Babiš se zajímá o zisky ČNB

Ekonom Tomáš Havránek z Univerzity Karlovy svým nedávným komentářem znovu otevřel debatu o tom, jak hospodaří Česká národní banka (ČNB) a zda by mohla v budoucnu posílat část svých zisků do státní kasy. Podle něj má centrální banka díky obřím devizovým rezervám v hodnotě 3,5 bilionu korun potenciál v příštích letech výrazně vydělávat a během zhruba čtyř let by se mohla vrátit do zisku.

Právě hospodářský výsledek ČNB patří v posledních letech ke sledovaným tématům. Ke konci loňského roku banka vykazovala kumulovanou ztrátu 277 miliard korun, kterou se snaží postupně snižovat. Ačkoliv dosahování zisku není součástí zákonného mandátu centrální banky, guvernér Aleš Michl opakovaně zdůrazňuje, že cílem je ztrátu umazávat a v delším horizontu vrátit ČNB do zisku.

Havránek ve svém textu uvádí, že ve většině vyspělých zemí je převod části zisku centrální banky státu běžnou praxí. ČNB to podle zákona může dělat také, ale v praxi zatím nikdy neměla dostatečný zisk. Navrhuje proto, aby po umoření ztráty banka vytvořila rezervu a poté každoročně automaticky odváděla pevné procento zisku do státního rozpočtu. Takové pravidlo by podle něj zabránilo politickým tlakům a zároveň udrželo nezávislost centrální banky.

Zároveň doporučuje, aby ČNB aktivněji zhodnocovala své devizové rezervy, například vyšším podílem akcií na úkor státních dluhopisů. Ty jsou podle něj v době vyšší inflace méně výhodné a reálně rizikovější. Tvrdí, že kdyby ČNB investovala část svých rezerv do akcií dříve, mohla vydělat až bilion korun navíc.

Jeho návrh, jak s budoucími zisky naložit, vyvolal mezi ekonomy živou diskuzi – od otázek, zda je tak rychlé umoření ztráty realistické, až po obavy, jestli by převody zisků neohrozily nezávislost měnové autority.

Na Havránkovy závěry tak reagovala i samotná centrální banka, která označila jeho scénář za „příliš optimistický“. Podle mluvčího ČNB Jakuba Holase by totiž mohlo trvat déle, než se bance podaří zcela vyrovnat kumulovanou ztrátu z minulých let.

„Současná bankovní rada ČNB sice díky změnám ve správě devizových rezerv dokázala kumulovanou ztrátu výrazně snížit, ale podle interních propočtů může trvat ještě podstatně déle, než se bilance banky zcela vyrovná,“ uvedl Holas pro SZ Byznys.

Banka připomíná, že vývoj na finančních trzích není lineární a že hodnoty aktiv – akcií, zlata i dluhopisů – mohou kolísat. „Vyšší podíl akcií či zlata v portfoliu ČNB sice zvýšil potenciál dlouhodobého zhodnocení, ale ceny aktiv zdaleka nerostou každý rok. Navíc letošní posilování koruny vůči euru a dolaru působí na hospodaření centrální banky negativně,“ vysvětluje mluvčí.

Když totiž koruna posiluje, snižuje se při přepočtu na českou měnu korunová hodnota devizových rezerv držených v eurech a dolarech – i když jejich skutečná hodnota v zahraničních měnách zůstává stejná.

Na značnou citlivost hospodaření ČNB vůči kurzovým změnám upozorňoval už dříve i člen bankovní rady Jan Kubíček. V loňském říjnovém rozhovoru pro SZ Byznys uvedl, že podle propočtů centrální banky by mohlo trvat zhruba 15 let, než bude mít ČNB opět kladné vlastní jmění.

„Stačí změna kurzu eura o desetník a hodnota našich rezerv se změní o 13 miliard korun,“ naznačil pro lepší představu Kubíček. Podle něj právě tento dramatický výkyv dobře ukazuje, jak velký vliv mají obrovské devizové rezervy na hospodaření centrální banky.

