Houbu jsme letos neviděli, možná půjdeme do práce, říká majitel výkupu

Češi v roce 2025 nasbírali odhadem přes 20 tisíc tun hub. Za letošek může statistika zveřejňovaná Ministerstvem zemědělství zaznamenat výrazný propad. Houbaři v některých místech chodí s prázdným košíkem a výkupy nemají práci.

Pro některé lidi, zejména seniory, je navíc sběr hub a lesních plodů vítaným sezónním přivýdělkem. Houby nerostou v Českém lese ani na Šumavě. Houbaři z jiných částí země ale nějaké úlovky mají.

„Sezóna je bídná, ještě jsme letos neviděli houbu. Houby vykupujeme už patnáct let, ale tak špatné to ještě nebylo,“ říká Pavel Sándor, houbař z Českého lesa, který svou zálibu v minulosti přetavil do plnohodnotného rodinného byznysu. V jiných letech o víkendech se ženou zpracovávali stovky kilogramů hub od hobby houbařů, ale letos řeší, co s podnikáním dál.

„Dosud nás to uživilo, ale když se neurodí, tak na konci září půjdeme s manželkou do práce,“ uvedl.

Většinu z hub, které vykupují, obvykle zavařují, část suší a prodávají je na farmářských trzích i do restaurací. Část hub prodávají čerstvou. Houby jsou obecně velmi náchylné na počasí, a to neplatí jen pro jejich množení, ale také logistiku a zpracování. Za houbaři, kteří chtějí svůj poklad z lesa prodat, jezdí Sándorovi chlazenou dodávkou, pokud možno do několika hodin od sběru hub v lese.

Zaměřili se hlavně na výrobky z lišek, za které v běžných letech ve výkupu platí 150 až 200 korun. Hřiby vykupují jen půlené kvůli kontrole červivosti. Pokud mají nejvyšší „áčkovou“ jakost, kilogram stojí až 200 korun.

Profesionálních vykupujících je v Česku několik, ale jen pro některé z nich jde o plnohodnotný zdroj obživy. „Uživím se tím, ale takových jako já je strašně málo, možná dva, tři lidi v celé zemi,“ líčí Tomáš Kosňovský, profesionální houbař z Čeladné v podhůří Beskyd. Takovou nouzi o houby jako jeho kolega z Českého lesa nemá. „Houby byly, ale teď je to suché a červivé a hřiby už nerostou,“ popsal.

Podle Tomáše Kosňovského v Česku podniká řada překupníků, kteří nakupují a dovážejí houby ze zahraničí, například z Běloruska a z Litvy. „Nabízím prémiové hřiby, tím se odlišuji od ostatních,“ řekl houbař, který zpracuje okolo jedné tuny hub ročně.

Houby nabízí především čerstvé, částečně sušené, do restaurací a čím dál víc také domácnostem, a houby jim přiveze až domů. Nejvíce poptávané jsou hřiby. „Zájem domácností je čím dál vyšší. Obvykle si na vlastní spotřebu objednají pět až deset kilogramů, ale mám i zákazníka, který si objednal sto kilo,“ líčí.

Hřiby nekupuje přepůlené. Za patnáct let praxe už prý spolehlivě pozná, zda houba není prožraná. Jsou na to různé metody a jednou z nich je, že se třeň, tedy nožička houby, lehce nařízne. „Na 99 procent se nespletu,“ říká houbař. Také on dávno proměnil svůj koníček v profesi. „Začalo to jako hobby. Bavilo mě to a nacházel jsem tolik hřibů, že jsem začal uvažovat, co s nimi,“ vzpomíná.

Pro spoustu dalších Čechů je hledání hub stále jen koníčkem. Pro některé však i zajímavým přivýdělkem. Houbař z Čeladné odhaduje, že si tím občas přivydělávají tisíce lidí ročně. Někteří prodávají do výkupů, jiní přes sociální sítě a někteří u cest. „Někdy volají lidé z celé republiky, většinou když rostou kvanta hřibů. Já dávám přednost svým prověřeným dodavatelům, kteří nosí houby celoročně a vědí, kde je najdou,“ uvádí.

Češi nenosí do výkupů jen houby, ale i borůvky, brusinky a na jaře medvědí česnek. Většinou si tím přivydělávají po práci nebo k důchodu.

„Je to pro ně milý přivýdělek. Mám spoustu seniorů, kteří mi na začátku sezóny řeknou: Pavle, tak letos si vydělám na pračku,“ říká Sándor. Požaduje, aby byly houby ve stoprocentní kvalitě, nasbírané ještě týž den, perfektně očištěné a hřiby napůlené. Podle něj obvykle lidé prodávají tři až pět kilogramů hub.

Narazil už ale také na podvodníky, kteří houby buď namáčeli do vody, aby byly těžší, nebo se uchylovali k jiným trikům. Jeden z houbařů například na dno zapůjčené plastové bedýnky připevnil dlaždici.

Kromě těchto triků musí však především on sám perfektně poznat všechny houby. „Pod rukama mi projde každá houba. I zkušení houbaři se často spletou,“ říká podnikatel, který absolvoval mykologické zkoušky a je pod dohledem Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Omyl by v případě mladé muchomůrky zelené, kdy houba připomíná vajíčko, mohl být fatální. „Nestává se to často, třeba jednou za rok. Zjistíme to podle vrásek zespodu. Navíc muchomůrka na řezu zrůžoví, a to klasický hřib nikdy neudělá,“ vysvětlil. Záměna nejčastěji hrozí u malých hříbků.

Letos však jeho rodina s houbami nemá žádnou práci. Špatnou situaci nezachraňují ani další lesní plody. Vzpomíná, že keře sice byly na jaře obsypané, ale borůvky kvůli vedrům uschly.