Na Čechy padá zdražování skoro nejhůř v Evropě. Máslo skočilo o 60 procent

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Měníme nákup na zážitek, hlásá nápis na jednom z velkých obchodních řetězců v Praze. Málokdy platí reklamní slogan tak doslova. Dnes může jít o to, kdy cena másla překročí hranici 59,90 koruny. Od konce července zkoušejí obchodníci jeden po druhém aspoň u jedné značky másla vyzkoušet cenu, která má na začátku šestku. Pro jednoho z nich je pro experiment dostatečná cena 62,90, další se u „prémiového“ másla odváží o čtyři koruny výše.

Přitom už v červnu tuzemské máslo zdražilo proti minulému roku o 56 procent, nejrychleji v celé Evropské unii.

Dobrodružství s máslem není výjimkou. Počátkem srpna ještě řetězce držely cenu nejlacinějšího rohlíku na dvou korunách padesáti haléřích, experti i zástupci Potravinářské komory ovšem v médiích už připravují zákazníky na to, co mohou očekávat. „Rohlík může celkem rychle stát korun pět. Takovéto zdražení o několik desítek procent může v důsledku války brzy nastat,“ zaznělo například v televizi Prima. Přitom také v případě pečiva Česko patří ke čtyřem zemím, kde se zdražuje nejrychleji.

Eurostat tvrdí, že se v tuzemsku zdražuje čtvrtým největším tempem po třech pobaltských státech. Pokud se nechá stranou dovezená inflace, tedy ceny energií a potravin, které nejvíc zasáhl vliv ruské agresivní války na Ukrajině, pak překonáme i Pobaltí. Restaurace a hotely, prodej obuvi a oděvů, potřeby pro zahradu a chov domácích zvířat, informační technologie. V těchto případech většina Evropy nezdražuje, ovšem tuzemští obchodníci žádají v průměru o deset až dvacet procent vyšší ceny než před rokem.

Byznysmeni vysvětlují vyšší ceny u běžného spotřebního zboží a služeb nutností uhradit strmě rostoucí účty za energie, podle expertů to však není dostatečné vysvětlení. „Deviace je dost velká, aby to nešlo zdůvodnit mimořádnými nákladovými podmínkami,“ míní Josef Vlášek z Českého statistického úřadu. Některé firmy se podle něho snaží dorovnat ztráty z uzávěr během pandemie covidu. „U hospodských je dnes návštěvnost na 70 až 90 procentech období před covidem. Tak se tržby snaží dohnat cenami,“ vysvětluje statistik.

To potvrzuje i hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek. „Převážil názor, že si lidé během kvantitativního uvolnění v časech covidu vytvořili velká depozita a že je tedy začnou utrácet. Tak se ceny napálily,“ uvedl k restauracím. Analytik ovšem dodává, že strategie úplně nevyšla, protože lidé tváří v tvář cenám začali na službách šetřit.

Nevětší zvláštností tuzemského trhu jsou vysoké ceny oděvů. „Zákazníci si nákupem oblečení stále potvrzují svůj společenský status, proto u nás byly značkové věci vždycky dražší. To platí i dnes,“ vysvětluje Petr Dufek.

Hlavním průšvihem jsou přesto ceny potravin. V průměru rostou šestým nejrychlejším tempem v Evropě, přitom některé zboží, třeba ryby nebo nealkoholické nápoje, zůstává víceméně na předkrizových cenách. Proti tomu jsou tuzemské supermarkety zdražovacími premianty nejen v případě již zmíněného másla, ale také u mouky, mléka a cukru. V žádném z těchto případů není viníkem nedostatek surovin, protože byznys tuzemských zemědělců i potravinářů stojí na exportu obilí či produkci kravínů a cukrovarů. „Potíž je v tom, že za cenu, kterou platí importéři v zahraničí, prodávají čeští producenti obilí i mléko také na tuzemském trhu,“ upozorňuje Josef Vlášek. Zdražení v cizině se tak obratem přenese do Česka.