Instituce se zároveň vymezila proti představě, že by v jejích bilancích „ležely nevyužité biliony korun“, které by bylo možné jednoduše převést do státní pokladny. „Taková interpretace je nejen zavádějící, ale i v rozporu s tím, jak centrální banka skutečně hospodaří,“ zdůrazňuje Holas.

Na návrh zavést automatické pravidlo pro převod části zisku do rozpočtu banka uvedla, že by to nebylo slučitelné s platnou legislativou ani s principy nezávislosti centrální banky. Současná právní úprava podle ní jasně stanoví, že ČNB může zisk odvádět státu až po vytvoření rezerv, především na budoucí možné ztráty, a že o velikosti těchto rezerv rozhoduje bankovní rada.

Sama ČNB na svých stránkách v roce 2007 publikovala odborný text, ve kterém se píše: „Lze tvrdit, že ztráta ČNB je zejména účetní problém, který neovlivňuje ani fungování centrální banky, ani našeho bankovního systému. Z hlediska veřejných financí však lze na věc nahlížet i tak, že to je vláda, která může kumulované ztráty litovat, protože nebýt jí, odváděla by ČNB své zisky do státního rozpočtu a vylepšovala tím stav státního rozpočtu.“

Na debatu o hospodaření centrální banky reagoval i předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který je po říjnových volbách nejpravděpodobnějším kandidátem na premiéra. SZ Byznys se ho proto zeptal, zda by jeho vláda chtěla, aby ČNB posílala do státního rozpočtu část svých zisků.

„Pokud se stanu premiérem, budu o tom s guvernérem jednat. Vím však, že po předchozím guvernérovi zdědil banku s velkou kumulovanou ztrátou,“ uvedl Babiš.

Připomněl, že ke konci roku 2022 měla ČNB ztrátu téměř 412 miliard korun, zatímco za guvernéra Michla se výsledek postupně zlepšil. „V roce 2023 dosáhla banka zisku 55 miliard korun a v roce 2024 zisku 151 miliard. Za dva roky Michlova vedení tedy činil celkový zisk 206 miliard, avšak ke konci loňského roku byla ČNB stále v kumulované ztrátě přibližně 280 miliard korun,“ dodal předseda ANO.

Podle něj je proto představa rychlého převodu peněz do státní kasy nereálná. „Letos ČNB pravděpodobně skončí ve ztrátě. Vymazat Rusnokovu ztrátu bude běh na dlouhou trať,“ doplnil Babiš.

Podle nejnovější dekádní bilance ČNB, tedy pravidelného přehledu o hospodaření banky, který se zveřejňuje jednou za deset dní, však akumulovaná ztráta k 10. říjnu letošního roku opět vzrostla a přesáhla 390 miliard korun, hlavně kvůli silné koruně.

Na Babišova slova reagoval i bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok, pod jehož vedením centrální banka hospodařila do poloviny roku 2022. Upozorňuje, že současná ztráta není výjimkou, ale přirozeným důsledkem fungování měnové politiky v malé otevřené ekonomice, jakou je Česká republika.

„Andrej Babiš shání peníze do rozpočtu, protože chce utrácet, a tak si vzpomněl, že existuje i centrální banka, která by mohla něčím přispět. Problém je ale v tom, že ČNB má pořád kumulovanou ztrátu. Ta ztráta není nic neobvyklého – já jsem do banky také nastupoval se ztrátou po svých předchůdcích,“ říká Rusnok pro SZ Byznys.

Podle něj je běžné, že země s posilující měnou vykazují ztráty v účetnictví centrální banky. „Česko je dlouhodobě konvergující ekonomika, která po většinu času zažívá posilování koruny. A protože většinu svých aktiv má ČNB v devizových rezervách – tedy v eurech, dolarech a dalších měnách – každé posílení koruny automaticky snižuje korunovou hodnotu těchto rezerv,“ vysvětluje.

„Samozřejmě, pokud by koruna oslabila, ztráta by se mohla rychleji umazat. Ale to by zase nebylo žádoucí z hlediska cenové stability. Je to prostě přirozený důsledek fungování měnové politiky v malé otevřené ekonomice s volně plovoucím kurzem,“ doplňuje bývalý guvernér.

