Ekonomové hledají nejhorší volební sliby. Nejvíc uškodí dotace na bydlení

Politické strany, které bojují o přízeň voličů v současných volbách, se letos s ekonomickými sliby vůbec „nežinýrují“. Vyšší platy ve veřejné sféře, změny v důchodech, návrat daňových slev nebo zvýšení rodičovského příspěvku a další „dárečky“ by přišly na vysoké desítky miliard ročně.

Jaké efekty budou mít takové sliby na růst cenové hladiny, je ale složité odhadnout. S přesným vyčíslením nákladů svých předvolebních taháků se totiž strany většinou neobtěžují. Podobně si nechávají pro sebe i to, kde chtějí na své plány vzít.

„Politici slibují další benefity a současně skoro nikdo - čest výjimkám -  nepřipouští, že se do budoucna neobejdeme bez citelného zvýšení daní, respektive bez zásadní reformy celého daňového a odvodového systému,“ vadí bývalému guvernérovi České národní banky Jiřímu Rusnokovi.

Budoucího premiéra patrně uklidňuje, že převezme ekonomiku v růstové fázi. Jak upozorňuje analytický tým Oxford Economics, růst českého HDP se letos zařadí do top třetiny zemí EU. Inflace klesla na 2% cíl. Mzdy solidně porostou. Kupní síla domácností konečně překonala předpandemickou úroveň.

Úrokové sazby dávno sestoupily z vrcholů. Nezaměstnanost zůstává jednou z nejnižších v EU. A přestože konsolidační balíček dosluhující vlády nevyřešil veškeré strukturální kostlivce ve skříni, nasměroval veřejné finance na udržitelnější trajektorii.

Podle předvolebních průzkumů se vítězem voleb téměř jistě stane hnutí ANO. S kým složí vládní koalici, ale zatím můžeme jen spekulovat. Přitom je to pro odhadnutí budoucí fiskální strategie Česka klíčové. Analytická společnost Oxford Economics ve své předvolební analýze propočítává tři scénáře povolebního vývoje tuzemské ekonomiky.

V tom prvním Česko povede hnutí ANO spolu s jednou či více středopravými stranami současné vlády. Druhý scénář modeluje vývoj ekonomiky, v případě že by vládlo ANO s menšími stranami z ranku SPD, Stačilo! či Motoristé, případně by utvořilo menšinovou vládu s podporou těchto stran. Ve třetí - nejméně pravděpodobné - variantě by pak Babišovo hnutí se středopravicovými partnery prosadilo omezenou reformu pracovního trhu a zvýšilo investice do infrastruktury.

Pokud Česko příští čtyři roky povede hnutí ANO Andreje Babiše s jednou ze stran současné vlády, nebude to pro ekonomiku velká výhra, odhaduje čerstvý analytický materiál z dílny Oxford Economics. Drahé plány Babišovy strany ale budou koaliční partneři brzdit, předpokládá.

„V základním scénáři (koalice ANO + ODS a/nebo STAN) počítáme s mírným snižováním deficitu vůči HDP na zhruba 2,3 %. Předpoklad je, že koaliční partneři budou mírnit největší fiskální sliby ANO a kus vyšších fiskálních výdajů odmaže současná konjunktura a vyšší výběr daní,“ vysvětluje analytik Oxford Economics Tomáš Dvořák.

Větší pohromou by - z hlediska potenciální inflace - byla koalice ANO se stranami, které jsou „extrémní nejen politicky, ale i ekonomicky“, je přesvědčen ekonom a novinář David Klimeš. „Stačilo! slibuje důchod od 63 let, SPD trumfuje důchodem pro některé už od 60 let, k tomu zvyšování většiny dávek. To by vytvořilo obrovský tlak na již tak schodkové rozpočty,“ predikuje Klimeš.

Babišova strana se netají tím, že z důchodových změn, které prosadila současná Fialova vláda, nezůstane kámen na kameni. Jakékoliv úpravy důchodů se ale projeví až po roce 2030, kdy řádné funkční období příští vlády skončí, upozorňuje ekonomka Jana Matesová.

S jedinou výjimkou. Zrušení přísnějších pravidel pro odchod do předčasného důchodu by státní kasu velmi zabolelo už napřesrok, upozorňuje někdejší česká zástupkyně ve Světové bance.

„Také zvýšení slevy na veřejnou dopravu pro seniory z 50 na 75 procent by mělo rozpočtový dopad už příští rok. Například snížení sazby daně z příjmů firem zpět na 19 % by v dalších letech znamenalo výpadky příjmů kolem 20 miliard ročně i v případě, že by ekonomika stabilně rostla,“ naráží Matesová na další slib hnutí ANO.

Někteří političtí analytici přejímají, že Andrej Babiš se bude chtít nevyzpytatelným partnerům vyhnout, ale nakonec můžou být jeho jedinou možností, jak získat většinu. Ekonomové varují, že spolupráce ANO se stranami hodně napravo či nalevo může vyvolat negativní reakci trhů kvůli obavám z fiskální nezodpovědnosti a vyšší inflace.

