, zaměstnáváme 2000 lidí, z toho 1000 lidí v zahraničí. Máte ekonomiky, Belgie, Francie, Velká Británie, kde vám prostě nařídí, kolik máte přidat. Velké odborové svazy v Německu vám řeknou, kolik to má být a hotovo. V Česku nám to nařizuje trh,“ popisuje Kolář.

Český průmysl se však podle něj dostal do zvláštní situace. Na jedné straně klesají zakázky, ale na druhé straně se nezaměstnanost nehýbe a drží se na až nezdravé úrovni 3,5 procenta, což způsobuje nedostatek kvalifikované pracovní síly a obrovský převis poptávky nad nabídkou.

Podle Koláře se tak v příštím roce pracovní trh trh promění. „Myslím si, že krátkodobě dojde ke zvýšení nezaměstnanosti na čtyři až pět procent. Bude to mít částečně i ozdravný efekt, protože mám dojem, že si celá řada lidí práce neváží. Zvykli jsme si na to, že najdu práci, kdykoliv a kdekoliv budu chtít,“ dodává.

Firmy, které pracují s marží jednotky procent, tak podle něj budou muset vybalancovat a rozhodnout, koho ze zaměstnanců ve firmě potřebují a tedy musí udržet za cenu zvýšené mzdy. Některá místa kvůli tomu však škrtnou.

Česko nyní prochází obdobím, kdy reálné mzdy stále ještě klesají – jinými slovy ceny všeho zboží rostou rychleji než stoupají mzdy a Češi tak de facto chudnou. Kolář však upozorňuje, že v poslední dekádě naopak příjmy rostly neproporcionálně a že se k růstu příští rok vrátíme.

ČNB totiž počítá s úrovní inflace okolo tří procent. „A když se podíváte na dlouhou řadu vývoje mezd v České republice, vždycky byl růst o více než tři procenta. K tomu reálnému růstu mezd prostě dojde,“ dodává Kolář.

Odhadům ČNB týkajících se inflace tentokrát věří - napovídá jim i takzvaná materiálová inflace, která přichází s předstihem. A právě ceny materiálu už delší dobu nerostou. „Tam vidíme stabilizaci už od loňského prosince. Do finálních výrobků se promítá až s ročním zpožděním. Samozřejmě, přišly ale i jiné šoky jako válka v Palestině,“ dodává Kolář.

A co čeká průmysl v příštím roce? „Nejsem makroekonom a nemám věšteckou kouli. Musíme sice něčemu věřit, ale odhadl by někdo v roce 2019, jaký bude rok 2020? Podívejte se, jaké byly prognózy a co se opravdu stalo. To samé o rok, o dva později,“ říká Kolář s tím, že teď už chce věřit tomu, že žádná „černá labuť“ nepřiletí.

„Myslím, že určitě zažijeme nějaké oživení ve spotřebě, ale co se týká průmyslu, musíme se na to podívat z pohledu dnešního dne, který není úplně optimistický. Objednávky nám padají a německý průmysl, na kterém je naše ekonomika z velké části závislá, se trápí. Pak to už tak optimisticky nevypadá,“ říká Kolář.

Právě Německo však oznámilo obří dotace do průmyslu. Jen v prvním roce chce průmyslovým podnikům kompenzovat ceny elektřiny úlevou až 12 miliard eur.

„Když se podíváte dnes na jednotkovou cenu energie, tak v Německu je úplně nejdražší,“ říká Kolář s tím, že reakce německé vlády, která je viditelnou injekcí, by mohla mít pozitivní dopad i na Česko.

V Česku však podle Koláře musí vzniknout analýza, která ukáže, jak si naše energie stojí ve srovnání se zahraničím. Z dlouhodobého pohledu totiž hrozí, že pokud se staneme díky energiím nekonkurenceschopní, němečtí odběratelé si budou hledat jiné dodavatele.