Zdaňte pozemky a sladké. Snižte daně z práce a firmám, chtějí ekonomové

Český daňový systém je rozbitý, domnívá se skupina ekonomů ze tří renomovaných institucí. Kvůli vadnému nastavení daní Česko zaostává za Polskem, Slovinskem i za průměrem EU. Životní úroveň domácností stagnuje, píše se v dvousetstránkovém návrhu daňové reformy.

Pokud bychom se chtěli ekonomicky přiblížit k evropským šampionům, potřebovali bychom navýšit každý rok příjmy o 301 miliard korun. A to ani nepočítáme dodatečné náklady, které si vyžádá stárnutí populace, vypočítávají odborníci z PAQ Research, Centra veřejných financí a IDEA při CERGE-EI důvody pro daňovou reformu.

Ta už pár let visí ve vzduchu. Politici její potřebu tu a tam zmíní, nakonec se ale spokojí s nahodilými změnami. Tu daně zvýší, jinde zase sníží, jak si zrovna politická realita žádá. Ucelený návrh z politických kruhů zatím není. Ekonomové zmíněných institucí ale představili ten svůj.

„Daně jsou vždycky zlo. Jde o to je dělat tak, aby brzdily ekonomiku co nejméně,“ říká hlavní ekonom Deloitte David Marek.

„Dobrý daňový systém neúměrně nezatěžuje chudé, daní podobné aktivity podobnou mírou a vybírá dostatečné prostředky pro zajištění fungování státu a financování potřeb společnosti. Ve všech těchto ohledech český daňový systém v určitých ohledech selhává,“ píše se v dokumentu, který nabízí nápady na reformu zdanění práce, firem, spotřeby i nemovitostí.

Současné daňové příjmy nestačí na pokrytí všech výdajů, proto se Česko od covidu významně zadlužuje. Celkový výběr daní (tzv. složená daňová kvóta) byl v roce 2023 dle OECD o 1,7 procenta hrubého domácího produktu (HDP) menší než průměr podobných zemí. To je v přepočtu na český HDP 145 miliard korun. Vyšší výběr daní Česku doporučuje i Mezinárodní měnový fond a OECD.

Práci i zisky firem daní Česko příliš, naopak spotřeba a majetek jsou v porovnání s nám podobnými zeměmi, jako jsou Polsko, Slovensko, Maďarsko, „ušetřeny“. Zatímco z práce, zejména z odvodů, které jsou de facto daň, pochází zhruba polovina českých daňových příjmů, zdanění majetku tvoří pouze cirka čtyři procenta veřejných příjmů.

„Takový daňový mix demotivuje k aktivitě a omezuje ekonomický růst,“ shoduje se zhruba dvacítka ekonomů, kteří návrh pod vedením Petra Vilíma a Markéty Malé připravili.

V určitých ohledech je zdejší systém nespravedlivý. Stejný výdělek kolikrát daní různě. A škodí také nízkopříjmovým a rodičům malých dětí. „Vysoké zatížení nízkopříjmových zaměstnanců a rodičů s malými dětmi vede tyto poplatníky k rozhodnutí opustit oficiální trh práce a k neaktivitě, ke švarcsystému či šedé ekonomice, což je častá situace osob v exekuci,“ píše se v materiálu. Navíc systém obsahuje řadu nesystémových výjimek.

Ekonomové namodelovali tři varianty daňové reformy. Ta klíčová, tzv. vyvážená, mění téměř všechny důležité daně. Přispěla ke zvýšení daňových příjmů o cca jedno procento HDP. To je 73 miliard korun ročně.

Na reformě by vydělali zejména nízkopříjmoví a samoživitelky, Češi s vyššími příjmy by si naopak připlatili.

Ve spodní desetině domácností s nejnižšími příjmy by se snížily daně a odvody typicky o 8800 korun ročně. Reforma by se vyplatila (alespoň o 100 korun měsíčně) téměř polovině ekonomicky aktivních osob (49 procent) i domácností (44 procent), kalkuluje návrh.

