Zrychlení, nebo amputace Green Dealu? EU čeká těžké rozhodování

Evropský Green Deal je pod tlakem. Jak napsal zpravodajský web Politico, nutí sílící unijní pravice šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, původní profesí lékařku, „amputovat některé menší končetiny“ unijní Zelené dohody.

V praxi to zatím není moc vidět, z Green Dealu byly odebrány jen jeho malé části. A s výjimkou těchto drobných amputací Leyenová postupuje podle Evropského klimatického zákona z roku 2021. Ten Unii zavazuje k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Má-li být cíle dosaženo, neobejde se to bez stupňování tlaku na dekarbonizaci a zrychlení greendealového tempa.

Zůstaneme-li u metafory Politico, drží doktorka von der Leyenová pacienta ve stabilizovaném stavu a chystá se k přišívání nové nožičky.

Mezi drobné amputace Green Dealu patří třeba loňské změkčení emisní normy Euro 7 pro auta a letošní odklad pokut pro automobilky za neplnění emisních limitů. Dále jde o zmírnění nároků na firemní reporting o environmentálních a společenských opatřeních. Nebo nedávné stažení navrhované směrnice o označování ekologických produktů.

Zároveň postupuje příprava dalších regulací, které mají tlačit na snižování emisí a změnu spotřebitelských zvyklostí Evropanů. Nové emisní povolenky ETS 2 se od roku 2027 mají vztahovat na benzín, naftu a vytápění uhlím a plynem, takže dopadnou i na domácnosti. Ve hře je přitvrzení systému 20 let fungujících povolenek ETS 1 pro velké znečišťovatele. Směrnice o energetické účinnosti budov zvyšuje nároky na výstavbu, od roku 2028 mají být všechny nové veřejné budovy nízkoemisní, od roku 2030 se to má týkat všech novostaveb.

Tyto požadavky jsou očekávatelné. Vycházejí z cílů Green Dealu, jež členské státy před šesti lety odsouhlasily. Má-li být Zelená dohoda přetavená v Evropský klimatický zákon platit, je třeba jít dál.

Evropská komise před měsícem navrhla jako nový greendealový cíl k roku 2040 snížení emisí o 90 procent proti roku 1990. O novém milníku se rok diskutovalo, nakonec má kompromisní podobu: tři procenta požadované úspory bude moci Unie vykázat karbonovými kredity v rozvojových zemích, kde je zavádění nových nízkoemisních technologií efektivnější i méně nákladné.

Cíle nemusí dosáhnout každý stát sám, ale sedmadvacítka v průměru. Z hlediska České republiky není navrhované tempo zarážející. Český Národní klimaticko-energetický plán, který vláda loni schválila, aniž to vzbudilo větší pozornost, počítá u nás s 86procentním poklesem emisí do roku 2040. 

Každopádně, má-li Unie směřovat k navrhovanému cíli, bude třeba přitvrdit v regulacích a dávat na Green Deal víc peněz.

Dekarbonizace v Evropě bude vyžadovat čím dál větší úsilí. Energetik Michal Macenaer z EGÚ Brno v této souvislosti připomíná tzv. Paretovo pravidlo 80/20, podle nějž na prvních 80 procent požadovaného výsledku postačí 20 procent celkových nákladů, zatímco zbylá pětina může spolykat až 80 procent nákladů i úsilí.

Aby se nový cíl stal závazným, musí se dostal do Evropského klimatického zákona. Musí ho proto schválit Evropský parlament a Rada EU, v níž zasedají zástupci vlád.

Legislativní změny schvalují ministerské rady, tento případ je v kompetenci Rady pro životního prostředí, která se sejde v září. „Půjde to ale možná až na velkou Radu, kde zasedají premiéři. Tam by museli návrh schválit jednomyslně,“ vysvětluje europoslanec Ondřej Knotek (ANO), který se stal europarlamentním zpravodajem pro legislativu související s novým greendealovým cílem.

Pokud návrh zůstane na ministerské Radě EU, bude mít návrh větší šance, protože členové rozhodují kvalifikovanou většinou. Když ale jeho odpůrci prosadí schvalování na úrovni hlav států a premiérů, zřejmě návrh někteří předsedové vlád zastaví vetem.

