Článek
Streamovací služba Spotify loni umělcům vyplatila 11 miliard dolarů (226 miliard korun), což je o 10 procent více než v roce 2024. Jde o největší roční platbu umělcům z poslechů v historii. Například konkurenční server YouTube na podzim uvedl, že v období od července 2024 do června 2025 vyplatil hudebnímu průmyslu více než osm miliard dolarů (164 miliard korun).
To ovšem neznamená, že veškerý výdělek ze Spotify putoval přímo interpretům nebo autorům skladeb. Velkou část licenčních poplatků za nahrávky a autorství totiž „zhltnou“ vydavatelství, s nimiž hudebníci spolupracují.
Předplatitelské platformy, jako je Spotify nebo třeba Apple Music, totiž neplatí přímo umělcům, ale držitelům práv hudby, kterou streamují. Odměny za přehrání tak putují nejdříve k labelům, které část těchto odměn předají interpretům nebo kolektivním správcům autorských práv. Například v Česku je to Ochranný svaz autorský (OSA), který vyplácí skladatele a textaře.
„Jejich jménem OSA vyjednává licenční podmínky s platformami. Každý měsíc zpracujeme hlášení veškeré streamované hudby na platformách. Následně fakturujeme odměnu platformě, kterou obratem vyplácíme autorům,“ vysvětluje předseda představenstva OSA Roman Strejček.
V případě, že chtějí jít umělci vlastní cestou bez vydavatelství, volí někdy pro publikaci hudby alternativní streamovací platformy. „Menší platformy typu SoundCloud jsou sice možnou cestou, ale tyto částky jsou téměř zanedbatelné a pro většinu umělců jsou finančně spíše jen doplňkové,“ říká ředitel hudební agentury a vydavatelství Wisemusic Tomáš Lacina.
Příjmy z poslechů hudby na streamovacích platformách tvoří jen malou část celkového výdělku umělců. Podle Laciny si vydělávají také z honorářů za živá vystoupení, prodejem merchandisingu, prostřednictvím brandové nebo reklamní spolupráce.
Systém vyplácení je nespravedlivý, volají kritici
Podle Strejčka skladby na hudebních předplatitelských platformách vydělají zhruba 15 až 30 korun za tisíc přehrání. V rádiu může skladba vydělat podobnou částku za pouhé jedno odvysílání.
Systém přerozdělování odměn hudebními platformami podle něj zvýhodňuje velká vydavatelství a výrazné interprety na úkor autorů skladeb. „Dle neoficiálních informací největší část z předplatného skončí na účtech labelů, zhruba 35 až 40 procent. Kapely dostanou v průměru 17 až 18 procent a autoři hudby 13 až 15 procent. Zbývající část si nechává hudební platforma na provoz. Proto je často slyšet kritika ze strany umělců a autorů, a to i od mezinárodních hvězd,“ kritizuje Strejček.
Toto rozdělení příjmů považuje za nespravedlivé. „Už nežijeme v době masivního vydávání nosičů, se kterými je spojena náročná logistika a distribuce. Jsem přesvědčený, že podíl autorů by se měl pohybovat na úrovni 20 procent z předplatného. V rámci vyjednávání s platformami k této hranici cílíme,“ dodává Strejček.
Redakce Seznam Zpráv Byznys oslovila s žádosti o komentář i platformu Spotify. Její představitelé uvedli, že v daném termínu na zaslané dotazy nedokážou odpovědět.
Každý stream má jinou sílu
Existují dva systémy vyplácení výdělku z přehrávání na streamovacích platformách.
Takzvaný user-centric model vyplácí odměnu umělcům a autorům, jejichž hudbu si uživatelé platforem v rámci svého předplatného pustili. Tento model je podle Strejčka spravedlivější variantou.
