Zapít Pilulku douškem filtrované vody. Petr Kasa rozjíždí byznys Lokni

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Spolu s bratrem založil obchod s elektronikou, který nesl jejich jméno a svého času byl dvojkou trhu. Úspěšně ho prodali.

Pak opět spolu založili on-line lékárnu – ta jednu dobu vystřelila k ohodnocení téměř pět miliard korun. Jenže na konci tohoto příběhu ji se stomilionovou ztrátou převzal podnikatel Tomáš Čupr.

Teď se Petr Kasa, už bez bratra, pustil do nového byznysu, investoval do společnosti Lokni a buduje trh a pověst filtrované vody. „Došel jsem k názoru, že to je něco, co bude mít zajímavou trakci,“ říká dnes už investor a výkonný ředitel Lokni v Agendě SZ Byznys.

Jak dnes zpětně hodnotíte konec v Pilulce?

Ten konec, v tom úplném závěru, nakonec hodnotím jako velký úspěch. Poslední rok jsme řešili, že musíme najít investora, který by do společnosti vstoupil, pokud možno někoho silného a schopného s jasnou vizí, co dál. A to se nám podařilo.

Takže dneska Pilulka patří do skupiny Tomáše Čupra a myslím, že lepšího partnera jsme pro Pilulku najít nemohli. Takže i když ty poslední dva roky nebyly jednoduché, hodnotím to pozitivně.

Zájemců jste měli víc, čím vás Tomáš Čupr přesvědčil?

Tomáš je rychlý, má velmi jasné názory a obrovský tah na branku. V tom byl mezi všemi ostatními zájemci o parník jinde. Přesvědčil nás jasnou vizí, co bude dělat dál.

Vy jste tu vizi neměli?

Naše vize byla velmi podobná té, kterou dnes naplňuje – z venku vidím, že posouvá firmu blíže k longevity, prevenci a tak. To byla i naše vize, ale pro nás to bylo trošku větší sousto, na které jsme finančně neměli. Potřebovali jsme někoho silnějšího. Myslím, že ve vizích jsme se nerozcházeli, ale jeho palební síla je trošku větší, než byla ta naše.

Kde se stala v tom příběhu chyba? Udělal byste dnes něco jinak?

Manažerská rozhodnutí děláte s určitou sadou informací, kdy se musíte do nějakého okamžiku rozhodnout. Nemyslím, že bych se dnes choval jinak. Zpětně můžu hodnotit kroky mezi roky 2019 a 2021, kdy jsme byli příliš optimističtí a rychle šli do zahraniční expanze. Ta firma rostla relativně rychle, než kolik byla schopná v těch následujících letech ustát. Zpětně se tak o tom můžeme bavit, ale tehdy bych to jinak nedělal.

Šlo ale růst pomaleji?

To je věčná otázka startupistů – jeden pohled říká, musíme co nejrychleji růst, protože ten byznys je postavený na „Unit Economy“. Na druhou stranu růst stojí peníze a ty dřív nebo později dojdou a hledáte externí financování. Takže je otázka, jak moc do toho přisypat další peníze, aby člověk získal větší efektivitu. Když stavíte růstové firmy, tuto otázku si pokládáte každý den.

Pilulka byla miláčkem investorů na burze. Proč se to zlomilo?

Burza je dnes takový až trošku gamble. Na burzu jsme šli s určitou valuací – přes 400 korun za akcii. Pak se do Pilulky opravdu zamilovaly tisíce lidí a tu akcii vyraketovaly na šílené výšky. Valuace Piluky byla pět miliard, což bylo, řekl bych, šílené číslo.

Tu hodnotu neměla?

Hodnotu určuje trh. Technicky měla, ale kdybych se na to díval zvenku, nemyslím, že bych byl v té době schopen přivést někoho, kdo by položil pět miliard na stůl a firmu od nás koupil. Dneska je valuace Pilulky někde přes půl miliardy korun, což je myslím asi nějaká odpovídající cena. Je to veřejně obchodovaná firma, cenu určuje trh.

A jaká byla v té době reálná hodnota. Zpětně?

To se strašně těžko říká. Lidé mají pocit, že když jedno procento firmy stojí milion, že 100 procent stojí stokrát milion. Já si myslím, že tak, jak byla cena nastavená, když jsme dělali IPO, že to bylo fér. Pak se samozřejmě stalo, že spousta investorů na tom vydělala obrovské peníze. Ale to je prostě trh.

