Chemická výroba není v Evropě dlouhodobě udržitelná, říká šéf Draslovky

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Draslovka se za poslední dekádu rozmáchla z lokálního výrobce chemie ke globálnímu hráči v produkci kyanidu sodného. Před čtyřmi lety například koupila přepočtu za 11 miliard korun divizi americké chemické společnosti Chemours.

„Myslím, že Evropa je vynikající v tom vymyslet zde produkt či službu a poměrně rychle je dostat z primárního nebo aplikovaného výzkumu do nějakého pilotního programu za pomoci různých grantů či dotací. Ale pak je to už absolutní selhání,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys generální ředitel skupiny Draslovka Pavel Brůžek.

Draslovka je akciová společnost zabývající se především výrobou produktů ze syntetického kyanovodíku. Sídlí v Kolíně. Základní strategií společnosti je zpracování kapalného kyanovodíku do následných produktů s vyšší přidanou hodnotou.

Jak vás zasáhla americká cla a nejistota s nimi spojená?

Já v současné situaci vidím spíš příležitost. Máme americká aktiva (Draslovka vlastní v Memphisu velký výrobní závod, pozn. red.) a jsme na tom výrazně lépe než ti, kdo je tam nemají.

Přiznám se ale, že od ledna nespím úplně nejklidněji, protože sice máme americkou firmu, která vyrábí a vyváží velké množství kyanidu sodného do Kanady a do Mexika, ale museli jsme si velmi hlídat reciproční celní opatření s USA.

Americká cla se nás tedy bezprostředně netýkají, protože umíme velmi dobře obsluhovat americký trh, a spíš pro nás vytvářejí příležitost. V současnosti máme několik továren po světě a vždy najdeme způsob, jak produkci doručit. Pouze kdyby došlo k opravdu velkému rozpadu vztahů mezi Spojenými státy a Mexikem nebo Spojenými státy a Kanadou, tak by to bylo velmi složité.

Takže nás to neohrozilo, ale měli jsme samozřejmě, lidově řečeno, stažené půlky, jak to dopadne s recipročními opatřeními. V tuhle chvíli ale nejsme zasažení.

Nedávno jste začali spolupracovat s americkou firmou Natron Energy, která zainvestovala ve vaší kolínské chemičce do výrobní linky. V čem tato spolupráce spočívá?

Celá naše strategie vždycky byla taková, že já ani táta (Pavel Brůžek starší, zakladatel moderní Draslovky, pozn. red.), ani Petr Pudil, ani můj bratr Petr, ani další partneři BPD Partners Vasil Bobela a Jan Dobrovský jsme dlouhodobě nevěřili v to, že Evropa je pro nás perspektivní.

Táta tenkrát říkal, že chemie v Evropě může fungovat jenom tak, jak funguje ve Švýcarsku, tj. s velmi vysokou mírou přidané hodnoty, kterou ale docílíte jenom tak, že máte vlastní produkty s vlastní technologií. Musíte tedy mít patentovou ochranu a být na trhu, kde je cena vstupních nákladů výrazně nižší než celková hodnota produktu pro zákazníka.

V regionu střední a východní Evropy jsou pořád velmi kvalitní zaměstnanci, máme opravdu skvělé chemiky, skvělé strojaře za velmi rozumné peníze. Ale Evropa jako celek – nejenom Česko – nikdy nebude mít levný zemní plyn, protože nemáte levný plyn a ropu a levnou energetiku, která z těchto zdrojů vychází. A největší část chemie je o plynu, ropě a energii.

Takže nemusíte být génius, abyste věděl, že dlouhodobě v Evropě výroba není udržitelná. I když chvíli máte steroidy levných ruských energií v podobě levné ropy a levného plynu, tak dlouhodobě to udržitelné není. Takže musíte využívat optimální zdroje regionu, což jsou kvalitní lidi za rozumné peníze a relativně slušně pořiditelné investiční náklady (CAPEX). Do určité velikosti byznysu tady má byznys smysl, a to jsou ty méně objemové produkty s vysokou mírou přidané hodnoty.

S Natronem tedy budete dělat v Česku vývoj chemikálií do baterií. Pokud to dospěje do fáze sériové produkce, začnete vyrábět v USA?

Natron se s námi spojil, abychom mu pomohli škálovat výrobu, to znamená, že nám platí za naši schopnost vývoje a výzkumu, kdy jsme schopni rozšířit výrobu z malého pilotního programu do průmyslové výroby. Platí nám vlastně za služby a servis, přičemž spolu následně postavíme továrnu někde jinde.

My teď vyrobíme a optimalizujeme velkou výrobu baterií až na gigawattové kapacity materiálů, ale v momentě, když začnete optimalizovat náklady na jednotku vyrobené produkce, tak už musíte tam, kde jsou lepší vstupy a jste blíž k finálnímu trhu.

