Hlavní obsah

Česko drakonicky daní zaměstnance, miliardy ale utíkají jinde

Miroslav Svoboda, řídící partner poradenské společnosti Deloitte, v rozhovoru s Jiřím Zatloukalem.Video: Jiří Zatloukal, Seznam Zprávy

Vláda by měla zavést tzv. transferové daně, aby kapitál z Česka neodtékal prakticky bez zdanění, říká řídící partner poradenské společnosti Deloitte Miroslav Svoboda.

Článek

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Budoucí vláda Andreje Babiše avizovala boj se šedou ekonomikou a lepší výběr daní. Pravděpodobná příští ministryně financí Alena Schillerová hovořila o desítkách miliard korun ročně navíc. Daňoví a ekonomičtí experti jsou k tomu však skeptičtí.

„Zaměření na daně ze zisků není úplně ideální, protože to, co je zisk, je strašně subjektivní,“ varuje Miroslav Svoboda, řídící partner poradenské společnosti Deloitte. Podle něj současná makroekonomická a geopolitická situace nedává prostor pro výrazně vyšší výběr korporátních daní. Tradiční obory jako dodavatelé pro automobilový průmysl, chemie či ocelářství spíše vykazují ztráty než zisky.

Svoboda místo toho navrhuje zaměřit se na transferové daně. V této oblasti je podle něho Česko „bílou vránou“. „Jsem v mezinárodním prostředí a vidím, že když se nás ptají investoři ze světa, jsme opravdu výjimka. Nemáme žádnou transferovou daň,“ říká expert s tím, že sousední Polsko naopak vybírá daně z přeshraničního kapitálu mnohem víc.

Jedná se především o zdanění kapitálových toků, převodů podílů ve firmách či prodejů nemovitostí skrytých ve společnostech. „Když prodáte německou společnost, ve které jsou nemovitosti, bere se, že se ty nemovitosti prostě prodaly. Tady se přesouvají všechny majetky bez ohledu na cokoliv,“ srovnává Svoboda.

Co jsou transferové daně?

  • Transferové daně jsou poplatky, které stát vybírá při převodu majetku nebo kapitálu. Na rozdíl od daní ze zisku se neodvíjejí od výsledku hospodaření firmy, ale od samotné transakce.
  • V Česku dnes transferové daně v klasickém smyslu už neexistují, takže firmy při převodech platí jiné typy daní (zdaňuje se například zisk z prodeje 19procetní daní z příjmů právnických osob), nikoli samostatnou „daň z převodu“.
  • Kromě daně z převodu nemovitostí patří mezi transferové daně například daň z prodeje podílu ve společnosti, daň z přeshraničního přesunu kapitálu či daň z dědictví nebo darování.
  • Transferové daně jsou mnohem lépe kontrolovatelné než daně ze zisku. Zatímco zisk lze účetními operacemi snižovat, převod majetku je konkrétní transakce, která se obtížně skrývá.
  • Česká republika v minulých letech zrušila většinu transferových daní. Například při prodeji firmy s nemovitostmi v portfoliu se dnes neplatí prakticky žádná daň – na rozdíl třeba od Německa, kde by se bralo, že se prodaly nemovitosti samotné.
  • Sousední Polsko naopak aktivně využívá transferové daně na téměř všechny přeshraniční transakce, což mu přináší dodatečné miliardy do rozpočtu.

Je podle něj paradoxní, že Česko vybírá drakonické daně od zaměstnanců, zatímco kapitálové transakce probíhají prakticky bez zdanění. „V desítkách miliard ročně by se o nich určitě dalo uvažovat jako o novém zdroji,“ odhaduje potenciál transferových daní.

Další prostor vidí v majetkových daních, zejména z nemovitostí. „Nemovitost v České republice nikdo nikam neodveze. Pokud ji mám, musím se na ni dívat jako na zdroj příjmů,“ argumentuje Svoboda. V případě daně z nemovitostí platí majitel daň za to, že mu stát vytváří stabilní prostředí k podnikání, aby mohl na nemovitostech vydělávat.

Svoboda zároveň upozorňuje, že Česko by se mělo přestat vnímat jako montovna, ze které se odvážejí dividendy, a místo toho se zaměřit na přilákání zahraničního kapitálu. „Potřebujeme být most, přes který se dá investovat dál,“ říká.

Bez digitalizace výběru daní a využívání dat však podle experta nebude fungovat ani boj se šedou ekonomikou.

Doporučované