Vysokopříjmoví by po reformě odváděli více. Byl by to návrat o pět let zpátky, kdy byla zrušena tzv. superhrubá mzda. Pro horní desetinu by celková míra zdanění vzrostla nejvíc, ze 42 procent na 45,4 procenta. Na webu Chytrejsidane.cz, který autoři reformy spustili, si může každý namodelovat, jak by reforma ovlivnila právě jeho příjmy.

Návrh chce „zatočit“ s českým nešvarem výrazného daňového zatížení práce. Má ambici pomoct jak většině zaměstnanců, tak nízkopříjmovým OSVČ. Daňové slevy jim chce převést do bonusu, v současnosti z nich moc nebenefitují, protože daně téměř neplatí. Zdravotní pojištění, které je naopak zatěžuje, by se pak snížilo, píše se v dokumentu.

Ekonomové si na druhou stranu chtějí „došlápnout“ na některé tzv. kancelářské OSVČ s vysokými příjmy, které si snižují daně štědrými odpočty, ačkoli jsou jejich skutečné náklady nízké. Seškrtání výdajových paušálů je podle autorů studie víc než žádoucí.

Návrh by tak zmírnil tuzemskou praxi „stejné příjmy – jiné daně“. Na základě vlastního šetření mezi OSVČ a vzorku daňových přiznání PAQ Research už dříve odhadl, že se průměrná daňová sazba hlavních OSVČ pohybuje mezi 15 až 20 procenty.  Tedy o 15 až 25 procentních bodů níže než u zaměstnanců s podobným příjmem.

Tzv. paušální daň je také zbytečně výhodná, míní autoři studie. Umožňuje OSVČ s tržbami až 125 tisíc měsíčně zaplatit na dani a pojistném méně, než stát dostane ze zaměstnance s minimální mzdou, včetně pojistného zaměstnavatele. Zatížení nízkopříjmových OSVČ je naopak relativně vysoké kvůli povinnosti odvést minima pojistného.

„Existují dobré důvody, proč by měly být OSVČ oproti zaměstnancům mírně zvýhodněny. Až čtyřnásobné rozdíly v průměrné daňové sazbě jsou však příliš vysoké a motivují ke švarcsystému, ve kterém dle našeho šetření i jiných odhadů pracuje přes sto tisíc OSVČ,“ uvádí návrh.

Tým ekonomů by také vyškrtal z daní „demotivující“ slevu na nepracující/nepracujícího manželku/manžela, regresivní limit sociálního pojištění a odpočty hypotečních úroků. Efekt těchto změn? „Přilákat do zaměstnaneckých pozic lidi, kteří tam nyní nejsou,“ říká ekonom Štěpán Jurajda. Změny by na trh vtáhly 38 až 57 tisíc osob, kalkuluje reforma.

Spotřební daně by měly podle ekonomických expertů více zohlednit škodlivost potravin a nápojů. Tiché víno navrhují zdanit, spotřební daň na pivo zvýšit, nápoje danit podle obsahu alkoholu.

Sazby „spotřebky“ by se měly valorizovat, současné vůbec nereflektují nárůst cen produktů. „Reálná hodnota daně z piva se nezvedla od roku 2010, od té doby klesla na polovinu,“ upozorňuje spoluautor návrhu Vilím.

Pozornosti ekonomů neunikly ani slazené nápoje, na které doporučují uvalit spotřební daň. V textu je i nápad na zvýšení spotřební daně na volný tabák a doutníky; zastropování daně na výrazně méně škodlivé alternativní produkty, jako jsou elektronické cigarety a zahřívaný tabák.

Služby hotelů a restaurací by se přesunuly ze snížené do standardní 21procentní sazby DPH, chce návrh. Snížená 12procentní sazba spotřební daně by poklesla na deset procent. Snížená sazba DPH se typicky zdůvodňuje ochranou nízkopříjmových, jenže u nás to tak nefunguje, vadí ekonomům. 