V jaké fázi jste teď?

Chtěli bychom najíždět do zkušebního provozu koncem roku 2026. V rámci toho budeme výrobu optimalizovat a v roce 2027 bychom chtěli přejít už do trvalých dodávek materiálu, který bude sloužit Natronu k výrobě finálního produktu sodíkových iontových baterií.

Takže kyanid sodný, který jste tradičně dodávali hlavně těžařům zlata a dalších kovů, teď hodláte využít i při výrobě baterií?

Ano. My máme nejkvalitnější kyanid na trhu, což je většině odběratelů v těžařském průmyslu jedno, ale u všech odběratelů u složitějších aplikací, a zejména takto složitých výrobků jako baterie, už jde o zásadní rozdíl a velkou konkurenční výhodu.

Protože u nich kvalita má hodnotu a pro výrobu těchto materiálů nelze použít každý kyanid. Pokud mám tady zdroj vysoce kvalitního kyanidu, tak ho radši použiju na výrobky s vysokou přidanou hodnotou, než abych ho dodal do těžařského průmyslu, protože vím, že v Evropě nikdy nebudu mít lepší náklady, než jsou v Americe nebo Číně nebo arabském regionu.

Takže budete navazovat partnerství i s dalšími výrobci baterií?

Pro nás je Natron klíčový, protože má proprietární technologii. Dnes jí v Evropě disponují pouze dvě společnosti, v Americe jedna, a patentová ochrana je u nich velmi dlouhá. Sodíkové baterie jsou tím výrobkem, který jsme přesně potřebovali pro dobrou cenu kyanidu.

Dobrá cena kyanidu může být pouze tehdy, pakliže se narodí nový spotřebitel (baterie, pozn. red.), který má možnost zpracovávat velké množství kyanidu. Ještě před dvěma lety byla cena zlata největším zklamáním všeho. Teď naopak roste jak cena zlata, tak jsme současně našli nové uplatnění kyanidu. Při těžbě kovů v čele se zlatem uplatňujeme glycinové loužení, což je naše vlastní technologie, která umožňuje těžařům mnohem efektivněji dostávat z rudy cenné kovy.

Navázali jste partnerství s velkým světovým těžařem Barrick Gold. Máte už i další?

Vezmu to zeširoka. My jsme dlouhodobě věřili, že globalizace v té podobě, jak ji známe, velmi pravděpodobně brzo skončí. Nejdřív mezi mocnostmi začal boj o suroviny a výběr daní, a když to nepomáhalo, tak začaly celní války a další bariéry vstupů.

Státy, které jsou bohaté na nerostné suroviny, si konečně uvědomily, že zlato, stříbro, nikl, kobalt, měď, karbon a lithium jsou ropou 21. století. Proč budu vyvážet surovinu, když můžu dostatečně chytrou agresivní hospodářskou politikou přilákat zpracovatelský byznys zpátky? Vidíte to ve Spojených státech, Indonésii, Číně či Latinské Americe. Státy začaly omezovat, co vyvážejí a chtějí se posunout na hodnotovém řetězci výš.

Pro nás bylo jasné, že globalizace nemůže v té standardní podobě fungovat dlouhodobě. Když se zamyslíte nad tím, že někdo narube kámen, zpracuje ho do koncentrátu, pak ho naloží na loď, odveze ho do hutě do Číny, která vyrobí meziprodukt, ten odveze zpátky do další země, kde se z něho něco vyrobí, a pak odveze zpátky do Číny, tak to přece není optimální dodavatelský a hodnotový řetězec.

Státy bohaté na suroviny si tedy chtějí urvat větší díl z přidané hodnoty výrobků, na které dodávají klíčové suroviny?

Doplatili jsme na to v Jihoafrické republice, kdy nám přesně kvůli tomuto nepovolili převzít tamní fabriku (v roce 2021 Draslovka usilovala o převzetí podniku na výrobu kyanidu sodného za 2,23 miliardy korun od státní společnosti Sasol, pozn. red.). Nechtěli být závislí na nějakém dodavateli, kterého neovládají. Stejné důvody vidíte i jinde.

Jak jste skončili loni, co se týče hospodářských výsledků?

Loni jsme měli relativně stabilní byznys. Náš hrubý provozní zisk EBITDA dosáhl 73,7 milionu amerických dolarů (1,6 miliardy korun), přičemž v roce 2023 to bylo 74,8 milionu dolarů. Naše tržby pak činily 454,8 milionu dolarů (9,9 miliardy korun). Je to meziročně zhruba stejné.

