Z pěti set korun skoro 12 miliard. Účty PPF ukázaly, jak vydělalo německé uhlí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na začátku byl vklad 20 eur, na konci výnos 466 milionů eur. V korunách 11,65 miliardy místo někdejší pětistovky. To celé za necelých devět let.

S tímto příznivým výsledkem loni skupina PPF ukončila své angažmá v německé uhelné firmě LEAG. Před lety německé uhlí vypadalo jako kolabující podnik bez perspektivy, ale díky změně poměrů v evropské energetice se nakonec stalo pro českou investiční firmu zdrojem pohádkového výdělku.

Detaily obchodu, včetně zhodnocení původního symbolického vkladu na výsledných 466 milionů eur, vykresluje nová výroční zpráva PPF zveřejněná tento týden spolu s  výsledky společnosti. Počáteční i koncové číslo u LEAG potvrdil také končící šéf PPF Jiří Šmejc.

Výsledných 466 milionů eur uvedl jako jeden z důvodů loňského rekordního zisku PPF. „Je asi dobré dát to číslo do souvislosti s tím, že PPF v roce 2016 nabyla ten podíl za 20 eur. Myšleno opravdu za 20, nikoliv za 20 tisíc nebo 20 milionů, ale dvacet – za jednu bankovku,“ dodal Šmejc.

Kredit za dobrý obchod podle něj ale patří zakladateli PPF Petru Kellnerovi a jeho tehdejšímu spojenci Danielu Křetínskému. LEAG kupovali v roce 2016 napůl, Křetínský pak poloviční podíl od PPF na etapy vykupoval a od loňska je LEAG celý jeho.

LEAG je druhým největším výrobcem elektřiny v Německu. Firmě patří čtyři funkční uhelné lomy a na ně napojené čtyři elektrárny v Sasku a Braniborsku. Východní Německo dál tyto zdroje potřebuje, což dělá z LEAG v dnešních poměrech vysoce ziskový podnik.

V roce 2016 se ale výroba z uhlí jevila vzhledem k zeleným ambicím Evropské unie jako dosluhující obor. Ceny elektřiny byly nízko a spalování uhlí, při započítání poplatků za vysoké emise skleníkových plynů, vycházelo jako ztrátové podnikání.

Německo tou dobou sázelo na přechod k ruskému plynu, kvůli kterému se budoval velkokapacitní plynovod Nord Stream. Částečně i v mylné naději, že ekonomické pouto zafunguje jako faktor, který odradí Kreml od válečných výpadů. LEAG navíc před sebou měl velké závazky na rekultivaci zdevastované krajiny. Proto se ho původní majitelé levně zbavovali.

Firmu v roce 2016 vlastnil švédský energetický koncern Vattenfall, jeho tehdejší šéf Magnus Hall prodej hájil tím, že to bylo „strategicky a finančně správné“. Na české straně o koupi tehdy uvažoval i ČEZ. Nakonec ale LEAG skončil v rukou Daniela Křetínského a jeho firmy EPH, a to napůl právě se skupinou PPF, kterou vedl tehdy ještě žijící Kellner.

Koupě od Švédů v roce 2016 zapadala Křetínskému do jeho plánu vybudovat z EPH velký energetický celek evropských parametrů. Kellnera v té době do obchodu přizval jako bohatšího spojence s velkou finanční rezervou, aby šlo sdílet rizika plynoucí z miliardových závazků LEAG a také aby v případě potřeby byly k dispozici zdroje, jak udržet ztrátovou uhelnou firmu nad vodou.

Peníze PPF pomohly třeba jako záruka v situaci, kdy v roce 2022 začaly v důsledku války na Ukrajině prudce stoupat burzovní ceny elektřiny. Toto zdražení sice výrobcům typu LEAG nakonec přineslo pohádkové výnosy, nejdřív ale museli na burzách složit vysoké finanční zástavy jako pojistku, že elektřinu ve vypjaté době skutečně dodají. ČEZ si kvůli těmto nárokům musel u Fialovy vlády sjednat mimořádnou státní půjčku.

PPF se také podle své výroční zprávy podílela na obchodech s emisními povolenkami pro LEAG. Jak dál všechny finanční toky mezi PPF, EPH a LEAG probíhaly, nechce ani jedna ze stran zpětně do detailů rozebírat. V konečném zúčtování ale podle Šmejce účast v LEAG pro PPF dopadla skutečně tak, jak to plyne z účetních knih – z 20 eur zaplacených na začátku Švédům je nyní 466 milionů od Křetínského.

Cena se vztahuje k celému balíku 50 procent akcií LEAG, převedených z PPF na EPH ve dvou krocích, nejdřív 20 procent předloni a zbylých 30 procent loni. Tvoří ji fixní platba 400 milionů eur, splatná nejpozději letos v září, a prémie 66 milionů eur, splatná do roku 2038 za předpokladu splnění podmínek plynoucích z interních a neveřejných ujednání.

Křetínský loni vyčlenil LEAG ze svého hlavního energetického holdingu EPH do nově založené firmy EP Energy Transition, kterou manažersky ovládá a stejně jako EPH ji také většinově vlastní. Křetínský má v obou firmách 56 procent, zbytek připadá na jeho dlouholetého společníka Patrika Tkáče a s ním spojenou československou investiční skupinu J&T.

Vyčlenění souvisí s příslibem opustit uhlí do roku 2030 a vylepšit zelený profil EPH. Výjimkou je právě Německo.

Podle finančního ředitele EPH Pavla Horského platila s minulou německou vládou pro LEAG dohoda, že výroba z uhlí poběží i po roce 2030. Jednak podle něj není čím uhlí rychle nahradit, jednak LEAG potřebuje ještě dál vydělávat, aby měl z čeho platit rekultivaci krajiny. Právě kvůli těmto závazkům přitom někdejší vlastníci ze Švédska doly prodávali.

„Všechny peníze, které jsme v Německu vydělali, tam zůstávají. Místo dolů stavíme obnovitelné zdroje, výrobu z uhlí budeme nahrazovat plynovými zdroji, bateriemi a biomasou,“ uvedl dále k perspektivě investic v Německu Horský loni v rozhovoru pro SZ Byznys.

K detailům transakce s PPF se teď, na rozdíl od Šmejce, nikdo z EPH nechce vyjadřovat. Lze tedy jen hádat, z čeho chce Křetínský získat zpět svůj nynější vklad necelých 12 miliard, které do PPF za polovinu LEAG poslal. Pokud dnešní výdělky LEAG zůstávají v Německu, musí jít o sázku na dlouhou trať s vidinou, že závazky spojené s rekultivací pokryje dojezd uhlí a že peníze se vrátí poté z jiných investic.

Pomoci by měl mimo jiné fakt, že přechod z uhlí na plyn je v Německu stejně jako v Česku štědře podporovaný ze státních peněz. Podobné je to s výrobou z obnovitelných zdrojů, kde se LEAG profiluje jako velký investor. Na opuštěném ložisku u Chotěbuzi napouští velké rekultivační jezero, kde chce letos spustit největší plovoucí elektrárnu v zemi. Jinde staví velké větrné parky. Už teď je Křetínský skrze LEAG jedním z největších vlastníků pozemků ve východním Německu.