Článek
Německé podniky na fakturách za elektřinu od ledna neuvidí poloviční částku, jak si některé možná představovaly.
Německá spolková vláda sice slibuje, že od ledna začne platit pro zhruba 2000 německých průmyslníků s vysokou spotřebou energií pět centů za kilowatthodinu elektřiny, ale tím dobré zprávy pro německý průmysl, které vyvolaly poprask i u tuzemských firem, končí.
Následuje totiž výčet háčků, které celkový účet pro firmy u našich sousedů zase šponuje nahoru.
Především jde jen o obchodní část ceny elektřiny, tedy samotnou silovou elektřinu. Garantovaná sleva navíc platí pouze na polovinu spotřeby a za zbytek zaplatí běžnou tržní cenu.
Cena elektřiny na spotovém trhu se aktuálně pohybuje kolem 91 eur za MWh. „Pět centů za kilowatthodinu je silně pod tržní hodnotou na spotu i na dlouhodobých kontraktech,“ popisuje ředitel strategie EGU Brno Michal Macenauer.
Náklady na silovou elektřinu kolísají podle vývoje trhu a podniky od svých dodavatelů často dostávají nabídky na silovou elektřinu šité „na míru“ podle typu produktu, spotřeby či délky kontraktu. Není také výjimečné, že část spotřeby mají zajištěnou od různých dodavatelů s různými podmínkami.
Protože čeští i němečtí obchodníci fungují na propojeném středoevropském trhu, nejsou platby za silovou elektřinu mezi Českem a Německem obvykle zásadně odlišné.
Rozdíl v ceně však tvoří druhá část účtu za elektřinu – regulované platby. To dokládá i analýza poradenské společnosti ENA, která srovnává ceny elektřiny pro velkoodběratele připojené na hladině velmi vysokého napětí a mají spotřebu cca 50 MWh za rok.
Němečtí průmyslníci nalezli na fakturách průměrnou cenu za MWh elektřiny 164 eur včetně daní. Z toho 38 eur šlo na síťové služby. Jejich čeští kolegové ve stejném období platili 142 eur, na sítě z toho padlo 18 eur za MWh plus 11 eur na dalších poplatcích, v rámci regulované složky tak stále šlo o devět eur méně než v Německu.
Z celkové platby za elektřinu tak poplatky za transport a distribuci elektřiny, které určují čtyři hlavní a stovky regionálních provozovatelů soustav, spolknou v Německu větší část koláče než v Česku.
Na jejich výrazné zlevnění by v Německu aktuálně nikdo nevsadil ani cent. A to navzdory faktu, že německá vláda nalila 6,5 miliard eur provozovatelům elektroenergetických sítí s tím, že jde o podporu na rok 2026 (toto opatření je podobné tomu, které už v menší míře učinila odcházející česká vláda a ta nová se v něm chystá pokračovat).
Distributoři a provozovatelé přenosové soustavy si mají peníze rozdělit na nové projekty k posílení sítí, jako stavby nových vedení či rozvoden, což se s odstupem může projevit v platbách odběratelů elektřiny. Některé německé energetické firmy už však avizovaly, že i přes získanou podporu částku za síťové služby nesníží.
Zádrhele v německé pomoci
Německá pomoc průmyslu má však ještě další úskalí.
Zaprvé, podpora je prezentována tak, že odstartuje od ledna 2026. Jenže peníze budou německé podniky dostávat až zpětně, mohou o ně požádat až po skončení fiskálního období. „To například znamená, že v roce 2027 požádají o dotace za rok 2026 a ty budou vyplaceny,“ vysvětluje Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky.
Odpověď, proč zpětně, je docela prostá. Podporu doposud neschválili ani němečtí zákonodárci, ani neprošla notifikací Evropské komise. Podle Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky v současné době probíhá mezi spolkovými ministerstvy koordinace politického dokumentu s klíčovými body. Na jeho základě budou následně vypracovány nezbytné směrnice pro financování ceny průmyslové elektřiny.
