Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Svérázný podnikatelský model používaný v krajském městě Ústí nad Labem pro centrální vytápění může ještě nějakou dobu pokračovat. Kdo však uhradí státu výsledné stamilionové dluhy, zůstává hádankou.
Uhelná teplárna Energy Ústí nad Labem, která zásobuje přes tři tisíce domácností na pravém břehu řeky, už pátým rokem neplatí za emisní povolenky. U nejstaršího dluhu z roku 2020 soud v březnu po vleklých sporech definitivně potvrdil pokutu 270 milionů. Do vymáhání se však úřady nehrnou kvůli strachu o zachování dodávek.
Hlavní budova teplárny v areálu chemičky Setuza už je kvůli soudnímu potvrzení dluhu zaplombovaná pro případnou exekuci. Místo zabavování však podnik dostal splátkový kalendář na čtyři a půl roku – v naději, že bude dál topit, z utržených peněz splácet a že se město vyhne zásobovací nouzi.
„Dne 30. 5. 2025 nabylo právní moci rozhodnutí o povolení splátek. Byla posečkána částka 269 848 683,62 Kč. Jednotlivé platby byly rozloženy do 55 měsíčních splátek,“ potvrzuje Vladimíra Malovíková, mluvčí celní správy, která pro jiné státní orgány nedoplatky vymáhá.
Ústecká Setuza dříve patřila známému podnikateli Tomáši Pitrovi, který v minulosti pykal ve vězení za machinace s jejími akciemi a za daňové úniky. K teplárně Energy se i poté otevřeně hlásil. V roce 2021 uvedl, že ji prodal.
V orgánech mateřské firmy nicméně dál figuruje Pitrův dlouholetý spolupracovník Miloš Hrubý. V registru skutečných majitelů jsou jako vlastníci Energy Ústí nad Labem uvedeni právě Hrubý a další Pitrův spolupracovník Jan Stiebitz.
Pitr na dotazy SZ Byznys reagoval tak, že se k nim nebude vyjadřovat. Odpovídat nechce ani Hrubý, který jinak za teplárnu vystupuje při oficiálních jednáních s ústeckým magistrátem. Ten je z dění nervózní, protože zákazníci nemají alternativu a kvůli teplé vodě potřebují zdroj i v létě. Zvlášť letos před volbami jde o velké lokální téma.
Nemají na pokuty, natož na povolenky
Povolenky musí podle unijních předpisů platit všichni velcí emitenti skleníkových plynů už dlouhé roky. Z vybraných peněz se pak hradí nejrůznější projekty energetických úspor v průmyslu nebo podpůrné programy pro domácnosti, jako jsou třeba dotace na zateplování domů.
Ústečtí podnikatelé se ale už před lety rozhodli, že emisní odpustky zkusí ignorovat. Ministerstvo životního prostředí za to dalo teplárnu k soudu, kde její právníci argumentovali, že povolenka představuje neúnosnou finanční zátěž. To soudy odmítly jako irelevantní námitku, naposledy Nejvyšší správní soud letos v březnu.
Ministerstvo za první várku nedoplatků z roku 2020 vyměřilo pokutu ve výši již zmiňovaných 270 milionů korun. Nejvyšší správní soud ji v březnu pravomocně stvrdil. Rozsudek posloužil jako platební příkaz pro celníky, ti ale zatím rozsudek použili jen k zaplombování majetku a ne k jeho vymáhání.
Pokuta je skoro stejně vysoká jako roční tržby teplárny, ze své běžné činnosti na ni tedy firma sotva vydělá. Trest 270 milionů u soudu sama vykreslila jako „likvidační“. Přitom jde jen o pokutu za neplacení a jen za jeden rok. Pokuty za roky 2021 a 2022 činí dalších 427 milionů, soudy o ně ještě běží. Kromě toho všeho ještě visí stamilionové nedoplatky za samotné povolenky, ani ty stát od Energy ještě nedostal – a možná ani nikdy nedostane.
Co dělá levá a pravá ruka
Státní aparát k firmě přistupuje ve dvou rovinách. Celníci by se teoreticky podle zákona mohli starat jen o to, aby vymohli nedoplatky. Tedy vyhlásit exekuci a zpeněžit majetek, který neplatič má na účtech nebo ve veřejných registrech, jako je právě katastr nemovitostí.
Ve hře je ale ještě druhý zájem, a sice udržet dodávky tepla a teplé vody. Kdyby si celníci jen hleděli svého a poslali teplárnu do exekuce nebo do konkurzu, měl by se o zákazníky postarat Energetický regulační úřad (ERÚ). Do padlé teplárny by měl podle zákona sehnat náhradního provozovatele.
ERÚ už ale v minulosti avizoval, že o Energy nemá nikdo zájem kvůli riziku technických nástrah a majetkových sporů v zastaralém areálu. Ze stejných důvodů by mohlo narazit i zpeněžování zabavené budovy.
„Zkrátka tam může dojít k tomu, že si na nich nikdo nic nevezme a ještě navíc bude v ohrožení několik tisíc domácností,“ uvedl k stávajícímu dilematu jeden z účastníků koordinační schůzky, která se kvůli řešení případu konala v polovině května na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Výsledkem schůzky byla mimo jiné právě dohoda o splátkovém kalendáři.
Uvidíme na podzim
Situace, kdy má teplárna zákazníky jako rukojmí, má brzy pro velkou většinu z nich skončit. Většinu zákazníků z řad domácností totiž neobsluhuje přímo teplárna, ale nezávislý distributor THMÚ. Ten je společným podnikem města a firmy ČEZ. Loni se obě tyto strany dohodly, že k cizí a problematické teplárně vznikne alternativa v podobě nové plynové kotelny od ČEZ.
Hotova má být letos na podzim pro další topnou sezónu. Menší část zákazníků v řádu několika stovek se ale k novým zdrojům nedostane kvůli tomu, kudy ve městě vede rozvodná síť. Na teplárně je navíc závislá průmyslová zóna v čtvrti Střekov.
Zároveň platí, že po spuštění plynových kotelen přijde stará teplárna Energy o většinu zákazníků i tržeb. Pak ale není jasné, z čeho bude v budoucnu hradit nově domluvených 55 měsíčních splátek. Natož další dlužné pokuty a nedoplatky povolenek.
Přechod také může vyvolat ve městě politické třenice, protože plynové zásobování z nového zdroje může vyjít pro zákazníky dráž než uhlí, a obzvlášť uhlí bez povolenek. Zda už je teplárna platí, také není jasné.
Inventura emisí a povolenek totiž probíhá jednou ročně a má velké zpoždění. Loňské emise měly firmy nahlásit do 15. března a až do 15. září mají čas na nákup a odevzdání povolenek v příslušném množství. Za letošní emise se budou povolenky řešit až příští rok.
