Článek
Město Písek v jižních Čechách dostane do roka nový velký stroj o výkonu několika lokomotiv. Nejen místní si od něj slibují nové časy v zásobování teplem a elektřinou. V pátek se pro něj v písecké teplárně začala chystat nová budova.
Státem podpořený projekt za 180 milionů má fungovat jako vzor, jak se v Česku zbavit závislosti na uhlí a zároveň udržet v chodu zdejší hustou síť centrálního vytápění. Do podobných akcí jako v Písku se na popud státu pustila čtyřicítka dalších měst, výsledkem má být čistší a účinnější výroba tepla a zároveň vznik nové flotily menších zdrojů pro rychlé vykrývání elektrárenské sítě.
Na přestavbu tepláren má Česko 90 miliard korun. Jde o jeden z největších programů na útratu peněz vybraných formou emisních povolenek od fosilních výrobců. Cílem je do roku 2030 vyměnit často staré uhelné kotelny za nové na plyn, dřevo nebo odpadky, které půjde vedle výroby tepla a teplé vody častěji zapojit i do výroby elektřiny.
„Pokud chceme odstavovat uhelné elektrárny, tak je nezbytně nutné instalovat nové výkony,“ prohlásil v Písku při zahájení stavby ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN). Než poběží nové jaderné reaktory v Dukovanech, což bude nejdřív koncem příští dekády, stojí podle něj modernizace energetiky „přesně na těchto projektech regionálního významu“.
Systém velkých tepláren a dálkových rozvodů má v Česku už od socialismu silnou tradici. Závisí na něm panelová sídliště skoro v každém městě, v součtu přes dvě pětiny všech tuzemských domácností. To je oproti jiným zemím vysoké číslo a mezi energetiky z různých částí názorového spektra panuje shoda, že je žádoucí takovou síť udržet v chodu.
Zásadní roli v tomto světě ale pořád hraje uhlí, které se jako palivo přestává vyplácet. Loni podle ročenky Energetického regulačního úřadu mělo na výrobě podíl 49 procent. Slabinou uhlí jsou vysoké emise skleníkových plynů a na ně navázané povolenkové pokuty, v praxi proti uhlí hraje i zastaralost provozů, tedy malá účinnost a zamořování vzduchu.
Nový agregát pro píseckou teplárnu přijede z Norska. Jde de facto o motor s devíti válci na zemní plyn, v energetice nazývaný „kogenerační jednotka“ kvůli tomu, že je uzpůsobený na dvojí využití spáleného plynu – jak na ohřívání vody pro tepelnou soustavu, tak na výrobu elektřiny.
U ní je velkou výhodou, že plynový motor lze nastartovat velmi rychle. Kogenerační jednotka tím pádem pasuje do dnešní elektrárenské soustavy jako praktický „flexibilní zdroj“, který lze rychle zapnout a vypnout podle výkyvů počasí a nárazových dodávek elektřiny ze slunce a větru.
Plynové kogenerační motory se nasazují v menších provozech, současně některé větší teplárny spouštějí řádově dražší investice do velkých plynových turbín nebo do nových spaloven komunálního odpadu. ČEZ má na přestavbu velké teplárny v Mělníce, odkud se vytápí velká část Prahy, slíbeno od státu přes 13 miliard korun.
Miliardové dotace mají přislíbené i další velké skupiny, jako je Veolia nebo EPH Daniela Křetínského. Od uhlí se bude odklánět i jeho největší těžař Pavel Tykač. „obě lokality plánují a připravují žádosti na dotaci a následnou realizaci do roku 2030 s přechodem na plyn či biomasu,“ uvádí mluvčí Tykačovy skupiny Sev.en Eva Maříková k jejím dvěma velkým teplárnám v Kladně a Zlíně.
Státní příspěvky se teplárnám vyplácejí přes takzvaný Modernizační fond. Ten se plní povolenkami od tuzemských emitentů, ale hlavně z unijních fondů v rámci mezistátní solidarity, aby chudší a průmyslovější země jako Česko neměly takový problém přidat se k odmazávání uhlíkové stopy. Do roku 2030 má být ve fondu k dispozici pro Česko 380 miliard korun.
Díky tomu by velké investice nemusely nutně vést k tomu, že teplárny začnou své služby zdražovat. V Písku stát hradí většinu investice, schválená dotace činí 133 milionů. Šéfka písecké teplárny Andrea Žáková mluví o tom, že dotace v kombinaci s tím, že provoz bude fungovat úsporněji, pomůže „stabilizovat ceny tepla“.
U flexibilních plynových jednotek je podle Vlčka prostor dokonce pro to, aby pomohly tlačit ceny dolů, byť jinde, než v cenách tepla. Víc pohotových výrobců elektřiny podle Vlčka pomáhá státu ušetřit za platby, které musí jinak posílat velkým elektrárnám za pohotovost pro udržování stabilních dodávek v celé síti. Státní podnik ČEPS takto podle Vlčka loni ušetřil 3,5 miliardy korun.
Jedním z velkých háčků celé transformace tepláren a elektráren ale je, že výměnu kotlů, motorů a turbín plánuje v současnosti celá Evropa. Proto ceny nových zařízení stoupají a prodlužují se i čekací lhůty pro ty, kdo si nestoupli do fronty včas, což může plnění dekarbonizačních vizí ohrozit.
Vlastníci některých tepláren se do těchto objednávek ani do žádostí o státní dotace ani nepouští. Známým příkladem je uhelná teplárna Energy Ústí nad Labem, která se roky se státem – marně – soudila o to, zda se nemůže z povolenkového systému úplně vyvázat. Nyní státu dluží stovky milionů a nejspíš brzy vyklidí prostor nové výrobně, do které v Ústí investuje ČEZ.
Rychlý přechod na plyn nebo jiná paliva nechystá ani Sokolovská uhelná, velký výrobce elektřiny a tepla na Karlovarsku s vlastní těžbou uhlí. S podporou kraje už od loňska usiluje o to, aby jí stát dal na transformaci víc času a s náklady na dekarbonizaci pomohl.
Podle loňských prognóz ministerstva průmyslu by podíl uhlí na výrobě tepla měl do roku 2030 klesnout pod sedm procent. Nové instalace mají zároveň podle Teplárenského sdružení vést k tomu, že výroba elektřiny v teplárnách stoupne z 4,1 terawatthodin, což je poslední dostupný údaj z roku 2023, minimálně na dvojnásobek, v lepším případě až k deseti terawatthodinám.
