Z íránského průšvihu ještě nejsme venku, začíná druhá vlna

Od začátku války v Íránu už uplynuly skoro tři měsíce. Znovu se mluví o příměří, ale Hormuzský průliv, klíčová tepna světového obchodu s komoditami, zůstává v podstatě uzavřený. 

Cena ropy v reakci na nejnovější vývoj klesá, ale zůstává v blízkosti sta dolarů za barel (v případě severomořské ropy Brent), vysoko nad výchozí úrovní před začátkem konfliktu. Totéž platí i pro další komodity zasažené konfliktem: zemní plyn, fosfátová hnojiva, močovina, hliník nebo třeba helium, klíčový prvek pro výrobu polovodičů a mikročipů.

Vysoko zůstávají ceny pohonných hmot na čerpacích stanicích, které vyburcovaly (nejen) českou vládu k regulaci cen a snížení spotřební daně na naftu. Zásah byl do jisté míry opodstatněný tím, že bylo třeba jednat rychle, i tím, že podobně postupovaly okolní státy. Ideální ale není.

V prvé řadě je těžké cenový strop nastavit tak, aby mezi soukromými firmami, v tomto případě pumpaři, distributory a dovozci, nezasel špatné pobídky do budoucna. Cenová regulace navíc tlumí klíčový signál – pokud je ropa drahá z důvodu omezené nabídky, měli bychom se spíše snažit její spotřebu omezit. Cenový strop naopak činí ropné produkty dostupnější, de facto dotované na dluh. V neposlední řadě je snížení spotřební daně plošné, nikoli cílené opatření, což ho činí poměrně drahým.

Ceny na čerpacích stanicích zůstávají nad 40 korunami a proti nízkým cenám v únoru je to velká změna. Jenže to je pouze první a asi nejlépe předvídatelný dopad nabídkového šoku, který válka v Íránu odstartovala.

Samotný nárůst cen paliv už byl dostatečně velký, aby vytlačil inflaci z únorových 1,4 % na 2,5 % v dubnu. Tím mimochodem více než odmazal dopad převzetí poplatku za obnovitelné zdroje energie od ledna státem.

Pohonnými hmotami se ale spouští jen první kolo průsaku cen. To, jak se ceny energií propisují do cenotvorby ostatního zboží a služeb, jsme si velice bolestivě zažili v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu. Dnešní situace je výrazně odlišná, jak velikostí komoditního šoku, tak jeho strukturou – tehdy šlo primárně o zemní plyn, závěrný zdroj pro výrobu elektřiny, kdežto nyní jde hlavně o ropu. Tehdy šok navíc přicházel do rozkolísané poptávky po pandemii i do velmi uvolněné měnové i fiskální politiky.

Také ropa však samozřejmě vstupuje do cen v mnoha dalších odvětvích. Nejen do dopravy, ale jako klíčový průmyslový vstup ve výrobě plastů, léčiv nebo hnojiv. K tomu se přidávají i ceny výše zmíněných komodit jako hliník nebo zemní plyn. Ty nyní budou prostupovat cenotvorbou průmyslových výrobců i poskytovatelů třeba přepravních služeb, než se dostanou do koncových spotřebitelských cen.

I kdyby konflikt skutečně skončil zítra a Hormuzský průliv se plně otevřel, dopady inflačního šoku tu zůstanou a budou kulminovat ke konci letošního roku. Dobrým příkladem jsou právě hnojiva, kde se dopad na výnos a tedy i cenu neprojeví při setbě, kdy jsou dražší nebo nedostupné, ale až o několik měsíců později při slabší sklizni právě kvůli jejich nedostatku. Vyšší ceny následně pocítíme v obchodech i restauracích.

Ceny zboží a služeb navíc nejsou jediným vektorem, skrze který na nás válka v Íránu dopadá. Dalším je cena peněz, tedy úrokové sazby.