Podle Oxford Economics by vláda Babiše s antisystémovými stranami znamenala zvýšení už nyní mohutných rozpočtových deficitů - každý rok o 150 miliard korun. Inflace by každý rok přidala 0,3 %. HDP by ke konci volebního období mohl být o 1,5 % nižší, dluh vůči HDP by vzrostl o 3 procentní body a výnosy desetiletých dluhopisů by vystoupaly na 5,2 %, ukázaly předpovědní modely analytické společnosti.

Naopak pokračování současné čtyřkoalice, respektive možná opět pětikoalice, by bylo nejméně proinflační variantou. Někde mezi tím by byla menšinová vláda ANO či vláda ANO s Motoristy, shoduje se David Klimeš s dalšími ekonomy.

Jaká opatření typově inflaci nejvíce krmí? „Nejhorší inflaci stát způsobuje, když chce pomoci občanům, ale jen podnítí poptávkovou inflaci a vše zdraží, aniž by se cokoliv zlepšilo,“ říká Klimeš a jako příklad uvádí aktuální sliby většiny stran na podporu hypoték mladých. „Zvedne to cenu a mladí se k bytu v aglomeracích zase nedostanou,“ obává se.

Dotace na bydlení vnímá jako zdaleka nejhorší hnací sílu inflace i ekonom Tomáš Dvořák. „To je trh, ve kterém skutečně není problém s poptávkou, ale s nabídkou. Dotace nebo jiná podpora neudělají nic jiného, než že ceny nemovitostí vyženou ještě výš, a v podstatě půjde jen o transfer vysokopříjmovým domácnostem, případě dotaci pro banky poskytující hypotéky.“

Pokud by se zvedly reálné příjmy Čechů, očekává růst cen nemovitostí a nájemného také bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer. „Tyto ceny totiž náš index spotřebitelských cen odráží v míře, která není v EU standardní.“

Singer, dnes hlavní ekonom Generali CEE Holding, si umí také představit, že by inflace posílila, pokud by oslabila koruna v důsledku „velmi neodpovědné politiky, která povede ke ztrátě důvěry investorů. Leč je zde ČNB s jejími sazbami a rezervami, která je minimálně na úrovni slibů z předvolebního období vývoj schopna kompenzovat,“ věří.

Že se po volbách inflace zvedne, si ovšem Miroslav Singer nemyslí. Pokud začnou lidé více nakupovat a zboží zdražovat, nahradí ho levnější produkty z dovozu. „Česká ekonomika je otevřená ekonomika operující v relativně volném trhu, takže pokud by realizace volebních slibů vedla k uvolnění rozpočtového hospodaření, primárně by to vedlo nikoliv k inflaci, ale k nasátí dovozů a zhoršení naší obchodní bilance.“

Jenže ne všechno dovážíme, třeba neustále zdražující služby. „Většina služeb typu kadeřnictví, kultura a rekreace, přepravní služby nejsou mezinárodně obchodovatelné. A ani zahraniční výrobci nemají v krátkodobém horizontu tak flexibilní výrobní kapacity, aby hned zvedli produkci. Nárůst dovozu by oslabil korunu, a tím pádem dovozy zdražil,“ kontruje Tomáš Dvořák.

K vyšším cenám mohou přispět i další nápady z kampaně. „Na jedné straně jde o snížení DPH na ‚zdravé‘ potraviny či dílčí daňové úpravy (nealko nápoje v restauracích), které by v krátkém období snížily růst spotřebitelských cen. Ovšem zároveň povedou k vyšší poptávce po ostatním zboží a službách,“ uvažuje hlavní ekonom České bankovní asociace Jaromír Šindel.

Co by to bylo za volební kampaň, kdyby se strany nepředháněly, kdo víc přidá důchodcům či na platech. A právě vyšší platy ve veřejné sféře a penze jsou pro inflaci tou nejlepší potravou.

Jde o zvyšování příjmů lidí, kteří většinu svých příjmů utratí a jen minimum uspoří, podotýká ekonom Dvořák. „Důchodci obvykle šetři minimálně, státní zaměstnanci často patří k nízkopříjmovým skupinám. Propad kupní síly státních úředníků byl v posledních letech byl opravdu drastický.“

Například slib průměrného platu pedagogů ve výši 75 tisíc korun měsíčně do voleb roku 2029 nemusí mít dodatečné rozpočtové dopady žádné, domnívá se ekonomka Jana Matesová. „Tak by vypadal v roce 2029 průměrný plat pedagogů ve výši 130 procent průměrné mzdy i podle stávajících pravidel.“

Podle exguvernéra ČNB Jiřího Rusnoka se velký nárůst mezd či zvyšování penzí neprojeví na inflaci hned. Plošné a rychlé zvyšování výdajů a daňové škrty si ale vyberou daň později. „Může to zvednout inflaci nad očekávanou úroveň okolo 2% cíle ČNB. Ta by pak musela více brzdit – zvyšovat úrokové sazby, a to následně povede ke zpomalení ekonomiky, tedy i k nižšímu inkasu daní, a kruh se uzavírá.“

Větší hrozbu než návrat vysoké inflace ovšem představuje zpomalení ekonomického růstu, uzavírá Tomáš Dvořák. „V případě populistické vlády inflace nebude ten hlavní problém - bude sice velmi pravděpodobně vyšší, než by byla jinak - víc nás ale bude bolet slabší růst, vyplýtvání fiskálního prostoru a následná konsolidace, která jednou bude muset přijít.“