Odhad ekonoma Havránka, že by se ztráta mohla smazat během čtyř let, tak označuje Rusnok za příliš optimistický. Centrální banka podle něj není investičním fondem, nikdy nebude, a neměla by se tak tedy ani chovat.

„Má zákonný mandát udržovat cenovou a finanční stabilitu, ne dosahovat maximálních výnosů. Neznám žádnou centrální banku na světě, která by investovala jen do akcií, jak to v podstatě navrhuje pan Havránek. Akcie mohou být doplňkem portfolia, ale jádro tvoří bezpečná, likvidní aktiva – právě proto, aby měla banka prostor zasáhnout v případě potřeby, třeba při prudkém oslabení koruny,“ říká Rusnok.

K otázce převodu zisků do státního rozpočtu pak připomíná, že zákon to umožňuje, ale pouze po splacení všech ztrát a vytvoření rezervních fondů. „Tyto fondy nemají přesně stanovenou velikost, o jejich výši rozhoduje banka sama. To je součást její nezávislosti. Pokud by vláda začala určovat, kolik má ČNB odvádět, už by to ohrožovalo právě tuto nezávislost,“ upozorňuje.

Rusnok zároveň dodal, že v některých zemích, například ve Švédsku, Británii či Maďarsku, je vztah mezi státem a centrální bankou opačný – stát jí v případě potřeby naopak pomáhá pokrývat ztráty.

„U nás to nikdy nebylo potřeba a ani to není nutné. Centrální banka nemůže zkrachovat, protože si nikdy nemůže ‚dojít‘ pro hotovost – sama ji vytváří. Takže ČNB může fungovat i s negativním kapitálem, pokud má důvěru a plní svůj mandát,“ dodává exguvernér.

Debata o tom, zda a jak by měla ČNB v budoucnu posílat své zisky do státního rozpočtu, se přitom podle ekonomů teprve naplno rozbíhá. Michal Skořepa z České spořitelny, který v minulosti působil i přímo v centrální bance, připouští, že Havránkův scénář sice není nereálný, ale je zatížen řadou nejistot.

„Pokud by se ČNB posunula k tomu, aby držela zhruba polovinu svých devizových rezerv v akciích, mohla by současnou ztrátu splatit během tří až čtyř let. Ale zároveň lze očekávat, že kvůli dlouhodobému posilování koruny bude každoročně vznikat nová ztráta v řádu desítek miliard korun,“ upozorňuje Skořepa, který je zároveň předsedou výboru pro rozpočtové prognózy.

Celkové „vynoření“ ČNB nad nulu tak podle něj může trvat spíše pět let – a i to jen za předpokladu příznivého vývoje trhů.

K otázce převodů zisku do státního rozpočtu dodává, že po vytvoření dostatečných rezerv by takové odvody dávaly smysl, pokud by byly nastaveny transparentně a předvídatelně. „Vytváření peněz je jednou ze služeb, které stát v širokém smyslu poskytuje ekonomice, a zisky z této služby se svou podstatou dají pokládat za příjmy veřejných financí,“ vysvětluje.

Zároveň ale varuje před politickými tlaky, které by s pravidelnými převody mohly přijít. „Jakmile jednou ČNB začne do státního rozpočtu posílat peníze, politická sféra může být v pokušení tlačit na to, aby posílala víc. Obranným mechanismem může být zákonem stanovený vzorec, například částka ve výši průměrného zisku za posledních pět let po odečtení doplnění rezervního fondu,“ říká Skořepa.

Připomíná ale, že ani žádné pravidlo není samospásné. „Stačí se podívat, jakými zvraty prošla v posledních letech například rádoby automatická valorizace platů ústavních činitelů,“ dodává.

Podle něj by se tím ovšem otestovala i česká politická kultura. „Dosavadní období, kdy žádné převody nedávaly smysl, přinášelo nezávislost ČNB automaticky, protože politici na ni neměli žádnou páku. Jakmile tyto převody začnou přicházet v úvahu, bude to zajímavý test – ČNB své zisky zadržovat věčně nemůže,“ uzavírá ekonom.