Zdroje mizí a poptávka roste. Západ se předhání v nákupech ze třetích zemí

Co by se stalo, kdyby se Peking jednoho dne rozhodl odříznout západní svět od kritických nerostných surovin? Na tuto otázku nechce znát odpověď ani Donald Trump, ani Ursula von der Leyenová. Závislost obou transatlantických velmocí na Pekingu tlačí na EU a USA, uzavřely proto partnerství, jehož cílem je monopol Číny rozbít a posílit vlastní nezávislost. Jenže v úmluvě už se objevují trhliny.

Washington začal masivně investovat do těžebního sektoru a skupovat kapacity vzácných nerostných surovin ve třetích zemích. Brusel zkouší totéž a vzájemně si tak kříží cestu, takže mezi oběma velmocemi dochází k „partnerským“ kolizím.

„Trumpova administrativa uplatňuje prioritu America First i v oblasti kritických minerálů. Neváhá využívat agresivní nástroje ochrany a protekcionistickou celní politiku. Cílem USA je vybudovat svůj zpracovatelský ekosystém. Vzhledem k omezenému objemu těžitelných surovin mimo Čínu se z USA stává konkurent. Americký kapitál umí přeplatit volné kapacity na trhu,“ říká pro Seznam Zprávy analytik J&T banky William George Kubik.

„Pokud EU urychleně nezačne využívat ofenzivnější nástroje a přímé investice, hrozí, že v této přetahované zůstane surovinově odříznutá a závislá na zbytcích,“ upozorňuje.

Kritické nerostné suroviny svět využívá v podstatě všude a poptávka s přibývající technologickou náročností moderního života stoupá. Obsahují je mikročipy umístěné v elektrických spotřebičích, mobilech. Kritické suroviny jsou v naváděných raketách i v letadlech.

K pokrytí poptávky už nestačí samotné zdroje mocností na jejich vlastním území, proto si po světě Evropa, Čína i USA kupují vliv. Otevírají možnosti těžby a zpracování ve třetích zemích skrze monstrózní investiční projekty. Peking má Hedvábnou stezku. Evropské unii zase otevírá dveře Global Gateway.

„Evropa dováží většinu nerostných surovin, které potřebujeme pro elektromobily, moderní zbraně nebo pro výrobu a ukládání elektřiny. Jejich zpracování přitom z velké části ovládá Čína. S podobnou závislostí jsme se spálili, když Rusko po zahájení invaze na Ukrajinu začalo používat dodávky plynu jako zbraň. Poptávku EU těžbou surovin v Evropě nepokryje. Odpověď je diverzifikace a v ní hrají investice do strategických partnerství rozhodující roli. To je jedna z priorit mé práce v rámci Global Gateway,“ popisuje pro Seznam Zprávy eurokomisař pro mezinárodní partnerství Jozef Síkela.

Global Gateway je jednou z nadějí Evropy pro zajištění dostatku nerostných zdrojů. Bez nich může mít problém vybudovat vlastní energetické a obranné kapacity. O to se Brusel snaží především kvůli bezpečnostní hrozbě z Ruska.

Spojit evropskou obranu se závislostí na Číně není dobrý plán, který by se Unii líbil. Peking může kdykoliv omezit či zaříznout tok surovin a Evropě zbydou, jak říká Kubik, zbytky. Riziko se nevyhýbá ani Česku.

„Vliv Číny je rizikový. Česko se na tuto situaci snaží reagovat surovinovou politikou, kde je mimo jiné kladen důraz na rozumné využití domácích zdrojů kritických surovin a také na tento druh diplomacie. U nás není – s výjimkou takzvaných živců – těžena žádná kritická surovina, ačkoli je zde několik nadějných lokalit,“ říká pro Seznam Zprávy ředitel Sekce průmyslu a ochrany spotřebitele na MPO, Eduard Muřický. „V přípravě je zatím Cínovec s ložisky lithia a wolframu. Pak Chvaletice, kde leží mangan. U náhlého výpadku dovozu lze situaci řešit i dovozem ze států v Africe či Asii, což už se v některých případech stalo.“

Prognózy Organizace OSN pro obchod a rozvoj odhadují, že celosvětová poptávka po některých klíčových minerálech by se do roku 2030 mohla čtyřnásobně zvýšit. U komodit, jako je lithium, by do roku 2050 mohlo dojít k nárůstu o více než 1500 procent. Globální hráči si nevýhodnou rovnici uvědomují.

USA proto v posledních pěti letech na projekty spojené s těžbou a zpracováním vyčlenily podle think tanku Francouzského institutu mezinárodních vztahů 46 miliard dolarů ve snaze shánět nerostné suroviny pro budování energetických i obranných kapacit. Vzácné kovy jsou součástí stíhacích letounů, tanků i balistických raket. Evropské země usilují o totéž.

„Čína má na Ameriku i Evropu páku skrze dysprosium a terbium. Tyto materiály se používají pro motory ve stíhačkách, naváděcí systémy, rakety i radary v ponorkách. Yttrium se zase používá na potahování lopatek u turbín v leteckých motorech. Takže tady se bavíme jak o stíhačkách, tak i o komerčním letectví,“ vyjmenovává pro Seznam Zprávy investor a expert na Čínu Dan Vořechovský.

Hlavní příčinou pekingské dominance v této oblasti je podle Vořechovského fakt, že začal skupovat zdroje a budovat zpracovatelské know-how dekády před svými konkurenty. Vzhledem k rostoucímu napětí v oblasti bezpečnosti i mezinárodnímu obchodu nasazuje trio velmocí nejtěžší páky, které má k dispozici.

V případě Pekingu je to již zmíněná Nová Hedvábná stezka. Kumulativní výdaje na obří investiční projekt se pohybují podle oficiálních zdrojů kolem částky 1,4 bilionu dolarů, tedy zhruba 30 bilionů korun. Tato částka by hravě splatila státní dluh Česka – osmkrát.

Investiční projekty Pekingu se v minulosti sice „proslavily“ špionážními kauzami či nastraženými dluhovými pastmi. Více než 140 států světa se přesto připojilo k Hedvábné stezce a čínské společnosti s bankami staví po světě železnice, přístavy či energetickou infrastrukturu.

Se stejnou dravostí asijská země investuje do těžby a zpracování kritických surovin. „V nultých letech Čína začala mohutně investovat do dolů a firem v Austrálii, Africe a v Asii. Jde o špinavou výrobu závislou na levné pracovní síle. Pro Evropu znamenaly čínské investice šanci, jak špinavý průmysl odklonit. Zbavili jsme se těžby a i části chemického sektoru. Tohle všechno se přesunulo do Číny, která začala odvětví nerostných surovin rozvíjet už v 80. letech. Má náskok nějakých 40 let. Cílenými kroky se dostávala do situace, v níž je dneska,“ říká Vořechovský.

Jak se rozpíná Čína přes Novou Hedvábnou stezku:

Americké ministerstvo obrany dostalo za úkol odstřihnout Čínu z dodavatelských řetězců Pentagonu. S Evropskou unií uzavřelo memorandum o porozumění týkající se kritických surovin.

Jenže pak se Donald Trump pokusil hrozbami získat Grónsko, které je oficiálně pod dánskou samosprávou a vztahy výrazně ochladly. Nátlak Washingtonu na zisk největšího ostrova světa navíc není jedinou připomínkou, že se Evropa musí spolehnout hlavně sama na sebe. USA si rovněž dojednaly přednostní právo na minerály u největších producentů kobaltu na světě – Demokratické republiky Kongo a Ukrajiny, která se však současně chce stát členem EU.

Jak je závod vyhrocený a často těsný, dokumentuje příhoda eurokomisaře pro průmysl Stéphana Séjourného. Ten se nedávno chystal na cestu do Brazílie, kam mířil právě kvůli vzácným nerostům. Jenže tři dny před odletem se dozvěděl, že USA ho předběhly. „Bylo nám řečeno, že Američané se tam zastavili, položili peníze na stůl a skoupili veškerou produkci až do roku 2030,“ řekl podle Wall Street Journal nizozemským novinám.

Průšvih byl na světě a tak se na místo vydal další eurokomisař, tentokrát Jozef Síkela. „V Brazílii jsme s vládou zřídili pracovní skupinu pro kritické suroviny a vybrali čtyři prioritní projekty, které rozvíjíme. Jeden z nich se zaměřuje na těžbu a zpracování vzácných zemin. Ten jsem si letos v červnu prohlédl osobně a nyní vyjednáváme o financování, evropském odběru a další podpoře projektu,“ popisuje.

„Brazílie má druhé největší zásoby kritických surovin na světě. Stojí o ně i Amerika, i Čína. EU chce ukázat, že naše nabídka je pro Brazílii nejvýhodnější. Není jen o nákupu rudy. Investujeme do zpracování a technologií přímo u nich. A to chce i brazilská vláda,“ dodává Síkela.

Unie tvoří také specializované finanční centrum s rozpočtem tří miliard eur na podporu alternativních dodávek kritických zdrojů. Skupina členských států pracuje na pilotním projektu pro vytváření strategických zásob. Do roku 2030 chce blok zvýšit i domácí těžbu na 20 %, zpracování na 40 % a část spotřeby hodlá pokrýt i z recyklace.

„Příležitostí pro země EU – mimo nemnoha vlastních ložisek – je dodržování principů cirkulární ekonomiky, jejímiž hlavními principy jsou prevence a recyklace. Spadá sem i využití druhotných surovin a odpadů po lidské činnosti, říká ředitel Sekce průmyslu a ochrany spotřebitele na MPO Eduard Muřický.

„Je třeba zdůraznit, že vše má ekonomické, environmentální a legislativní limity. V případě uzavření kohoutů z Číny může Unie zavést širokou škálu reakčních obchodních opatření, jako je omezení veřejných zakázek či zahraničních investic,“ dodává expert. Další bezpečnostní opatření poskytují obchodní dohody uzavřené například s jihoamerickými státy Mercosur, Indií či Austrálií.

Prostředky existují a svůj cíl Evropa zná. Musí zajistit zdroje, aby nezůstala závislá na Pekingu. Jenže ty nenávratně ubývají a poptávka stoupá…