Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ministryně financí Alena Schillerová představí EET 2.0 „pravděpodobně“ do konce ledna, tedy příští týden. Hodně bude záležet na tom, jaký pro představení svého díla použije marketing. Pokud opět zvolí rétoriku, podle níž jsou všichni podnikatelé (a zvláště provozovatelé stravovacích služeb) podvodníci, na které je třeba s pomocí elektronické evidence tvrdě došlápnout, dočká se stejné reakce jako před deseti lety: obvinění, že chce nepřetržitě sledovat obchodníky spolu se všemi jejich zákazníky, tedy zavést systém Big Brother.
Pro zhodnocení šancí, jaké bude mít druhá verze EET, bude ale důležitější ještě něco jiného, totiž vědět, podle jakých konkrétních pravidel bude fungovat. Teprve potom bude možné věcně rozhodnout, jestli projekt Aleny Schillerové lidem život spíš usnadní, anebo jestli půjde spíš o zbytečnou byrokratickou šikanu.
O pravidlech nového EET dosud vědí málo dokonce i podnikatelé, kterých se budou pokladny nejvíce týkat. Podle pracovníků z Ministerstva financí, jichž se Seznam Zprávy dotazovaly, bude nový systém „jednoduchý, moderní a plně digitální“. Z konkrétních parametrů je nejdůležitější informace, podle níž se údaje z pokladních systémů jednotlivých provozoven budou odesílat přímo do „zabezpečené databáze finanční správy“. Kromě toho nebude nutné tisknout účtenky – to znamená, že se budou vydávat v digitální verzi.
Bude se nová elektronická evidence tržeb rozjíždět postupně a jen pro některé obory? Tady už je odpověď neurčitá: V lednu 2027 se do její pilotní fáze zapojí všichni najednou, anebo skoro všichni, protože „výjimek bude minimálně“.
Úplně však chybí odpovědi na nejcitlivější otázku, tedy proč je vlastně třeba centrální úložiště účtenek, jaká data v něm budou státní úředníci shromažďovat a co s nimi budou dělat. V některých zemích typu Rakouska si podnikatel účtenky archivuje sám, případně na cloudových úložištích, do kterých má státní kontrola online přístup. Proč tedy chce český stát všechny účty ve svém skladu? A jakým způsobem je chce ochránit před zcizením? Těžko předpokládat, že obchodní řetězce budou úřadům ochotně posílat svá data o tržbách, podle kterých vytvářejí své prodejní strategie a která by mohla uniknout ke konkurenci.
S centrálním úložištěm pracovala i minulá EET, která zároveň žádala, aby podnikatelé informovali systém nejen o „cash“ transakcích, ale také o platbách kartami. Tedy – žádala do chvíle, než tuto povinnost zrušil Ústavní soud. Pokusí se ministryně vstoupit ve věci bezhotovostních plateb do stejné řeky? Odpověď zatím není k dispozici. A nebudou mít námitky běžní občané, když se data o všech jejich nákupech dostanou do ruky státní administrativy? Údaje o tom, že konkrétní občan častěji nakupuje erotické pomůcky nebo třeba jen tvrdý alkohol, může Big Brother efektivně využít.
Nový pokus vzbuzuje pochybnosti, a kdo ví, možná se už chystají obstrukce. Přesto značná část veřejnosti sleduje nový pokus se sympatiemi. „K tématu přistupujeme zásadně profesionálně a fakticky. Na základě dosavadní komunikace máme důvěru, že podnikatelské svazy budou mít dobrou možnost, aby se k plánům na zavedení EET profesionálně vyjádřily,“ nabídl pomocnou ruku dokonce restauratér a člen vedení Hospodářské komory Luboš Kastner.
Ministryně si bude muset ještě před prezentací svých plánů vybrat. Může se prezentovat jako reinkarnace federálního agenta Eliota Nesse, který jako neplatiče daní odhalil samotného Al Caponeho. Pak bude jasné, že použije všechny prostředky k tomu, aby vynutila desítky miliard ročně od současných zločinců či aspoň podezřelých.
Anebo bude po vzoru někdejší kancléřky Angely Merkelové vystupovat jako hospodyně, která chce pomoci každému v domácnosti – někomu zjednodušením účetnictví, jinému usnadněním nákupů, dalšímu zavedením spravedlivých a pro všechny rovných pravidel – a která hlavně dokáže vysvětlit, co se tím zlepší. Spojit obě role – Nesse s Merkelovou – je na první pohled stejně obtížný úkol jako určit kvadraturu kruhu.