Zatímco Česká národní banka zatím vyčkává a základní úrokovou sazbu ještě nezvýšila, byť ji k tomu možná okolnosti brzy doženou, tržní úrokové sazby reagovaly téměř okamžitě. Výnos českého státního dluhopisu s desetiletou dobou splatnosti vyrostl o 40 bazických bodů a nyní se drží těsně pod pěti procenty.

Trhy totiž nyní očekávají vyšší inflaci a kalkulují s vyšším rizikem. U Česka jako energeticky náročné ekonomiky, závislé na dovozu fosilních paliv ze zahraničí, vyžadují vyšší kompenzaci v podobě úroku. Úroky na státních dluhopisech i na mezibankovním trhu pak slouží jako vodítko pro komerční sazby na hypotékách a úvěrech pro firmy, které se nyní také zvýší.

Dojem, že se zdánlivě nic neděje, se může kvůli tomu všemu brzy ukázat jako klam. Roli v tom hraje i několik dalších faktorů.

V prvé řadě trhy pořád zůstávají velmi optimistické, co se dalšího vývoje týče. Budoucí kontrakty na dodávky komodit včetně ropy počítají s poklesem ceny ke konci letošního roku, což patrně souvisí s kalkulem, že Spojené státy mají ukončení konfliktu ve svých rukách – jen pro to bude muset Donald Trump najít vhodnou záminku a možnost prezentovat ústup jako vítězství. Ceny pohonných hmot před volbami v listopadu ho k tomu dost možná dotlačí.

Druhým důvodem je, že se nám zatím vyhýbají skutečně fyzické nedostatky. V prvních měsících války nás od nich uchránily relativně dlouhé dojezdové doby tankerů, vypravených z Perského zálivu ještě před blokádou. Dnes nás chrání spíše Asie, kam většina ropy a zemního plynu z Blízkého východu obvykle míří – právě v Asii totiž dochází ke skutečnému omezování poptávky či k hledání alternativ, hlavně uhlí ve výrobě elektřiny.

Pomalu se vyprazdňují i strategické rezervy, jejichž uvolnění dosavadní šok také zmírňovalo. V květnu docházelo k zatím nejrychlejšímu vyprazdňování známých rezerv, a analytici varují, že v září dojde k dosažení minimální operační úrovně nezbytné k zajištění fungování ropovodů i skladišť. Komoditní trhy i přesto zůstávají relativně optimistické a budoucí kontrakty na ropu na konci letoška se prodávají za 90 dolarů. Očekávání, že prezident Trump nakonec ustoupí kvůli volbám i nadále zůstávají.

Pokud se skutečně brzy neobnoví dodávky ropy z Blízkého východu a dojde k rozsáhlejším nedostatkům pohonných hmot, Evropa jakožto relativně bohatší region bude pravděpodobně schopna přeplatit zbytek světa pro zabezpečení dodávek, podobně jako u zemního plynu v letech 2022-2023. Cena ropy ovšem může výrazně vzrůst – americká investiční banka JPMorgan odhaduje nárůst na 150 dolarů za barel.

Ekonomiky v sobě mají poměrně velkou setrvačnost, a tak často dochází k prodlevě mezi prvotním šokem a jeho dopady. To ale neznamená, že k žádným dopadům nedojde. Chvíli totiž trvá, než firmy a spotřebitelé přizpůsobí svoje chování.

Šetření Českého statistického úřadu v dubnu ukázalo na očekávání zvyšování cen firem zejména v průmyslu a stavebnictví, tedy u sektorů, které jsou v případě cen komodit více „na ráně“. To může být první vlaštovka a naše instituce hospodářské politiky – tedy vláda a centrální banka – musí být v následujících měsících velmi ostražité.

Bylo by také užitečné vzít současnou nešťastnou situaci jako lekci. Podobně jako po vpádu Ruska na Ukrajinu, kdy se následně povedlo odpoutat od jeho dodávek. Ropný šok by pro nás, tedy zemi a kontent, který fosilní paliva musí dovážet a záviset na nestabilních regionech, měl být postrčením k posilování energetické nezávislosti a soběstačnosti.