Naproti tomu poměrná distribuce či takzvaný pro-rata model, který v hudebním průmyslu dominuje, shrne veškerou přehrávanou hudbu na platformě „do jednoho pytle“, jak popisuje Strejček. „Následně se posčítají počty přehrání každé skladby za všechny předplatitele a podle toho se rozdělí tržby z předplatného. Jinými slovy, mnou zaplacené předplatné se rozpočítá i na skladby, které jsem si nepustil,“ popisuje systém.
Podle hudebního publicisty týdeníku Respekt Pavla Turka je systém vyplácení umělců z přehrávání na streamovacích platformách „byznysově netransparentní“. Každý stream například v rámci Spotify má totiž jinou hodnotu a sílu. Tu ovšem přesně nelze zjistit, protože samotné platformy takové informace nezveřejňují.
Rozdíly hodnot streamů na Spotify plynou podle Turka například z toho, že platforma má i uživatele, kteří si službu neplatí. Poslech na Spotify v jejich případě doprovázejí reklamy.
„Když jste platící uživatel, z vašeho poslechu jde někam více peněz, než když nejste platící uživatel. A dalším faktorem je, že v každé zemi má Spotify jiný tarif. My platíme ekvivalent asi sedmi eur měsíčně, ale ve Švédsku se platí zhruba 12 eur,“ vysvětluje publicista. Tisíc přehrání skladby ve Švédsku tak vydělá umělci víc než stejný počet přehrání v Česku.
Hodnotu streamu lze odhadnout jen v případě, že umělci zveřejní svůj výdělek. To v prosinci udělala například velšská indie rocková skupina Los Campesinos!, která odhalila, kolik si loni vydělala z různých streamovacích platforem. Ačkoliv ze Spotify získala díky vysokému počtu přehrání nejvíce peněz, v přepočtu na jeden stream je poplatek v porovnání s ostatními platformami nejnižší. Za téměř sedm milionů přehrání si kapela vydělala zhruba 20 500 liber (576 tisíc korun), což odpovídá asi 0,29 pence za přehrání. Příjmy za necelých 1,4 milionu přehrání na Apple Music činily asi 6 500 liber, za přehrání to ovšem vychází na 0,47 pence.
Pro umělce je výhodnější působit pod střechou velkých vydavatelství, jako je například Universal Music, protože ta si dokážou vyjednat lepší podmínky. To se nezávislým hudebníkům, kteří si hudbu na streamovací platformu nahráli sami, podaří jen těžko.
Jak upozorňuje novinářka Liz Pellyová v knize Mood Machine: The Rise of Spotify and the Costs of the Perfect Playlist, ve které odhaluje byznys hudební streamovací platformy, vývoj platformy totiž silně ovlivňují jak Universal Music, tak další vydavatelští obři Sony Music a Warner Music, kteří dohromady ovládají 70 procent nahrávacího trhu. Velké společnosti tak využívají svého vlivu a prostředků a ovládají viditelnost svých interpretů na streamovacích platformách.
Spotify navíc uživatelům nenabízí hudbu, která se jim líbí, ale tu, která má nízké licenční náklady. Menší interpreti sice podle Pellyové mají možnost zvýšit svou viditelnost ve vyhledávání, pokud ovšem souhlasí se snížením odměny.
Pod nátlakem velkých nahrávacích společností Spotify nedávno zavedlo nová pravidla. Skladby nyní musí během 12 měsíců nasbírat alespoň tisíc streamů od minimálně 50 unikátních posluchačů, aby interpretům a autorům vznikl nárok na jakékoli licenční odměny, jak informoval na konci loňského roku web iRozhlas. Tím Spotify připravilo o nárok na odměnu miliony skladeb a jejich autory a posílilo roli interpretů z velkých labelů.
„Spotify dnes hostí více než 100 milionů skladeb. Desítky milionů z nich byly za poslední rok přehrány jednou až tisíckrát a v průměru vygenerovaly 0,03 dolaru měsíčně. Protože labely a distributoři obvykle vyžadují minimální částku pro výplatu a banky si účtují poplatek za transakci, tyto peníze se často k nahrávajícím autorům vůbec nedostanou,“ vysvětlila změnu pravidel platforma.
