Hlavní obsah

Komentář: Michl a jeho holubice zkoušejí držet kurz v bouři

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Shutterstock.com

Poměr sil v bankovní radě se otočil, kormidlo mají holubice a jestřábi sedí v koutě. Ilustrační foto.

Reklama

5. 8. 7:05

Čím méně si budou členové bankovní rady svazovat křídla neuváženými sliby, tím se jim bude v těžkých podmínkách lépe kormidlovat.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jednou z velkých deviz měnové politiky a působení centrální banky obecně je předvídatelnost. V tomto směru nová bankovní rada České národní banky obstála. Zásadní otázkou ovšem je, zda je předvídatelnost až tak silnou hodnotou, že je nutné ji prosazovat takříkajíc bez ohledu na realitu.

Všechno to začalo v květnu, když prezident Miloš Zeman jmenoval do čela centrální banky Aleše Michla. Ten po jmenování pronesl krátký projev, v němž se správně a standardně přihlásil k zákonnému mandátu ČNB. A zároveň už o poznání méně standardně prezidentovi – a tím ovšem ze své pozice i republice a finančním trhům – slíbil, že na „svém“ prvním měnovém zasedání navrhne stabilitu sazeb.

Tím si de facto svázal ruce a čtvrteční zasedání nových radních vlastně nemohlo dopadnout jinak. Byl za to už tehdy kritizován, protože slibovat v květnu konkrétní srpnové měnověpolitické kroky je v dnešní turbulentní době čiré bláznovství. A kdyby Michlova projevu po jmenování nebylo nebo kdyby se nesl ve střízlivějším duchu, je dost pravděpodobné, že by čtvrteční jednání dopadlo jinak.

Když Michl slíbil stabilitu sazeb, očekávala ČNB letošní inflaci těsně nad 13 procenty. V aktuální prognóze už očekává 16,5 procenta. Když Michl slíbil stabilitu sazeb, očekávala ČNB letošní růst české ekonomiky o hlemýždích 0,8 procenta. V aktuální prognóze už očekává 2,3 procenta. Oba tyto ukazatele stejně jako mnoho dalších se od minulé prognózy posunuly směrem, který přímo řve po dalším utažení měnových kohoutů. Leč předvídatelnost vítězí, příslib pro srpnové zasedání zazněl a byl naplněn.

Stejně tak se s přesností snad až matematickou naplnila očekávání ohledně poměrů sil v bankovní radě. Tak jako Aleš Michl s Oldřichem Dědkem tvořili holubičí dvoučlennou menšinu, když „Rusnokova“ rada utahovala šrouby, dnes tvoří stejně malou jestřábí menšinu Tomáš Holub a Marek Mora proti pětici holubic v čele s Michlem. Nic mezi ponecháním sazeb beze změny (pět hlasů) a skokem o celý procentní bod nahoru (dva hlasy) nikdo na jednání nenavrhl. Holubice zjevně nabraly kurz určený jejich kapitánem a rozhodly se jej přidržet i přesto, že bouře nad českou ekonomikou od onoho nastavení kurzu zesílila a nehodlá slábnout.

Dobrou zprávou je, že Aleš Michl přece jen ze svého neuváženého květnového slibu trochu couvl. Původní slib totiž zněl „ponechat stabilní úrokové sazby po dobu několika měsíců“. Což by bylo snad už příliš i na zcela ortodoxní holubici – s vyhlídkou na podzimní 20procentní inflaci a návrat ke dvouprocentnímu cíli v horizontu roku a půl. Na tiskové konferenci po čtvrtečním jednání si už Michl nechal otevřené dveře pro zářijový růst sazeb. Ne že by ho slíbil, ale aspoň ho nevyloučil.

To je dobrý první krok k tomu, aby se snaha o předvídatelnost české měnové politiky nedostávala do častějších konfliktů s realitou a ekonomickými ukazateli. Udržovat holubičí kurz bude v podzimních cenových turbulencích extrémně náročné. Čím méně si budou členové bankovní rady svazovat křídla neuváženými sliby, tím se jim bude v těžkých podmínkách lépe kormidlovat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované