Článek
O přijetí společné měny se vedou debaty od vstupu Česka do Evropské unie v roce 2004. Zatím ale bez výsledku. Nově jmenovaný člen rozpočtové rady Luboš Komárek tvrdí, že jsme už na euro připraveni a do velké míry ani nezáleží na tom, s jakým kurzem do eurozóny vstoupíme.
„Mně osobně se zdá, že Česká republika k euru postupně dozrála. Jak by řekl generál z Normandie, bylo by potřeba stanovit den D a k němu to směřovat, protože takto by bylo přijetí eura efektivní,“ uvedl pro Seznam Zprávy Luboš Komárek, který rovněž přednáší na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy.
Česká ekonomika je s eurozónou v současnosti už výrazně provázaná, a především tuzemské firmy hojně používají jako hlavní platební prostředek euro. „Ekonomicky si myslím, že jsme připraveni. Když se podíváte na analýzy sladěnosti České republiky s eurozónou, tak s průmyslovou částí eurozóny prostě tvoříme jeden celek. Kromě toho spontánní euroizace už probíhá, protože nové úvěry si firmy berou většinově v eurech, sazby jsou tam nižší a v eurech často mají i účetnictví,“ dodal.
Luboš Komárek (55)
- Člen Národní rozpočtové rady na roky 2026 až 2032.
- Vystudoval obor ekonomická teorie na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě, kde v roce 2001 získal doktorát a kde byl o pět let později habilitován v oboru ekonomie.
- Je rovněž absolventem University of Warwick ve Velké Británii v oboru ekonomie, Slezské univerzity v oboru marketing a management a MBA studia na Newport University.
- V roce 2016 byl jmenován profesorem ekonomie.
- V ČNB pracoval od září 1996. Postupně zastával pozice ekonoma, poradce člena bankovní rady a vedoucího referátu měnových analýz a transmise měnové politiky sekce měnové a statistiky. Od července 2009 byl ředitelem odboru vnějších ekonomických vztahů sekce měnové, kde zastával od prosince 2018 do května 2023 funkci náměstka ředitele sekce.
- Je autorem odborných článků a prezentací zejména z oblasti měnových kurzů, teorie měnové politiky, finanční integrace, finanční stability a problematiky společné měny euro.
- Přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Za ideální by považoval, aby si Česko stanovilo jasný plán včetně přípravy zákonů, aby vstup do evropského klubu probíhal hladce. Pro euro navíc mluví i geopolitická nestabilita, kdy se postupně rozpadají stávající světové aliance. „Zdá se mi, že geopolitický faktor je teď silnější. Kdysi možná byl zanedbatelný, ale pokud si Evropa neuvědomí, že Spojené státy změnily své chování, že je tady velmi silná Čína a máme tady nevyzpytatelné Rusko, tak si myslím, že bychom na společné Evropě měli více pracovat, euro by nám už slušelo,“ uvedl Komárek.
Euro přitom podle něho samozřejmě není kouzelný proutek, který by vyřešil naše problémy. V dlouhém období je přijetí společné měny pro Česko neutrální, tedy nezvýší ani nesníží jeho ekonomický růst. „Já jsem dokonce přesvědčený, že z pohledu celé ekonomiky by ani úplně nezáviselo na tom konverzním poměru,“ říká.
Je ale pravda, že kurz, za který by se koruny za euro vyměňovaly, pocítí různé sociální skupiny Čechů odlišně. Slabší kurz by pocítili více důchodci, kteří už nemají hypotéky a obecně drží spíše úspory na stáří. V případě slabšího kurzu by krok mírně snížil jejich kupní sílu. Naopak by slabší kurz zase vyhovoval dlužníkům, kteří mají v korunách například hypotéky, protože by museli splácet méně v eurech.
Nicméně kurz koruny se za posledních dvacet let pohyboval nahoru i dolů, přičemž to české firmy i domácnosti vždy vstřebaly. „Když se podíváte na vývoj měny, tak nejsilnější kurz jsme měli v červenci 2008, kdy to bylo necelých 23 korun za euro. A na základě propočtů v České národní bance se ukazuje, že rovnovážná hladina byla zhruba kolem 24,50 koruny za euro a významně se neodchylovala od tržního kurzu,“ uvádí Komárek.
Podle něho je dokonce na základě analýz sladěnosti koruny s eurozónou zřejmé, že ani oslabení měny by neznamenalo pro Česko v delším horizontu nějakou střednědobou konkurenční výhodu.
Vstup do eurozóny je nicméně politické rozhodnutí, které musí prosadit zvolené politické strany. Současná vláda nic takového v plánu nemá. Česko ale plní či je velmi blízko plnění všech Maastrichtských kritérií kromě měnového kurzu (není účastníkem mechanismu ERM II), tedy cenové stability (inflace), udržitelnosti veřejných financí (deficitu a dluhu) a dlouhodobých úrokových sazeb, které dohromady mají zajistit hospodářské fungování a sbližování s ekonomicky silnějšími státy. „Česko je extraligový hráč, kterého by v té evropské soutěži chtěli, to je z kuloárů jasné,“ uzavírá Komárek.
