Článek
Společnost Sev.en oznámila loni v listopadu záměr vypnout své dvě uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice a teplárnu Kladno. Jejich provoz by mohl skončit už letos v prosinci, nejpozději v březnu 2027. Výroba elektřiny z uhlí se přestává ekonomicky vyplácet, což samo o sobě nabízí jednoduché řešení: Výrobu uzavřít. Realita je však složitější.
Elektrárny podnikatele Pavla Tykače by totiž Česko mohlo postrádat, neboť zajišťují část výroby energie a také fungují jako důležitý nástroj k vyrovnávání výkonu v síti.
Detailní síťový model má k dispozici pouze státní společnost ČEPS, která rozhoduje, jestli elektrárny budou potřeba, nebo ne. Termín, do kdy musí provozovatel přenosové soustavy verdikt vynést, se blíží.
„Analýza stále probíhá, zatím k tomu nemůžeme nic říct. Poslední termín, kdy musíme výsledek oznámit Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu průmyslu a obchodu a provozovatelům tří zdrojů, je 27. ledna,“ říká mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal.
V debatě ohledně konce uhlí půjde o miliardy korun ročně. Pokud by se tedy měl jejich provoz dotovat. V opačném případě se hraje o zavření byznysu, který zaměstnává kolem tří tisíc lidí, což je pro stát také problém.
V mezidobí, než ČEPS rozhodne, se řada studí snaží nastínit, jak by mohlo vypadat Česko bez Tykačova uhlí. Nyní organizace Fakta o klimatu na základě nejnovějších dat „posouzení zdrojové přiměřenosti v Evropě (ERAA)“ za rok 2025 spočítala, že k pokrytí české spotřeby elektřiny by elektrárny Chvaletice a Počerady nebyly potřeba.
„To platí i pro nepříznivé klimatické roky a období tzv. temného bezvětří – Dunkelflaute, kdy je nízká výroba ze solárních a větrných elektráren v širším regionu. V těchto situacích je Česko schopno většinu spotřeby pokrýt z vlastních zdrojů a dováží pouze málo elektřiny ze zahraničí,“ říká analytik Fakta o klimatu Jan Krčál.
Uzavření elektráren skupiny Sev.en je však jen začátek. Ekonomické realitě se nevyhnou ani další fosilní zdroje, které provozují ostatní společnosti. Stále však platí, že česká energetika není na úplný odchod od uhlí připravena. Aktuálně z něj vyrábí třetinu veškeré elektřiny.
„Další kroky proto musí směřovat k systematické přípravě náhrady uhelných zdrojů – jak z hlediska výroby elektřiny, tak podpůrných služeb a teplárenství,“ popisuje Krčál. „Dekarbonizace české energetiky není otázkou ideologie, ale ekonomické reality. Klíčové je, aby probíhala řízeně, na základě dat a s minimálními náklady na společnost,“ dodává.
Po uzavření dvou uhelných zdrojů by z Česka zmizely 2,2 GW instalovaného výkonu. Všechny uhelné elektrárny nyní tvoří 7,2 GW, po uzavření Chvaletic i Počerad by zbylo 4,9 GW.
Naopak podle odborné analýzy, kterou pro Ministerstvo financí vypracovalo ČVUT, je prakticky nepravděpodobné, že by všechny stávající zdroje přetrvaly v provozu do konce dekády, a proto bude potřeba navýšit současný výkon o cca 20 procent.
„Z tohoto pohledu by mohlo bez uhelných elektráren již v roce 2030 (při déle trvající nízké výrobě ze solárních a větrných elektráren) chybět tři až 4,5 GW oproti průměru v nejzatíženějším měsíci, tedy až dva jaderné Temelíny,“ píše studie ČVUT.
V roce 2024 vyhodnocoval tytéž dopady ČEPS v takzvaném superkritickém scénáři, kdy konstatoval, že se bez uhelných elektráren obejde, a to dokonce beze všech. Na podzim v každoroční zprávě o zdrojové přiměřenosti už ČEPS upozorňoval na to, že ukazatele stability sítě budou bez uhlí na hraně, že je třeba budovat nové zdroje doma i v zahraničí a také posílit přeshraniční vedení.
Nedodávky nehrozí, vyšší import ano
Dopady zavření dvojice elektráren z Tykačovy stáje by nebyly vážné ani z hlediska možných nedodávek elektřiny, alespoň podle studie Fakta o klimatu. Počet hodin za rok, kdy síť není schopna uspokojit poptávku by byl roven nule.
ČVUT a ERAA však naznačují opak. „Tento chybějící výkon se projeví zásadně i na hodnotě LOLE (počet hodin, kdy zdroje nedokážou pokrýt celou spotřebu, pozn. red.),“ píše ČVUT. Nedávná studie ERAA varuje před 13 až 19 hodinami nedodávek elektřiny ročně už v roce 2028. Úbytek zdrojů v té době totiž bude jen částečně kompenzován jinými technologiemi. S dalšími roky navíc počet těchto hodin poroste, do konce roku 2030 už jich může být 21 až 68, tedy až tři dny v roce.
ERAA však zohledňuje jiné scénáře než Fakta o klimatu. Podle českých výpočtů, které počítají jen s úbytkem Tykačových zdrojů a Sokolovské uhelné (SUAS), by si Česko vystačilo se 4,4 GW výkonu. Naopak evropské výpočty nezahrnují žádné zásahy vlády, jako dotace či kapacitní mechanismy, a zbývající výroba z uhlí tak vychází na 2,3 GW.
Z hlediska energetického mixu podle výsledků Fakta o klimatu nebude mít konec uhlí u skupiny Sev.en téměř žádné dopady a případný výpadek by kompenzoval vyšší dovoz energie. V Evropě je totiž elektřiny dostatek, a to i v době tzv. Dunkelflaute, kdy málo svítí slunce a nefouká, a obnovitelné zdroje tak nevyrábějí. V těchto dnech nejvíce elektřiny exportují země, kde hodně vyrábí jádro nebo více fouká, hlavně Francie, Švédsko a Spojené království.
Fakta o klimatu odhadují také dopady provozu uhelných elektráren na veřejné finance. Udržování Chvaletic a Počerad v chodu by stálo ročně 3,35 miliardy korun, což zahrnuje dotace na udržení zdrojů v provozu a náklady na zaměstnance Sev.en.
Vypínání výroby z uhlí se podle experta nijak zvlášť neprojeví ani v ceně silové elektřiny, tedy ceně samotné energie nakoupené dodavatelem na burze. „Snažil bych se nepodléhat panice, která někdy bývá prezentována, jako že odpojení uhelných elektráren znamená prudký růst cen. Osobně si to nemyslím, energetika pracuje na tom, aby mohla využívat plynové zdroje. Ty jsou velmi důležité a je důležité, aby se do nich investovalo. Jsou to zdroje, které hlavně v zimním období mohou pomoci vyřešit poptávku,“ říká Jan Zápotočný, místopředseda představenstva E.ON Energie.
Podle něj je však důležité, aby se elektrárny neodpojovaly zbrkle, nebo pod politickým tlakem, jinak to s cenou elektřiny zahýbat může.