„Ve snížené sazbě jsou však i položky, na které vysokopříjmové domácnosti utrácí větší podíl svého rozpočtu než nízkopříjmové, jako jsou služby hotelů a restaurací, sport nebo rekreace,“ uvádí materiál.

Tým podporuje i návrat elektronické evidence tržeb (EET), která by zvýšila potenciál výběru DPH. Z analýz dopadů EET od Ministerstva financí vyplývá, že opětovné zavedení tohoto nástroje by mohlo zvýšit výběr DPH alespoň o 7,6 miliardy korun ročně.

Daně z majetku jsou v Česku – v zahraničním srovnání – nízké. Majitelé bytů a domů platí i po nedávném zvýšení zdanění typicky několik tisícikorun ročně. Hodnota pozemků, na kterých zástavba stojí, do výše daně nepromlouvá. Za byty se platí víceméně od metru stylem „padni komu padni“, ať jde o starý dům na okraji vesnice, nebo byt v centru hlavního města. Koeficienty, kterými lze daň vyšroubovat podle polohy, se v praxi používají jen málo.

„Neefektivní je i struktura daně, která víc daní budovy než pozemky, a tak na jedné straně omezuje případné investice do nemovitostí a na druhé nedostatečně motivuje k využívání pozemků tam, kde je největší poptávka. Výsledkem jsou pak pozemky, které zbytečně leží ladem,“ stojí v návrhu.

To by se podle návrhu mělo změnit. Navrhují navázat daně z nemovitých věcí na hodnotu pozemku. Čím hodnotnější pozemek, tím vyšší daň.

Návrh chce také motivovat k tomu, aby majitelé své nemovitosti pronajímali. Daň z nemovitostí by si pak mohli od daní odečíst.

Další nápady míří na majitele investičních bytů. Výzkumníci z PAQ Research a spol. by zrušili časový test, který po pěti či deseti letech (podle data nabytí) osvobozuje od daní zisky z prodeje investičních nemovitostí. Zavedli by naopak „daně z dědictví s vysokou hodnotou“, Česko je totiž jednou z deseti zemí EU, kde tato taxa neexistuje.

Vyšší daně z nemovitostí i ze spotřeby by se kompenzovaly důchodcům a pečujícím, počítá návrh. To by podle propočtů přišlo na sedm miliard korun.

S taxou pro firmy by ekonomové pohnuli jen o procentní bod nahoru, tedy na 22 procent. Doporučují ale zrychlit daňové odpisy na stroje, zařízení, ale třeba i licence, software či know-how. Odpočty na výzkum a vývoj by směly přejít do daňového bonusu.

„Peníze se rovnou nechají firmám, nevrací se do ekonomiky přes dotace. Kdo bude investovat, bude mít výhodu,“ komentuje nápady hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

Český systém má spoustu výjimek. Například odpočty na úroky z hypoték a životního pojištění by tým zrušil. Změny by se dotkly i stropu pro sociální pojistné.

Tým ekonomů si od návrhu slibuje rozjezd české ekonomiky. Snížení zdanění zaměstnanecké práce a rychlejší firemní odpisy by motivovaly k pracovní aktivitě (38 až 57 tisíc lidí navíc na oficiálním trhu práce) a k firemním investicím (plus 36 miliard korun v tvorbě hrubého fixního kapitálu ročně), predikuje návrh.

Díky prorůstovým efektům by návrhy reforem mohly přispět k vyšší hladině HDP až o 0,4–0,7 procenta v dlouhodobém horizontu, zní odhad založený na makroekonomickém modelu Oxford Economics. Z růstu by benefitovaly chudší regiony.

Jen zvýšit příjmy z daní ale nestačí. „Stejně podstatná je i výdajová strana,“ doporučuje ekonomka Horská.