Digitální euro: pro někoho budoucnost, pro jiné řešení neexistujícího problému

Evropská komise ve středu přišla s návrhem legislativy vztahující se k digitálnímu euru, na jehož vývoji se již několik let usilovně pracuje. Dle oficiálních prohlášení by měli mít občané EU možnost provádět digitální platby v rámci celé eurozóny zdarma.

Vlastní digitální měna centrální banky má umožnit jednodušší přeshraniční platby a současně konkurovat firmám jako Visa či Mastercard. Hlavním poselstvím totiž je, že Evropanům zaručí možnost platit digitálně napříč celou měnovou zónou bez jakýchkoli nákladů.

Komise ve svém prohlášení vyzdvihuje, že umožní občanům EU získat digitální euro na vyžádání přes jejich bankovní instituce. Cílem je zvýšení digitalizace ekonomiky, jak uvádí i oficiální sdělení.

„Aby se Evropská centrální banka (ECB) přizpůsobila rostoucí digitalizaci ekonomiky, podobně jako mnoho jiných centrálních bank po celém světě, zkoumá možnost zavedení digitálního eura jako doplňku k hotovosti. Digitální euro by spotřebitelům poskytlo alternativní evropské platební řešení vedle dnes existujících možností. To znamená více možností pro spotřebitele a silnější mezinárodní roli pro euro,“ stojí ve zprávě.

Krok k vytvoření digitální verze jednotné evropské měny začal již v roce 2020, kdy prezidentka ECB Christine Lagardeová s tímto nápadem přišla a rozpoutala veřejnou diskuzi. ECB však v plánech zavedení vlastní digitální měny není zdaleka sama. Největším průkopníkem v oblasti digitálních měn (také pod názvem CBDC) je Čína, která již zavádí digitální jüan napříč celou zemí. A snahu o digitalizaci projevily také Spojené státy americké skrze digitální dolar.

Kolem zavedení samotného digitálního eura Evropskou centrální bankou však panuje řada otázek. Jednou z nich je, proč by spotřebitelé vlastně měli chtít digitální měnu používat.

„Ve světě, kde občané stále více využívají elektronických plateb a trh digitálních plateb nadále roste, by digitální euro všem – domácnostem a malým i velkým podnikům – poskytlo další možnost, a to platit penězi centrální banky. Pro příjemce, jako jsou obchodníci a malé podniky, by zase bylo dalším způsobem, jak od svých zákazníků platby přijímat,“ vysvětluje centrální banka.

Bývalý viceguvernér České národní banky (ČNB) Mojmír Hampl je však ke konceptu CBDC podle vlastních slov dosti skeptický. „Stále mi to připadá jako nikoli nástroj k řešení problému, ale spíše nástroj hledající zoufale problém, který by mohl vyřešit. Technicky by se mělo jednat pouze o elektronickou alternativu hotovosti, podobnou aplikaci vaší banky, která by vás přímo spojila se svou centrální bankou,“ vysvětluje pro SZ Byznys současný předseda Národní rozpočtové rady.

V některých zemích, kde hotovost rychle mizí z oběhu, což je případ Skandinávie, nebo kde jsou vysoké náklady na peněžní oběh, jako například u ostrovních států, nebo v zemích, které chtějí omezit anonymní používání hotovosti, což je zase případ Číny, je podle Hampla pochopitelné, že centrální banky začaly uvažovat o digitální alternativě hotovosti.

„Ovšem s výjimkou několika příkladů, jako jsou Bahamy a Čína, se většina zemí zatím omezuje na pilotní projekty. Dokonce i ve Švédsku, které začalo s projektem své digitální měny před více než pěti lety, se ještě neodhodlali k jeho plnému spuštění. I přesto, že motivace Švédska k zavedení CBDC, kde pokles používání hotovosti byl dramatický, byla velká, centrální banka nejde momentálně dál,“ upozorňuje Hampl.

CBDC – Central Bank Digital Currency, byla podle něj v posledních letech spíše intelektuálním trendem mezi centrálními bankéři a dobrým diskuzním tématem na konferencích.

