Článek
Ještě loni si řada poradenských firem mnula ruce z vidiny nového byznysu. Evropská unie totiž připravila ambiciózní plán - v rámci směrnice CSRD měly začít reportovat svou udržitelnost nejen velké korporace, ale postupně i menší firmy. V Česku se tak rozjelo budování ESG oddělení, vznikaly nové týmy, přibývaly nové služby i vzdělávací programy. Firmy i jejich poradci prošlapávali cestu novému typu byznysu.
Jenže letos na jaře přišla z Bruselu nečekaná změna – malým a středním podnikům se povinnost reportovat odkládá.
„Firmy se v posledních letech připravovaly na ESG reporting a ohromně narostla poptávka po poradenských službách. Po několika letech příprav na ladění regulace do toho evropská komise prakticky hodila granát a odsunula či zrušila povinnost reportingu pro 80 procent trhu,“ popisuje Jiří Staník, který spoluzaložil projekt Esgrovia ve spolupráci s odborníky z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Nejvíc odložení povinnosti odnášejí podle odborníka na udržitelnost Ladislava Tylla z Vysoké školy ekonomické malé a úzce zaměřené konzultační firmy. „Ty očekávaly, že se zavedením směrnice vznikne výrazná poptávka od zhruba tisícovky firem po poradenství a auditech nefinančních reportů. K tomu však zatím nedošlo a nyní je otázkou, zda budou mít firmy pro své specialisty dostatek práce,“ vysvětluje.
Esgrovia má podle Staníka více než 20 aktivních klientů – a většina z nich v práci pokračuje. „Tam, kde jsme začali, pokračujeme dál. Nicméně poptávka od nových firem se výrazně snížila. Spousta firem teď čeká, co vlastně bude a jaké budou mít reportovací povinnosti,“ uvedl.
Měření už nelze vypnout
Změna evropských pravidel ale podle Ladislava Tylla neznamená, že firmy přestaly ESG řešit. „Rozhodnutí Evropské komise nezpůsobilo odklon od udržitelnosti. ESG specialisté zůstávají hlavně v bankách a konzultačních firmách, kde jejich práce pokračuje bez přerušení,“ říká.
I banky ale už hlásí propad zájmu. „Zaznamenali jsme to velmi rychle. Někteří klienti spolupráci pozastavili, jiní pokračují, jako by se nic nestalo,“ říká mluvčí ČSOB Michaela Průchová.
Podobný trend sleduje i Česká spořitelna. „Řada firem, které byly teprve na začátku, své projekty odložila. Ty, které začaly dobrovolně už dříve, pokračují,“ říká mluvčí banky Filip Hrubý.
Banky ale podle Tylla už dnes hodnoty udržitelnosti zohledňují automaticky – například při schvalování úvěrů. Nejde tedy jen o formální výkaznictví, ale o součást řízení rizik.
Podle průzkumu poradenské společnosti Deloitte, který prováděla mezi českými bankami, kvůli neplnění těchto kritérií firmami dochází k zamítnutí až čtvrtiny žádostí o úvěr.
„V případech, kdy podnikání klienta odporuje základním principům etického, udržitelného nebo zákonného podnikání – například pokud má významný negativní dopad na životní prostředí –, může být žádost o úvěr zamítnuta,“ potvrdila mluvčí Monety Money Bank Lucie Leixnerová.
Parametry ESG ratingu.
A nejsou to už jen banky, kdo nutí firmy k dodržování principů ESG. „Požadavky na udržitelnost přicházejí ze všech stran – nejen od státu, ale i od bank, investorů nebo zahraničních odběratelů,“ říká Alice Machová, vedoucí partnerka poradenství v oblasti udržitelného rozvoje ve společnosti EY. I když se část legislativních povinností odkládá, tlak z trhu zůstává. „Nastává paradoxní situace – chybí univerzální klíč, jak a komu data dodávat. Firmy tak často vyplňují desítky, někdy i stovky různých dotazníků,“ dodává.
Podobně to vidí i Michaela Průchová z ČSOB. „Naši klienti dál sbírají ESG data kvůli bankám nebo svým odběratelům. I když pro ně povinnost formálně neplatí, byznys ji de facto vyžaduje.“
Firmy a ESG v číslech
- Téměř 80 % českých firem se do příprav na směrnici CSRD a další ESG regulace pustilo.
- 50 % tuzemských podniků ale přibrzdil nedávno představený návrh zmírnění těchto regulací.
- Pouze 5 % respondentů uvádí, že přípravy zcela zastavuje a neplánuje v nich pokračovat.
- 30 % českých firem vyčísluje dosavadní vynaložené náklady na přípravu od půl milionu korun výše.
Zdroj: Průzkum Deloitte
Konkurenční výhoda
Jedním z oborů, kde je podle Jiřího Staníka tento tlak nejviditelnější, je automobilový průmysl, který si hlídá emise a velké firmy tlačí své menší dodavatele, aby jim pomohli snížit celkovou uhlíkovou stopu výsledného produktu.
Podobná pravidla platí i pro dodavatele nábytkového giganta IKEA. „Mají vlastní program, kde přesně stanoví, co dodavatel musí splnit, pokud pro ně chce dále dodávat. Například od určitého roku musí mít minimální podíl obnovitelných zdrojů energie, využívat automobily s alternativním pohonem a poskytovat další vybraná ESG data, aby to zapadalo do konceptu celé skupiny,“ popisuje spoluzakladatel Esgrovia.
Tlak na firmy tak nezmizel, spíše se přesunul z paragrafů do dodavatelských smluv a úvěrových podmínek bank. „Pro řadu podniků zůstává ESG důležitým nástrojem ke zvyšování konkurenceschopnosti, odolnosti a dlouhodobého růstu,“ uzavírá Filip Hrubý z České spořitelny.
