Článek
Česká akvaristika byla před pádem komunismu světovým fenoménem. Drobní chovatelé měli doma i desítky akvárií a ze záliby se v řadě případů stal zdroj peněz. Češi rybičkám rozuměli, byli pečliví a plůdky i dospělé rybičky tak často putovaly i za hranice včetně těch na Západ.
Export nyní ustupuje, ale jako maloobchod se zatím drží. Například pro Super zoo, největší síť s potřebami pro chovatele, tvoří spolu s teraristikou desetinu obratu. Ovšem podle podnikatelů, kteří se dlouhodobě zabývají chovem ryb, jejich množením a exportem, v posledních letech chovatelství slábne.
„V exportu akvarijních ryb v 90. letech dvacátého století a na přelomu milénia jsme byli skutečně velmocí. Dnes už to neplatí, plno ryb se chová ve Vietnamu a jinde v Asii, odkud se posílají do ČR,“ popsal majitel Super zoo Dušan Plaček.
Češi chovatelé, Češi pěstitelé
Seznam Zprávy Byznys v prázdninovém seriálu mapují Česko jako chovatelskou a pěstitelskou velmoc – jde o fenomén, který často přerůstá hranici hobby a stal se z něj i výnosný byznys.
Česká republika patřila ještě krátce po vstupu do EU v roce 2004 mezi největší tři světové exportéry okrasných akvarijních ryb. Ročně vyvážela rybičky za zhruba 400 milionů korun, nejvíce po Singapuru a Malajsii. Bylo to dokonce několikanásobně víc než vývoz slavných českých kaprů. Odborníci ale odhadovali, že skutečný export mohl být vyšší – mezi dvěma až čtyřmi miliardami korun.
V roce 2025 oficiální statistiky Českého statistického úřadu podchytily export okrasných ryb za 427 milionů korun. To je sice podobné číslo, ale kvůli inflaci má výrazně nižší reálnou hodnotu než před dvěma desetiletími. Česko navíc sestoupilo z první světové trojice, stále se však drží mezi deseti největšími vývozci.
„Dnes se rybičky produkují za podobnou cenu jako tenkrát, inflace se do ceny promítla jen velmi málo. Dříve vám stačilo relativně málo rybiček a uživil jste se. To už dnes neplatí,“ říká jeden z největších obchodníků a chovatelů v ČR, který si však nepřál uvést své jméno.
Spousta chovatelů se rekrutovala z řad hobby akvaristů, kteří si množením rybiček přivydělávali už v dobách Československa. „Dalo se tím velmi dobře vydělat, takových lidí jako já byly stovky,“ vzpomíná. Před revolucí jako mnoho dalších prodával rybičky státním firmám, které je exportovaly do mnoha zemí světa včetně Německa a západní Evropy. „Nebyla to šedá zóna, stát to oficiálně vykupoval i s doklady,“ dodal.
„Češi jsou šikovní, umí rozmnožit velké množství rybiček, což ještě dlouho po revoluci světová konkurence neuměla,“ vysvětluje, proč Československo kralovalo v akvaristice. „Myslím, že tu byli chovatelé, kteří první na světě rozmnožili některé velmi důležité ryby, a učili se to od nás i v Asii,“ řekl. Jednou z takových ekonomicky důležitých kousků byla červená neonka, jedna z nejprodávanějších rybiček, která se podle něj do jisté doby vozila jen ze zemí jižní Ameriky.
Ryby rozmnožovala i jeho společnost, která je dosud jedním z největších chovatelů i obchodníků na trhu.
Vývoz akvarijních ryb patřil za socialismu k menším, ale vítaným zdrojům západních měn. Státní a družstevní organizace vykupovaly ryby od tisíců domácích chovatelů a prostřednictvím podniků, mezi které patřily Koospol, Zverimex nebo Sady, lesy a zahradnictví, je prodávaly do západní Evropy.
S Československem od konce 60. let obchodoval také bavorský podnikatel Gustav Struck, který se věnoval rybám a chovatelským potřebám. Mezi pamětníky se traduje, že Struckova obchodní firma byla přímo napojena na režim premiéra Lubomíra Štrougala, který podobné „kšefty“ v dobách normalizace toleroval a staly se tak podhoubím budoucích větších akvaristických chovů. Ale samozřejmě nic takového nelze oficiálně potvrdit.
Po pádu komunismu český obchod s akvarijními rybami rychle kvetl. Státní výkupní a exportní struktury se rozpadly a na jejich místě začaly vznikat desítky soukromých firem, které navázaly na rozsáhlou síť zkušených domácích malochovů. Řada lidí proměnila svůj dosavadní koníček a vedlejší výdělek v plnohodnotné a také výnosné podnikání.
Chov se přestává vyplácet
Pak se ale karta obrátila. České chovy začaly drtit drahé energie a vyšší mzdy i nájmy, zatímco v Asii vyrostly obří farmy, kde se ryby chovají ve venkovních bazénech s přirozeným teplem a za zlomek zdejších nákladů.
„Nůžky se postupně svírají. Pokud čeští chovatelé budou ceny akvarijních ryb pod tlakem rostoucích nákladů stále zvyšovat, evropským firmám se vyplatí ryby dovézt z Asie a české chovy budou ztrácet odbyt,“ říká Helena Svobodová z velkoobchodu Aquarimex, který zobchoduje okrasné ryby za desítky milionů korun ročně.
Někteří čeští chovatelé proto zúžili sortiment a vyřadili ryby, které jsou na odchov nákladnější. Část dříve běžných druhů ryb se proto dnes musí dovážet z Asie. Někteří staří chovatelé skončili a mladé generace se do náročného provozu nehrnou. Postavení chovatelů také výrazně zhoršila energetická krize. Akvária se totiž musí vyhřívat, mít osvětlení a také motorky vodu vířit, čistit a okysličovat.
Neonek můžete mít v nádrži hodně a nepotřebují vysokou teplotu, ale skalár mnohem méně, takže se to zdejším chovatelům nevyplatí.
„Sortiment ryb se ztenčil. Například neonek můžete mít v nádrži hodně a nepotřebují vysokou teplotu, naproti tomu skalár mnohem méně, takže se jejich chov zdejším chovatelům tolik nevyplácí,“ uvedla spolumajitelka Aquarimexu.
Akvaristika ale neumírá. V posledních letech zůstává stabilním pilířem obchodu, i když mnohem méně významným než kočka a pes.
„V posledních letech je patrný trend, že se zákazníci stále více zajímají o přírodní vybavení akvárií, dekorace a živé rostliny,“ popsal Luboš Rejchrt ze Super zoo. Zákazníci dnes vnímají akvárium také jako designový prvek. Navíc se noví zákazníci rádi vracejí – pro krmiva, technologické vybavení na údržbu či dekorace.
Prvotní investice do akvária v domácnosti se může pohybovat od několika tisíc až po vyšší desítky tisíc korun podle velikosti akvária, vybavení i náročnosti chovaných druhů. Mezi nejprodávanější druhy patří neonka obecná, neonka červená, paví očko, mečovka mexická, bojovnice pestrá, black molly a závojnatky.