„Projekt ECB bych vůbec nepřeceňoval, jedná se pouze o testovací fázi. Regulace Evropské komise se primárně zaměřuje na regulaci hotovosti a umožnění jejího používání, nikoli přímo na podporu CBDC. Bez ohledu na ideologické debaty mám silný názor, že celý koncept nedává věcně smysl a dlouho nebude fungovat,“ myslí si bývalý člen bankovní rady ČNB.

Všechny potenciální výhody, jako je lepší implementace měnové politiky, přímá vazba občanů na svou centrální banku, snížení nákladů na oběh hotovosti a konkurence komerčním bankám, jsou podle Hampla vyváženy nevýhodami, mezi něž patří například ohrožení finančního sektoru či ztráta anonymity.

Eurosystém však ujišťuje, že soukromí uživatelů bude chráněno a pouze nezbytně nutné informace by byly sdíleny za účelem prevence nezákonných aktivit. Stejně tak by digitální euro nemělo mít negativní účinky na finanční sektor. „Digitální euro by se mělo používat především jako platební prostředek a nemělo by se stát nástrojem pro finanční investice. Do zpracovávání digitálního eura by měli být zapojeni dohlížení zprostředkovatelé,“ zní z ECB.

Otázkou také je, proč by digitální euro mělo být jako platební prostředek vhodnější než stablecoiny, tedy kryptoaktiva vázaná na měnu, či několik měn, která jsou zákonným platidlem. ECB argumentuje tím, že digitální euro by bylo penězi centrální banky a navržené by bylo podle potřeb občanů.

„Stabilita a spolehlivost stablecoinů v konečném důsledku závisí na subjektu, který je vydává, a na důvěryhodnosti a vymahatelnosti jeho závazku zachovávat hodnotu v čase. Soukromí emitenti mohou také využít osobní údaje pro komerční účely. Za kryptoaktiva neodpovídá žádný identifikovatelný subjekt, což znamená, že pohledávky nelze vymáhat,“ vysvětlila centrální banka.

Na rozdíl od kryptoaktiv, která jsou často založena na decentralizovaných mechanismech, by digitální euro mělo podle ECB podporu centrální autority a dodržovalo by pravidla a předpisy stanovené pro řízení měnového systému.

„Nesmíme plést koncept kryptoměn s konceptem digitální měny centrální banky. Obojí je sice digitální, ale v jádru odlišné. Kryptoměny, připomínající spíše komodity než peníze, mají být alternativou k současnému světovému peněžnímu systému. Digitální měny centrálních bank jsou ‚jen‘ moderní alternativou k tradičním hotovým penězům,“ upozorňuje Hampl na rozdílnost.

Česká národní banka sleduje problematiku digitálních peněz centrálních bank od roku 2016. V únoru 2021 vznikla pracovní skupina, jejímž hlavním úkolem je sledovat a analyzovat probíhající vývoj v oblasti digitálních peněz se zaměřením na možné dopady na ČNB a Českou republiku.

A to včetně analýz, zda vůbec a za jakých podmínek by bylo důvodné reálně uvažovat o případné emisi těchto peněz centrální bankou. Bankovní rada ČNB ale dosud nepřijala žádné rozhodnutí.

„Případnému jejich zavedení v České republice by podle zástupců pracovní skupiny mělo předcházet důkladné vyhodnocení jejich potřebnosti a přidané hodnoty ve specifických tuzemských podmínkách, ale i veřejná debata o takovém kroku. Nezbytným předpokladem pro možnost vydání digitálních peněz ze strany ČNB by byla odpovídající změna legislativy, neboť stávající právní úprava emisi digitálních peněz v ČR neumožňuje,“ uvádí ČNB.

„Jsem rád za opatrný postoj naší centrální banky, která si udržuje odstup od projektů typu CBDC a nepřipravuje se na jejich implementaci nebo pilotní projekty. Obecně si myslím, že centrální banky by se měly přestat zabývat intelektuálními projekty tohoto typu a soustředit se na svůj základní mandát, kterým je snižování inflace a udržování cenové stability. To je nyní jejich nejdůležitější úkol,“ shrnuje ekonom Hampl.