Pilulka je definitivně uzavřená kapitola? Bez nostalgie?

Dnes se na to koukám úplně chladně. Mám to hlavě srovnané a brácha myslím také. Nostalgii necítím. Svou první firmu jsme prodávali ve třiceti letech a ta nesla naše jména, takže tohle máme v hlavě srovnané. Když z nějakého projektu odejdu, uvolním si další – jak mentální, tak finanční - kapacitu. Nemůžu honit 20 zajíců najednou. Snažím se v životě soustředit na pár důležitých projektů. Když něco končí, něco začíná.

Teď začíná éra Lokni. Jak jste se k filtrované vodě dostal?

Když jsem skončil v Pilulce, dal jsem si lehký sabatikl. Začal jsem se dívat, co budu dělat dál, sedět v koutě nebo být pasivní investor mě nebaví. Díval jsem se na x projektů a chtěl něco, co by mi dávalo smysl a zároveň to bude růstové a zajímavý obor.

Stejně jako před mnoha lety, když jsem vybírali, že půjdeme do zdravotnictví a digitální farmacie, tak mě zaujal projekt týkající se filtrování pitné vody a dostupnosti pitné vody. To obecně začíná být velký problém. V Česku jsme na tom relativně dobře, ale jih Evropy už začíná mít problém. Voda není, nebo je nekvalitní. Začal jsem to téma studovat a na pár měsíců se do toho ponořil a došel k názoru, že to je něco, co bude mít zajímavou trakci.

Snažíme se oslovovat spotřebitele v domácnostech, ale i veřejný prostor – školy, vysoké školy, univerzity - a snažíme se jim nabídnout kvalitní filtrovanou vodu.

Vy jste do Lokni stoupl i investičně, jaký tam vlastně máte podíl?

Dynamický, mění se to. Bude to minorita, nevystupuji jako majoritní akcionář, ale bude to poměrně významný podíl. Je to postaveno na určitém byznysplánu v následujících třech letech. Ta částka, kterou tam investuju, se hodně odvíjí od toho, jak bude firma peníze potřebovat, případně kdo budou další koinvestoři.

Jaký je tam vlastně byznys model, na čem firma vydělává?

Hlavní zdroje jsou dva. Máme unikátní místa, kde máme automaty – 100 automatů na vysokých školách, kde máme zákaznickou bázi 135 tisíc studentů. Umíme je oslovit a to je absolutně unikátní, oslovit tuto skupinu, na kterou se prakticky nedá cílit. Díky tomu máme zajímavé partnery pro inzerci. Ti nám pomáhají to spolufinancovat. A druhý model je klasická komerce. Dodáváme do kanceláří, restaurací, do kuchyňských linek v domácnostech filtrační soupravy, filtry, UV lampy a další věci. Takže je to kombinace.

Obrat je 20 milionů korun?

Na začátku jsem říkal, že chceme mít 20 milionů euro. Dnes je ta firma relativně malá, startup 15 lidí. Vracím se tak trochu zpět ke kořenům.

A jak budete růst? Kolik jako investor budete dávat?

Ty plány dnes máme ve třech vertikálách. První je rozvíjet veřejný sektor, vysoké školy, obecní budovy, nádraží, druhá kategorie jsou kanceláře a gastro – velké stroje ve firmách a třetí kategorie je segment home. Aby když si někdo buduje kuchyňskou linku, aby měl trojcestnou baterii – teplá, studená, filtrovaná – a od nás si kupuje filtry.

V čem je ta voda jiná než kohoutková?

Ten rozdíl je hlavně ve vůni a v chuti. Když nemáte srovnání, tak to nepoznáte, ale když to srovnáte přímou konfrontací, cítíte ten rozdíl.

A jak velké peníze budete investovat?

Nemyslím si, že to jsou velký investice, bavíme se o investicích nějaké větší miliony, maximálně menší desítky milionů korun.

To zvládnete sám, nebo budete potřebovat ještě dalšího investora?

Uvidíme, ale není to něco, na co bychom potřebovali velké investory. Byť už se někteří hlásí. Pár lidí už mi volalo, jestli bychom nechtěli partnery, takže nikdy neříkej nikdy.

A zahraniční expanze? Po zkušenosti s Pilulkou budete v tomto opatrný?

To je moc brzy. Byť už nás také oslovili s ostatních zemí, zda bychom s nimi nechtěli něco stavět. Zatím si ale myslím, že ne. Letos a příští rok stavíme ten základ. Do budoucna to nevylučuji.