České stanovisko je jasné, po přehodnocení Green Dealu volá jak vláda, tak opozice. „Podle oficiální pozice ČR, kterou jsme vyjádřili už na jaře, není navrhovaný cíl Green Dealu k roku 2040 pro český průmysl v tuto chvíli dosažitelný. Pokud tedy ocelářské, chemické a další firmy k radosti zastánců nulových emisí nezkrachují,“ říká náměstek ministra průmyslu Martin Frélich, který za Česko zastupuje svého šéfa v Radě pro konkurenceschopnost.

Jak se ke Green Dealu staví další vlády? „V zásadě panuje shoda, že je třeba okamžitě řešit cenu energií, která je v Unii pro udržení výrobního průmyslu příliš vysoká. Jinak jsou ale na různá témata rozpolcené názory. Na každé téma hledáte rozdílné spojence,“ popisuje Frélich.

Nejoddanější Green Dealu jsou v Evropě severské státy, Lucembursko, Nizozemsko a Španělsko, které v dekarbonizaci hodně pokročily. Poláci jsou proti, zároveň hodně investují do obnovitelných zdrojů a čerpají z evropských fondů. Velkou váhu v rozhodování bude mít Německo, které od Green Dealu neustupuje, roste tam ale protitlak průmyslu, ohroženého regulační zátěží.

„Otázka je, co udělá Francie a samozřejmě Itálie. Zatím není jasné, jak se tyto vlivné země budou k navrženému cíli stavět. Je taky možné, že některé státy, které se k návrhu staví kriticky, to berou jako příležitost pro vyjednávání, kolik peněz z evropského přídělu na Green Deal získají,“ říká Frélich.

Politici jsou pod tlakem průmyslníků, kteří se zrychlením dekarbonizace cítí ohroženi. Hlasití jsou například oceláři, kteří nejsou kvůli vysokým cenám energií a vynuceným dekarbonizačním investicím schopni čelit levnější zámořské konkurenci.

„Komisí navržený klimatický cíl k roku 2040 zásadně odmítáme,“ píše se ve stanovisku české Ocelářské unie. „Jde o ambici, která by byla se spekulacemi těžko splnitelná i za ideálních podmínek a při plné prosperitě evropského průmyslu. Mnohá průmyslová odvětví v EU však dnes i díky zelené politice a levným dovozům prochází nejhorší krizi v historii, ocelářství nevyjímaje. V evropském ocelářství se za posledních několik let snížila výroba o třetinu, roste dovoz na úkor vývozu.“

„Ano, dekarbonizační opatření mají nějakou cenu a pokud nebude jejich tempo odpovídat technologické realitě, tak je nemá smysl dělat. Regulace by neměla znamenat pokles konkurenceschopnosti, pokud se bude opírat o modernizaci, digitalizaci a investice do čistých technologií. Koneckonců i konkurence mimo EU se bude muset přizpůsobovat globálním trendům. Pokud dnes nezačneme modernizovat průmysl, ztratíme náskok, který ještě máme,“ kontruje pirátská europoslankyně Markéta Gregorová, která patří k zastáncům pokračujícího Green Dealu.

Rozpolcené nejsou jen vlády, ale i europarlament. Je to vidět i mezi českými poslanci. Ti zvolení za ANO jsou proti zrychlujícímu Green Dealu. Šéf strany Andrej Babiš volá po jeho úplném zrušení a stínový premiér Karel Havlíček prohlásil, že se Česko má z greendealových omezení vymanit „i za cenu konfliktu s EU“.

„My Patrioti nevidíme další tvrdý klimatický cíl jako cestu správným směrem,“ říká i europoslanec ANO Knotek.

Alexandr Vondra z ODS návrh k roku 2040 označil za „drakonickou intenzifikaci Green Dealu, která může zadusit emisnější průmysl“. „Možnost vykázat tři procenta snížení emisí formou kreditů je úlitba Němcům. Ti vědí, že 90 procent doma nesplní, ale mají velké bohaté firmy, které mohou investovat venku. Méně bohatým zemím s menšími firmami toto nepomůže,“ prohlásil.

