Hlavní obsah

Pracovní den, který nikdo nechce. U včelařů ale běžná praxe

„Dnes jsem dostal asi třicet žihadel. Ještě pohoda. Rekord? Asi padesát,“ říká klidně Petr Fér.Video: Filip Horáček, Seznam Zprávy

Včelaři v kukle? Kdepak. Na farmě rodiny Férových berou plástve obalené stovkami včel do holých rukou. Práce je rychlejší, ale také nebezpečnější.

Článek

„Za den dostanu dvacet, třicet, čtyřicet žihadel,“ pozoruje Petr Fér soustředěně rámek se včelami, který drží před sebou. Včely dělnice cestují po jeho rukách i těle. Stovky, možná tisíce včel, ale při manipulaci s pláství mu kupodivu žádná z nich nedala žihadlo.

Po chvíli už ho ale jedna z dělnic ztrestá. Včelař si poklidně vytahuje z prstu žihadlo i s jedovým váčkem, jako by se ho to netýkalo. „Dneska už jich bylo asi třicet,“ prohodí.

Jeho bratr Pavel jednou schytal kolem šedesáti bodanců, a to už vzal nohy na ramena. „Nevím, co se stalo, vrhli se mi na kotník. Běžně ale dostanu pět až deset žihadel. Chvilku to chladíte a druhý den jdete pokračovat,“ líčí a přidává pár rad pro nezkušené: „Včely nemají rády rychlé pohyby, extrémní vůně a stres. Musíte za nimi jít v klidu, většinou ve světlém oblečení.“ Včely mají jiné spektrum vidění, trochu hůř vidí a uklidňují je světlé barvy. Naopak ty tmavé je znervózňují.

Hledání matek je specifická práce, náročná na drobnou motoriku, která by se ve včelařské kukle a rukavicích prováděla mnohem hůř. Jednou za čas je dobré starou matku vyměnit za novou. Včelař musí královnu, schovanou mezi stovkami jiných včel, najít a zastřihnout jí nůžkami jedno křídlo, aby při rojení nemohla s rojem odletět daleko, a také ji označit titěrným štítkem s číslem, přilepeným na tělo.

Mladá matka zajistí silnější a početnější včelstvo. A tím více medu. Klade totiž víc vajíček a v úlu se rodí víc dělnic, které nosí nektar, medovici i pyl.

Své včely mají podnikatelé i herci

Vyhledávání matek v úlech, jejich označování a chov jsou odborné práce, které nezvládne většina z padesáti tisíc amatérských včelařů. A právě tady vzniká prostor pro spolupráci drobných hobby chovatelů s přibližně stovkou profesionálních včelařství.

Jedním z nich je Férova včelí farma ze Srbců u Poděbrad. Má dvě stě vlastních včelstev a ročně vyrobí tuny medu, ale služby pro amatérské včelaře jsou pro ni vítaným přivýdělkem. Včelařům prodává včelí matky i celé oddělky včelstev, nabízí kurzy včelařství i individuální poradenství. Včelí královny zasílají zájemcům i poštou.

Foto: Filip Horáček

„Když matka v úlu chybí, včely bývají ostré,“ vypráví Petr Fér.

„Česká republika je na špici v Evropě v hobby včelařství. V Americe jsou téměř všichni profesionálními včelaři, v Česku je kolem 50 tisíc včelařů a jen sto až sto padesát profesionálních,“ říká Pavel Fér, který je farmářem i učitelem včelařství. Se svým bratrem, zkušeným agronomem a praktikem, se učili od svého tatínka. I on začínal jako hobby včelař. Oba syny zaučoval a když jim bylo asi deset, už běhali kolem medometu. Postupně však svého učitele v odbornosti přerostli.

V Česku je včela něco jako pes. Vášeň pro bzučivý hmyz se předává z generace na generaci už od dob Marie Terezie. Zároveň jsou včely trochu módou i novodobým únikem pro mnoho lidí včetně celebrit.

Své včely si pořizují herci, podnikatelé i politici – od Jaroslava Duška nebo rodiny Davida Matáska, přes byznysmena Martina Vohánku z W.A.G. či spolumajitele Trenýrkárny Adama Rožánka až po bývalé ministry Zdeňka Nekulu a Jiřího Dienstbiera mladšího.

Foto: Filip Horáček

„Neznám zemědělce, který nemá rád včely,“ říká Pavel Fér. S farmáři prý vychází dobře.

Co tolik Čechů ke včelaření táhne? „Je to koníček, kterému se nemusíte věnovat každý den, a pokud máte tři, pět nebo deset včelstev, můžete odjet na dovolenou. Je to prospěšné pro přírodu a navíc máte něco hmatatelného – med,“ vysvětluje Pavel Fér.

Koníček pro trpělivé

Z jednoho dobře situovaného a udržovaného úlu, jako jsou včelstva v Polabí, podle něj může být v jedné sezóně až 40 kilogramů medu. Česká legislativa umožňuje hobby včelařům prodat „ze dvora“ až dvě tuny medu ročně. Každá sklenice však musí mít etiketu s označením medu i včelaře, protože jde o potravinu uváděnou na trh.

Průměrný český amatérský včelař se stará o deset až patnáct včelstev. Nejviditelnější část sezony přichází od května do července, kdy se med vytáčí. Po posledním medobraní ale práce nekončí. Včely se začínají připravovat na zimu, doplňují se jim zásoby a včelaři hlídají i zdravotní stav včelstev. Kritický bývá hlavně konec léta a podzim, kdy nemoc varroáza způsobená roztoči může oslabit generaci včel, která má přežít zimu.

I proto není včelaření romantika se sklenicí medu, ale spíš trpělivé řemeslo. Takové, ve kterém se nesmí spěchat, a to hlavně ve chvíli, když vám po rukou lezou stovky včel.

Češi chovatelé, Češi pěstitelé

Seznam Zprávy Byznys v prázdninovém seriálu mapují Česko jako chovatelskou a pěstitelskou velmoc – jde o fenomén, který často přerůstá hranici hobby a stal se z něj i výnosný byznys.

Foto: Seznam Zprávy

Související témata:

Doporučované