Hlavní obsah

Česká elita. Sedm věcí, které prozradil žebříček top firem o českém byznysu

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Co vyjde, když se seřadí top 100 českých firem.

Reklama

Redakce SZ Byznys vytipovala stovku nejhodnotnějších českých firem. Co všechno jsme se při počítání dozvěděli?

Článek

Nový žebříček Česká elita řadí největší české firmy podle toho, za kolik by je bylo možné koupit nebo prodat. Do finále postoupily jen podniky domácích vlastníků, buď živých Čechů, nebo státu.

Výsledný seznam mezi řádky ukazuje i několik nových poznatků o zdejší ekonomice a společnosti. Nebo přinejmenším potvrzuje některé dřívější hypotézy. Tady je sedm hlavních zjištění.

1. Energetika (zatím) boduje

Deset firem z první stovky působí v energetice. Vyrábějí elektřinu, dolují uhlí, obchodují s plynem nebo dodávají teplo. Při oceňování jsme vycházeli primárně z hospodářských výsledků za loňský rok, kdy ceny energií – jak známo – vyletěly všude po Evropě vzhůru. Růst nákladů pro konvenční domácí výrobce zase tak silný nebyl, což mělo za následek dramatické zvýšení marží.

Podle šéfa ČEZ Daniela Beneše šlo o výjimečnou situaci, danou vývojem v otevřené Evropě, kterou každý zdravý podnik musí využít. „Zdražení elektřiny je dáno několika faktory a ani jeden z nich neovlivňuje firma jako ČEZ. Na evropském trhu, kde se pohybujeme, má naše výroba podíl jen kolem dvou až tří procent. S tím nemáme sebemenší šanci cenu ovlivnit. Cena prostě vzniká jinak, než že se tady v ČEZ někdo podrbe za uchem a rozhodne,“ říká Beneš k rekordním výsledkům, které mu zajistily prvenství.

ČEZ loni zvedl čistý zisk osminásobně, EPH trojnásobně, Moravské naftové doly jedenáctinásobně. Skupina Sev.en Pavla Tykače své tuzemské výsledky raději přestala konsolidovat, a tak u ní nelze meziroční změnu s jistotou vyčíslit.

Děkujeme za spolupráci

Hlavním partnerem je Burza cenných papírů Praha, partnery projektu jsou ČSOB, Galileo Corporation, Orlen Unipetrol, Deloitte a Kunsthalle.

Ale nic netrvá věčně, ve výhledu několika let se má pohádkový uhelný byznys překlopit do ztrát a majitelé už si říkají o pomoc.

„Co se stávajících investic týče, tím myslím zejména uhelné doly a elektrárny, tak v tuto chvíli hledáme model, jak nejlépe fungovat. Na jednu stranu nejsou cenové predikce pro nebližší roky příliš příznivé a hrozí, že výroba elektřiny bude ztrátová, na druhou stranu není čím výkon uhelných elektráren nahradit a ještě je třeba investovat do jejich obnovy. Proto se snažíme najít společnou řeč se státem,“ říká k perspektivě do budoucna Tykač.

2. Zbohatnout lze i v krizi

Zisky energetiků mají svůj rub v podobě vyšších nákladů pro jiné firmy. Ty však zatím nejsou ve výsledcích nejúspěšnějších českých firem moc vidět. Při jejich řazení jsme primárně vycházeli z veřejných účetních výkazů, které jsou naposledy k dispozici za rok 2022. A potvrzují známou tezi o tom, že zdejší podniková sféra prošla obdobím inflace a ekonomického útlumu překvapivě dobře, napříč skoro všemi obory od potravinářství po telekomunikace.

Najít v první stovce firmu, které loni klesl zisk, je skoro detektivní činnost – první taková je až na 48. místě (developer Finep), všem před ní buď výdělky rostly, nebo loňská čísla ještě nebyla zveřejněna. Růst marží sedí s makroekonomickými údaji. Ve statistikách národních účtů byl loni jasně vidět přesun v dělbě bohatství od zaměstnanců k podnikům, totéž zpětně ukazuje i 40procentní růst výběru podnikových daní.

„Důvod je jednoduchý – vyšší ziskovost firem, než se předpokládalo. Nakonec se ukázalo, že ekonomika je naštěstí odolnější,“ uvedl před dvěma týdny ke kondici podnikové sféry ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), když obhajoval, proč vláda považuje za únosné ztlumit dotování energií.

3. Vyrůst se dá rychle

Stížnosti na ospalost zdejší ekonomiky, malou přidanou hodnotu a nedostatek inovací jsou dnes v módě. Ale ne vždy jsou na místě, jak ukazují například firmy FTMO nebo CDN77.