Naproti tomu Pirátka Gregorová považuje navržený cíl k roku 2040 za logickou cestu ke splnění závazku klimatické neutrality do roku 2050. „Cíle jsou ambiciózní, ale dosažitelné, pokud je doprovodí konkrétní a spravedlivá implementace a příslušné inovace. Pokud zjistíme za deset let, že technologie na očekávané úrovni ještě nejsou, můžeme cíle upravit. Vědomí toho, že deset let před cílem čisté nuly je potřeba dosáhnout 90procentního snížení emisí, je důležité pro trh a firmy kvůli předvídatelnosti,“ tvrdí.

Jednotní nejsou ani členové nejsilnější europarlamentní frakce EPP. „Pokud cíl pro rok 2040 projde tak, jak ho EK původně navrhla, odejdu z politiky,“ prohlašuje lidovec Tomáš Zdechovský. Další český člen EPP Luděk Niedermayer (TOP 09) je zdrženlivější. Zdůrazňuje, že návrh je kompromisní.

„Obsahuje významná zvolnění a v logice cíle pro rok 2030 je nižší, než se zdá. Jsem si jistý, že pokračování rychlého snižování emisí v další dekádě je nejen nutné a dosažitelné, ale že k němu také dojde. Stačí se podívat na vývoj v evropské i světové energetice,“ říká Niedermayer.

Přiznává, že na 90procentní limit zatím nemá hotový názor, kloní se spíš pro stanovení cíle na 85 procent, ale bez zahraničních kreditů. Snížení ve výši 15 procent by nechal na další dekádu. „Zdá se mi to jako dobrý breakdown, reflektující podstatně složitější poslední úsek celého procesu,“ říká.

Odpůrcům zrychlujícího Green Dealu nahrálo, že roli parlamentního zpravodaje, který má pokračování Green Dealu legislativně připravit, získala frakce Patriotů pro Evropu - uskupení pravicových a populistických stran, kolem nějž se parlamentní většina snaží vytvořit „sanitární kordon“ a nespolupracovat s ním.

Teď mají Patrioti v rukou značnou pravomoc, mohou navrhnout dokonce i stažení návrhu na nový cíl pro rok 2040 z jednání.

„Klimatický zákon se připravoval v roce 2020, od té doby se situace změnila. Když nyní vidím realitu klimatické politiky ve světě, čekal bych spíš přehodnocení cílů pro roky 2030 a 2050, ne zrychlování Green Dealu,“ prohlašuje Knotek.

Je otázka, kolik získají Patrioti spojenců. I přes tvrzení o sanitárním kordonu už se s nimi několikrát spojili středoví europoslanci vlivné EPP: A celkově zastánci zpomalení Green Dealu posilují. „Část frakcí včetně EPP začíná ustupovat od původního tempa a tlačí na zmírnění některých opatření. Obávám se, že dojde k pokusům o oslabení nebo oddálení některých již dohodnutých kroků,“ říká Markéta Gregorová.

Další osud Green Dealu se neodvažuje předpovídat ani ona, ani další bruselští matadoři. Zatímco Tomáš Zdechovský čeká ústupky z greendealových ambicí, Alexandr Vondra v oslabení Green Dealu moc nevěří. Luděk Niedermayer doporučuje českým vyjednavačům usilovat spíš o modifikaci Zelené dohody než o její zrušení. A také o získání co největší finanční podpory z dekarbonizačních dotačních programů. Parlamentní zpravodaj Ondřej Knotek zatím nechce strategii Patriotů komentovat.

Ať už to s Green Dealem pod skalpelem doktorky von der Leyenové dopadne jakkoliv, na vývoj globálního klimatu to nebude mít prakticky žádný dopad. Podíl Evropské unie na celosvětových emisích se dnes pohybuje lehce nad šesti procenty. Rozhodující je vývoj v Číně, Indii a dalších státech s rychle rostoucí ekonomikou i emisní stopou.