Český vývoz do „stánů“ násobně stoupl. Úspěch, nebo obcházení sankcí?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válka na Ukrajině výrazně zvýšila snahu českých firem exportovat do třetích zemí z bývalého sovětského bloku a také do Turecka. Tuzemské firmy tyto trhy potřebují i kvůli výpadku ruského trhu.

Do Turecka a osmi postsovětských republik, kam patří například Kazachstán, Gruzie, Ázerbájdžán a Uzbekistán, se v roce 2019 z Česka exportovalo zboží za 58 miliard korun. V roce 2024, kdy vývozy opět meziročně narostly, už to bylo téměř 149 miliard. Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu z databáze pohybu zboží přes hranice.

Většina tohoto exportu míří do Turecka, kde objem vzrostl ze 44 miliard na 98 miliard, tedy o více než 123 procent. Skokově narostl export do Kyrgyzstánu. Zatímco před pěti lety tam české firmy vyvezly zboží za 166 milionů, loni to bylo už přes 2,4 miliardy korun, tedy zhruba patnáctkrát víc.

Pětkrát víc zboží se vyvezlo do Ázerbájdžánu, třikrát víc do Arménie, Uzbekistánu a Kazachstánu. Více v tabulce.

Takto strmý nárůst budí pozornost kvůli blízkým vztahům postsovětských republik s Ruskou federací, do níž evropské firmy nesmějí kvůli sankcím citlivé zboží exportovat napřímo. Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2024 potvrdila, že Rusové se za pomoci českých firem a zprostředkovatelů stále pokoušejí dostat k tuzemským technologiím. Bez nich by totiž tamní zbrojní průmysl čelil vážným problémům.

Do Turecka nebo bývalých republik SSSR vyvážejí také některé firmy z takzvaného „Zelenského seznamu“. Jak napsaly Seznam Zprávy, je na něm i osm českých průmyslových společností, například dodavatelé pil, kotlů a strojírenských výrobků. Ukrajina společnosti viní, že se jejich zboží, podléhající sankcím, objevilo v Rusku. Firmy důrazně popřely, že by tam dodávaly.

Zástupci firem tvrdí, že riziko reexportů ze třetích zemí do Ruské federace si mohou hlídat jen omezeně. „Po firmách požadujeme potvrzení, že stroje, které jsme poslali do Turecka, jsou určeny pouze pro turecký trh,“ popsal jednatel výrobce pil Bomar Friedrich Pichlmann. „Co víc mohu udělat? Jen přestat do Turecka dodávat. Upřímně řečeno, musím svým obchodním partnerům po celém světě věřit,“ dodal. Po tamních odběratelích požaduje nejen potvrzení, v některých případech i jméno finálního uživatele zboží.

Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jana Rafaje stoprocentní ochrana před přeprodejem do Ruska neexistuje. „Firmy se tomu brání několika způsoby. Základní způsob jsou smluvní klauzule, které obsahují smluvní pokuty. Ale stoprocentně se to ošetřit nedá,“ uvádí Rafaj.

V případě zboží dvojího (zboží, technologie nebo software, které mohou být použity jak k civilním, tak k vojenským účelům) musí firmy už delší dobu uzavírat povinné smluvní klauzule, jimiž se odběratel zavazuje, že zboží neskončí v Rusku.

Podle Rafaje si také firmy filtrují u svých zákazníků, jaká jsou jejich obchodní teritoria, což dnes vyžadují banky, ale i větší odběratelé. Možností je prověřit si další obchody s dodaným zbožím v celních databázích, i to má však své limity. „S tím může být problém. Jsou země, kde se výrobek přejmenuje nebo změní design tak, že už zboží v celní deklaraci nenese původní název,“ říká Rafaj.

Také kvůli riziku reexportů Evropská komise schválila v červenci nové opatření v rámci 18. sankčního balíku proti Rusku. Nové opatření do balíčku prosadila Česká republika právě proto, že Rusko dělá vše pro to, aby přes zákazy dostalo zboží pod sankcemi na své území.

„Opatření dává členským státům možnost podrobit kontrole některé zvlášť citlivé sankcionované zboží i v případě, že jeho vývoz do třetích zemí běžně kontrole nepodléhá, pokud existuje riziko, že skončí v Rusku,“ sdělil bez detailů mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) David Hluštík. „Reflektuje právě situaci, kdy Rusko vytváří reexportní řetězce znemožňující českým vývozcům reálně zajistit to, že v určitých případech neskončí jejich zboží v Rusku, i když si to smluvně ošetří,“ dodal.

Doplňuje se tím současné podobné opatření v případě zboží dvojího užití, které se týká například zboží a technologií pro obranný a bezpečnostní sektor, ale i ropných produktů nebo luxusního zboží.

Analytik XTB Pavel Peterka na základě zmíněných čísel exportu do zemí bývalého sovětského bloku nepochybuje, že některé zboží končí v Rusku. Ale neznamená to podle něj, že nefungují sankce. „Snaha o obcházení sankcí je drahá, protože stojí čas a každý prostředník v obcházení očekává provizi a vlastní marži,“ říká s tím, že žádné sankce nemohou fungovat stoprocentně, celkově však sankce komplikují ruským firmám život a oslabují tamní ekonomiku. A stejné to podle něj bude se zpřísněním navrhovaného 18. sankčního balíku.

Jan Rafaj však upozorňuje, že zvýšený export do třetích zemí ještě neznamená, že se někde v dodavatelsko-odběratelském řetězci porušují sankce.

„Ano, riziko v těchto zemích může být vyšší. Nutně bych ale za tím neviděl problém, protože firmy znají ruskojazyčné trhy a hledaly náhradu za Rusko. Zrovna minulý týden jsem řešil velkého českého exportéra, který dotahuje velkou zakázku v Uzbekistánu. Je to naprosto v pořádku,“ řekl.