Vybudovat originální technologický startup a postavit z něj multimiliardovou firmu se dá i v Česku a stačí na to pár let.

Jiné příběhy dokládají, že rychlý start lze udělat i bez nápadu globálních parametrů, pokud je k růstu dost kapitálu a organizačních schopností. Z brněnské kliniky asistované reprodukce Reprofit vyrostl během jedné dekády evropský řetězec FutureLife s obratem šest miliard korun a pobočkami v deseti zemích. Stojí za ním investiční fond Hartneberg spravující volné peníze Andreje Babiše.

Ještě větší skok udělala třeba firma Vafo, kdysi lokální producent krmiv pro domácí mazlíčky. Z jeho značky Brit je dnes ve světě jeden z největších českých bestsellerů.

4. Přehlídka veteránů

Sklenice může být poloprázdná, nebo poloplná – a podobně lze nahlížet i na stáří firem v našem žebříčku. První stovku lze rozdělit zhruba na polovinu podle toho, zda jde o nové podnikání postavené na zelené louce ve svobodné společnosti po listopadu 1989, anebo o podniky navazující na něco, co v Československu fungovalo už za komunismu. Případně ještě dřív.

Polovina firem vyrostlých z nuly není vůbec málo. Ale polovina veteránů také ne. Měří-li se úřední datum vzniku (které je ale zavádějící, protože mnohé postsocialistické továrny a značky fungují dál pod novými jmény), dominují žebříčku firmy z 90. let. Ze stovky účastníků jich 85 datuje svůj vznik do minulého století, případně ještě dál, nejstarší je pivovar Bernard, který se hlásí k historickým kořenům z dob panování Rudolfa II.

Je tedy pravda, že moderních a progresivních startupů v elitě českého byznysu zase tolik není.

5. Obři se do Česka nevejdou

Největší privátní skupiny, za kterými stojí známé tváře jako Daniel Křetínský, Karel Komárek, Pavel Tykač nebo rodina Kellnerových, samozřejmě už dávno nehrají v byznysu jen domácí ligu.

Český kapitál skrz ně proudí do zahraničí, od Austrálie po Severní Karolínu. Agrofert Andreje Babiše, vnímaný v Česku hlavně jako výrobce potravin a konzument agrárních dotací, je z byznysového pohledu dnes v první řadě jedním z největších evropských producentů hnojiv, zvlášť po loňském výpadu směrem na západ a akvizici továren Borealis v Německu, Rakousku a Francii.

Celosvětové značky jde najít i v nižších patrech žebříčku, třeba známého výrobce nemocničních postelí Linet nebo méně známého vývozce zdravotnických přístrojů BTL.

6. Příští vítěz EPH?

Mapovat podnikání Daniela Křetínského je jako střílet na permanentně utíkající terč. Dekádu levných peněz naplno využil k nákupům všude po Evropě, v jeho holdingu EPH každou chvíli něco přibývá. V tržbách už je daleko před ČEZ a možná nejsme daleko od okamžiku, kdy v některých parametrech přeroste i skupinu PPF svého někdejšího učitele a sponzora Petra Kellnera. V objemu spravovaných aktiv už je skóre EPH versus PPF těsné (30:40, v miliardách eur).

Sám Křetínský i jeho lidé už EPH vnímají jako větší firmu než ČEZ, tržby a aktiva jsou ale jiné veličiny než tržní hodnota – a v té podle našeho opatrného pohledu pořád vede ČEZ. Do karet mu hraje fakt, že vlastní výnosné jaderné elektrárny a hlavně že jeho hodnotu objektivně stanovuje burza.

U EPH lze jen odhadovat, a to podle výkazů, kde jsou započteny i věci, které holdingu úplně nepatří (slovenská plynárenská síť vlastněná napůl slovenským státem), a jiné v nich naopak chybějí (minoritní podíl ve Slovenských elektrárnách).

7. Češi vyrobí všechno

Bonmot o tom, že české firmy umějí vyrobit skoro vše, ale jen máloco zvládnou prodat, už v praxi úplně nesedí. Respektive – první polovina výroku se podle pestré oborové struktury v žebříčku beze zbytku potvrzuje, druhá vzhledem k obchodním a finančním úspěchům výrobců poněkud hapruje.

Třetina firem z první stovky něco vyrábí, od sýrů přes munici, alobal, cihly či montérky až po tramvaje nebo žací stroje. V 3D tiskárnách, vinylech, kofole nebo kyselině hyaluronové je Česko díky zdejším podnikatelům vyloženě ve špičce.

I proto se žebříček jmenuje Česká elita.

Reklama

Doporučované