Zadruhé budou muset firmy polovinu ušetřených peněz v příštích čtyřech letech investovat do úsporných opatření. To sice podpoří jejich energetickou bilanci v budoucnosti, ale z dnešních trablů klesající konkurenceschopnosti je to nevytáhne.
„Proč by v rámci ceny průmyslové elektřiny mělo být ulehčeno pouze 50 procentům spotřeby elektřiny zranitelných odvětví, mi je zcela nejasné,“ ptá se výkonný ředitel pro politiku Německé asociace vápenného průmyslu Philip Nuyken. „Navíc je stále nesprávné znemožňovat opatření na ochranu konkurenceschopnosti tím, že se na oplátku ukládají investiční požadavky,“ shrnul své výhrady.
Za třetí si německá vláda zadělala výběrem podporovaných firem na nepříjemnosti na domácím hřišti.
Na nižší cenu totiž nedosáhnou ani všichni výrobci s vysokou spotřebou energií. Průmyslový tarif by se měl týkat 91 odvětví od chemického průmyslu, kovoprůmyslu, zpracování gumy a plastů, výroby skla a keramiky přes výrobu potravin a krmiv, cementu, strojírenství a těžbu surovin.
Nyní se ozývají podniky, které vláda z podpory vyloučila. Snížení nákladů na elektřinu jen pro část průmyslu podle nich zhorší konkurenční nevýhody malých a středních podniků. „Není to ani spravedlivé, ani ekonomicky rozumné,“ neskrývá rozpaky prezident Bádensko-Württemberského řemeslného svazu Rainer Reichhold.
Nejméně problémů tak může Berlín čekat při schvalování pomoci v Bruselu, protože při sestavování balíčku se držel přesně ve vytyčených mantinelech – které průmyslníci, jak již víme, zhusta kritizují. Ale je to právě evropský Clean Industrial Deal State Aid Framework (CISAF), který například vyžaduje zmiňovanou minimální cenu elektřiny pět centů za kilowatthodinu a omezuje dotace jen na polovinu spotřeby.
Německá vláda chce průmyslovou cenu elektřiny dotovat až po dobu tří let. Opatření by mělo spolknout zhruba 1,5 miliardy eur ročně.
Ceny pro německý průmysl jsou ve srovnání s jinými státy Evropské unie vyšší. Podle deníku Handelsblatt průmyslová cena elektřiny v Německu v roce 2024 činila 14 centů za kilowatthodinu, což je nad evropským průměrem 12 centů. Země jako Francie, Španělsko a Norsko platily výrazně méně.
České obavy
Dotovaná cena v Německu se nelíbí ani zástupcům tuzemských společností, byť logicky z jiných důvodů.
„Pokud by v této situaci měly české podniky v energeticky náročných odvětvích platit plnou tržní cenu, stanou se takřka přes noc nekonkurenceschopnými,“ řekl Roman Blažíček, jednatel společnosti Lasselsberger, jediného výrobce keramických obkladových materiálů v Česku.
Co se týká českého řešení, staronový ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) se chystá nejen několika desítkám energeticky náročných firem, ale rovnou všem odběratelům elektřiny snížit každou spotřebovanou MWh o částku, kterou platí za podporované zdroje energie (POZE).
V případě domácností jde o 598 Kč/MWh včetně DPH, ale firmy z vysoce energeticky náročných oborů platí díky státní pomoci o něco méně. Ale i tak by odpuštění „zeleného poplatku“ výrazně pocítily. Tato plošná kompenzace vyjde státní kasu na 18 až 20 miliard korun ročně.
„Co se týče silové elektřiny, jsme stále srovnatelní s Německem. Vůči Francii jsme o nějakých 44 procent výše a když do toho započítáme celkové náklady, veškeré síťové poplatky a POZE, jsme oproti Francii brutálně drazí o 118 procent,“ říká Macenauer.
Mimoevropská konkurence si v USA nebo v Asii užívá ještě nižší ceny, což nutí větší firmy minimálně k úvahám o stěhování. Německý průmyslový tarif i zvažované české odpuštění POZE jsou sice pěkné, ale ve světové konkurenci jde jen o drobné.