Zkušený statistik rovněž vypozoroval, že supermarkety změnily u potravin strategii. „Obchodní řetězce dříve tlačily na dodavatele, aby se ceny nezvyšovaly, ale na přelomu roku to skončilo a teď na požadavky zpracovatelského průmyslu přistupují,“ popsal Josef Vlášek novou situaci.

Což potvrzuje i analytik Dufek. „Konkurence u nás funguje zajímavým způsobem. Řetězce nesoutěží, kdo nabídne nejlacinější zboží, ale jak velkou inflaci si mohou dovolit,“ srovnává tuzemské poměry s Německem.

Obavy z inflace se ovšem šíří celou Evropou, jak potvrzují červencové údaje Eurostatu, podle kterých se nálada podnikatelů i spotřebitelů zhoršuje už pátý měsíc po sobě. Depresi politiků, kteří si s tím nevědí rady, vyjádřil nejlépe rakouský kancléř Karl Nehammer. „Pokud budeme všechno dělat jako dosud, pak jsou před námi jen dvě volby: alkohol nebo psychofarmaka,“ prohlásil v polovině července na sjezdu tyrolské pobočky lidové strany.

Fakticky tím kancléř upozornil na paradoxy inflačních časů, protože konkrétně tvrdý alkohol je jednou z mála komodit, které v Rakousku zlevňují. Přesto cynický podtext jeho výroku vzbudil takové pohoršení, že podpora lidovců klesla ke dvaceti procentům, tedy na nejnižší historickou úroveň. Jestli budou i české vládní strany čelit stejnému výbuchu nespokojenosti, tak zní před podzimními volbami klíčová otázka pro českou politiku.

Strach Čechů ze zdražování byl v červenci podle Eurostatu po Dánech druhý největší. To potvrzuje červnový průzkum STEM. Osmdesát procent občanů omezilo svou spotřebu a dvě třetiny se obávají, že jejich rodina upadne do chudoby. Zlepšení v příštím roce čeká jen 18 procent Čechů.

Také proto je ekonom Dufek přesvědčen, že se tuzemská inflace stává otázkou sociální psychologie a že právě psychologické důvody vysvětlují, proč je po odečtení energií a potravin nejvyšší na starém kontinentě. Lidé propadlí obavám, že ještě zdraží, „tankují“ zásoby potravin i průmyslového zboží. „Obavy tak vyvolávají dodatečnou poptávku, na kterou obchodníci reagují u některých komodit dalším zdražováním,“ upozorňuje analytik, podle kterého se vrací praxe předzásobení známá z nedostatkového hospodaření minulého režimu. V prostředí, kde stát ceny přestal regulovat, probouzejí staré návyky nové nebezpečí, tedy inflační spirálu, která se nemusí zastavit, i když zboží bude dostatek.

Německá inflace se drží od března v rozmezí sedmi a osmi procent. To vedlo ředitele institutu Ifo Clemense Fuesta k předpovědi, podle níž zdražování u sousedů překonalo svůj vrchol. To v případě Česka zdejší experti vylučují už z toho důvodu, že se teprve budou načítat ceny energií.

Benzin a nafta sice zdražují skoro o polovinu, jedenáctým nejrychlejším tempem v Evropě. Je to však zásluhou snížení spotřebních daní, které v září skončí. Ceny elektřiny a plynu se zvyšují podle údajů ČSÚ „pouze“ o třetinu, ovšem jen díky tomu, že se zdražování oznámené dodavateli projeví postupně až do konce roku, jak budou jednotlivým zákazníkům končit fixace. Optimistická předpověď proto zní, že se letos inflace udrží v koridoru 17 až 20 procent.

Zbývá „Nehammerova útěcha“. Tvrdý alkohol zdražuje také u nás jen o necelá tři procenta.