Rozdíl mezi Američanem a Čechem. Majitel firmy říká, proč brát Američana

Debatu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zlaté české – a levné - ručičky. Laciné energie. Investice ze zahraničí. Poloha v srdci Evropy. To je model, na který naše země najela po roce 1989, jenže ten se už vyčerpal. Třeba letos česká ekonomika neporoste ani o dvě procenta, předpovídá ve svém výhledu Evropská komise.

Řada tuzemských firem stále funguje na principu: vyrobím součástku, vyvezu do ciziny, kde ji pod svou vlastní značkou s vyšší marží prodají. Pár let s ním ještě budeme muset vydržet, dramatická změna toho, co naši ekonomiku živí, není totiž reálná.

„My vidíme, že ten model nefunguje tak, jak fungoval dřív. Ale neotočíme kormidlem o 180 stupňů. Ani o 90. Kdybychom tím kormidlem otočili jen o dva stupně, tak by to bylo fajn,“ říká skepticky ekonom Dominik Stroukal, který spolu s kolegy z Národní ekonomické rady vlády (NERV) připravil pro vládu 37 doporučení, jak podnítit český růst.

Velká část propracovaného materiálu skončila jen na papíře. Zjednodušení odpočtů na výzkum a vývoj, změny metodiky hodnocení investic do výzkumu ani přílivu peněz do aplikovaného vývoje se firmy nedočkaly, lituje matador české ekonomiky Martin Jahn, který se ji pokoušel posunout už v první NERV v roce 2009.

„Ani jedna z těchto věcí se v posledních letech nezlepšila, takže nás to mrzí a jsme tady proto, abychom udělali poslední apel,“ říká jediný Čech z představenstva Škody Auto.

Otáčení kormidlem by mělo začít ve školách. „Tady se dává poměrně hodně peněz na školství i na výzkum do akademické sféry. Ale není tu systém, který by akademickou sféru nutil s těmi penězi produkovat výkony a výstup. Ty peníze se do velké míry prostě rozplynou,“ komentuje ekonom Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal.

Vysoké školy se navíc až na výjimky štítí propojení s byznysem. „Osobně vidím, že technický talent je tu hodně silný. Máme školy, které patří na světovou úroveň. Jenom ti lidé nemají ten podnikatelský záměr. Sám jsem byl odrazován od komerční sféry, když jsem vysokou školu studoval,“ říká někdejší „matfyzák“ Josef Starýchfojtů, dnes ve vedení úspěšné technologické firmy s českými kořeny Mews.

Mews se svým softwarem pro hotely prorazila už po celém světě. Její hodnota přeskočila miliardu dolarů a stala se tak třetím českým „jednorožcem“. I když českým… už pár let sídlí v Nizozemsku.

„Je škoda, že jsme se jako spousta podobných firem přesunuli do zahraničí,“ lituje manažer, který má ve firmě na starosti produkty i technologie, a vysvětluje, co Mews bránilo v Česku v rozletu.

V době, kdy ještě neměl na konkurenceschopné výplaty pro špičkové experty, se se svými lidmi chtěl dělit o zisk formou zaměstnaneckých akcií (tzv. esopů). Jenže v tuzemsku nefungují moc dobře a lidé jim zatím nevěří.

„Když se to zavádělo, tak se u nás v Mews zaměstnanci složili na školení, aby vůbec věděli, jak to mají danit. V Americe za vámi přijde zaměstnanec, mohl bych mít ještě míň platu a víc těch akcí? V Česku nás zajímá jenom to, kolik přinesu zítra na chleba,“ popisuje Josef Starýchfojtů své zkušenosti.

Investice do rizikového kapitálu, jakým startupy jsou, jsou v Česku obecně v plenkách. „Penzijní fondy nemůžou investovat do firem, jako je Mews, což je velká škoda. Za tu dobu, co jsem v Mews, ta firma vyrostla stokrát. Z libovolné koruny, kterou jste dali do Mews před osmi lety, je dneska stovka,“ říká Starýchfojtů.

Problém je i s pracovní silou. Stát zaměstnance podle manažera Mews příliš vodí za ručičku. „Česko na tom ještě není zdaleka jako nejhůř. Západní a severní Evropa jde v pohledu zákoníku práce velmi špatným směrem, je to absolutní peklo. Stát tak moc brání toho člověka před byznysem, že je pro byznys levnější najmout někoho v Americe, protože je to flexibilnější pracovní síla, i když za ni budu za den platit víc,“ míní byznysman.

Podle ekonoma Dominika Stroukala by pomohlo podpořit zahraniční pracovní sílu. Pro tu je Česko atraktivní už teď. Například v oblasti fintech (finanční technologie, pozn. red.) pracuje podle čerstvých dat České fintechové asociace už 25 procent zaměstnanců ze zahraničí.

„Jakmile se někde objeví slovo migrace, tak je hned oheň na střeše. Ale my víme, že to je věc, která funguje. Taháme sem ajťáky ze zahraničí.“

Zatímco Česko marně dohání růst u sousedů, třeba v Polsku, Evropa jako celek má zase řádově menší tah na branku než Spojené státy či Čína.

„Evropa si stanovila nesmyslné cíle, v mnoha oblastech je příliš byrokratizovaná, je příliš pomalá. Sama sebe dusí, a to je potřeba změnit,“ apeluje Martin Jahn v narážce na Green Deal.

Na dekarbonizaci by EU neměla rezignovat, měla by ale své cíle přehodnotit, říká zástupce průmyslu, který se nyní transformuje ze spalovacích motorů na bezemisní pohon. „Přejít během jedné dekády kompletně na novou technologii,je prostě ekonomicky technologicky nemožné a nedělá to ani Amerika ani Čína. Je potřeba cíle upravit vzhledem k ekonomické realitě,“ míní Jahn.

Sama Škoda se postupně přeorientovává ze spalovacích motorů na elektroauta a hybridy a čínské konkurence se nebojí. „V současné době je ten podíl čínských automobilek stejně pořád jenom pod dvěma procenty na celkovém trhu. A i když se dostanou někam výš, tak si myslím, že nezválcují Škodu ani celý evropský automobilový průmysl,“ míní Jahn.

České firmy tlumí v rozvoji taky unijní předpisy, leckdy jsou přehnané, stěžuje si byznys. Například v červnu začne platit směrnice o přístupnosti (European Accessibility Act), podle které budou muset firmy vyvíjet software tak, aby jej mohl používat skutečně každý bez ohledu na fyzická nebo kognitivní omezení.

„Ten akt to bere do absolutně totalistických záměrů, kde vám to vlastně zabere dva týmy na celý rok, to jsou prostě miliony korun investování, abyste prošli tímhle,“ kritizuje Starýchfojtů.