Musím říct, že na to, jak dramatický rok to byl i z hlediska surovin a volatility, tak jsem velmi hrdý, že jsme naši úroveň udrželi. Loni jsme prodali asi nejvíc kyanidů za posledních pět let. Vrátili jsme se na objemy před krizí. Marže jsme zlepšili a zvedli jsme příjmy z licencí a ze servisu, jak jsme chtěli.

Současně jsme resuscitovali naši evropskou část, protože v Kolíně se nám předloni moc nedařilo. Loni jsme v Kolíně zvedli EBITDA o 130 procent na jeden z nejlepších výsledků v historii.

Co vás nejvíc podrželo?

Bylo to díky tomu, že jsme začali měnit náš byznys velmi brzo. Všichni říkali, že se chemický průmysl v Evropě spraví, ale nespravil se. Nicméně sodíkové baterie mají skutečně potenciál. V Kolíně se razantně zlepší výsledky, protože odběr kyanidu do sodíkových baterií může zásadně zahýbat s kyanidovým trhem.

Řeknu to takto: Když je trh se zlatem stabilní, roste spotřeba kyanidu o 2,5 až 3,5 % meziročně. Každý rok se prostě zvedá potřeba, protože kvalita rudy se snižuje a je třeba použít víc kyanidu na vytěžení stejného množství kovu. Dnes cena zlata vyletěla, takže investice těžařů jsou obrovské a trh poroste určitě rychleji.

Do toho ale přichází nový spotřebitel, což je materiál na bázi kyanidu do sodíkových baterií, který podle všech analýz poradenských firem může do sedmi až deseti let narůst o 70 až 200 procent.

Jak se vyvíjí vaše spolupráce s Barrick Gold, jimž prodáváte svou technologii glycinového loužení?

S Barrick je spolupráce skvělá. Posunuli tu technologii zase o krok dál z hlediska kontroly a efektivity procesu. Dneska máme zájem zhruba od 400 zákazníků a zhruba 60 z nich máme v určité fázi testování. Očekáváme, že tenhleten rok začneme pracovat s dalšími osmi až 10 velkými těžaři. Brzdí nás velikost našich týmů a nedostatek lidí.

Nicméně celý ten proces zavádění technologie byl nesmírně náročný. A i pro Draslovku to byl kulturně a manažersky ohromný šok, protože firma je v přerodu z čistě dodavatele chemikálií na prodej komplexních služeb pro těžební průmysl, a to při extrémní volatilitě celého světa. Manažersky jsme se posunuli a hrozně zestárli.

Těžaři vám budou platit měsíční servisní platby jako například Netflixu?

V zásadě ano. Náš model je postaven na opakovaných platbách. My jsme ochotni dneska jít se zákazníkem do rizika a říkáme - pojďme se podělit o nově vytvořené příjmy. Naše technologie glycinového loužení jim umožní efektivněji extrahovat kovy z rudy, z čehož jim plyne dodatečný zisk.

Jsme přitom pořád česká firma a řídíme opravdu hodně servisních operací pro skupinu z Česka. Jsme hrdí na to, že jsme česká firma.

I přes všechny překážky v podnikání chcete zůstat v Evropě, i když máte velkou základnu v USA?

Je to smutné a mě mrzí na Evropě několik věcí. Evropa se zaklíná tím, že se ze své situace proinovuje a vždy byla pyšná na to, že je inovativní. To je ale úplný nesmysl. Nezlobte se na mě, ale je to úplná kravina.

Myslím, že Evropa je vynikající v tom vymyslet produkt či službu a poměrně rychle je dostat z primárního nebo aplikovaného výzkumu do nějakého pilotního programu za pomoci různých grantů či dotací. Ale pak je to absolutní selhání.

Když máte produkt a chcete ho posunout do průmyslové výroby, tak najednou nemáte dobrou regulaci, která by vám uměla pomoct v tom, abyste rychle investoval a továrnu postavil. Všichni víme, jak dlouho se čeká na stavební povolení. Ale především nezískáte rychle financování, což je alfa a omega všeho, protože inovace nečeká. Financování v Evropě je úplně největší problém.

I pro firmu vaší velikosti?

My máme evropského kapitálu téměř nulu. Když nepočítám náš vlastní kapitál, tak největší část financování Draslovky je americký kapitál, který nás podporuje přes londýnské a lucemburské struktury svých kapitálových kapes. Evropský kapitál nemá apetit na jakékoliv riziko a inovace je prostě vždycky spojená s rizikem.

V Evropě máte kapitál nastavený na dlouhodobá, funkční, výnosová, zajištěná fyzická aktiva a na eliminaci rizika, ale inovaci nemůžete dělat bez rizika, to prostě nejde. Byl jsem nedávno v Číně, a našim konkurentům trvá získat financování a povolení stavět tři až šest měsíců. Půjčují si přitom s úrokovou sazbou do tří procent, protože Bank of China a stát říkají, že financování pro nové projekty je strategické.