Do Ruska už nepůjdeme, říká Šmejcův manažer Stohr

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Investiční skupina Emma Capital Jiřího Šmejce kromě e-commerce byznysu a herního průmyslu výrazně rozvíjí také svou energetickou část. Ta působí hlavně v Rumunsku a okolních státech pod hlavičkou Premier Energy, a loni úspěšně vstoupila na rumunskou burzu.

„Naše strategie byla od začátku jednoduchá: jít postupnými kroky a nedělat si žádné přehnané plány. A musím říct, že se nám tahle trpělivost vyplácí,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys partner skupiny Emma Petr Stohr, který má právě energetiku na starosti.

V minulé dekádě jste řadu let jste pracoval i v Rusku, kde jste se věnoval restrukturalizaci maloobchodního řetězce Eldorádo, které vlastnila skupina PPF. Jaké bylo toto období?

To byla zajímavá firma. Měli jsme 500 obchodů a mezi prodejnou, která se otevřela na Kamčatce, a tou, která se otevřela v Moskvě, byl desetihodinový časový rozdíl. Měli jste obchody na severu, kam se v zimě nedostanete autem, takže jste musel plánovat logistiku dopředu. Co se týče sortimentu, byl to obchod s elektronikou a její cena prostě časem klesá. My jsme tam působili v době, kdy byly novinkou plazmové televize. Takže ty se nakoupily pár měsíců dopředu, přičemž v době, kdy šly na pulty, už často existovala nová verze.

Problém byl i ten, že jsme byli dvojka na trhu a v tomto byznysu to mají dvojky složité. Moc nevydělávají a časem je často koupí jednička.

Naší inspirací byla Alza. Ta si sama říká e-shop, ale má vlastní velký showroom v pražských Holešovicích, který má výbornou lokaci, mohou tam rychle přijet zákazníci z celé Prahy a který de facto funguje jako megastore, tedy velký kamenný obchod. A protože všechna logistika je dělaná pro e-shop, vzniká z toho takový zajímavý mix. Prostě sem přijdete, zboží si prohlédnete, a pak si ho objednáte online. A já vám můžu říct, že na tenhle model se chodí dívat mnoho lidí z celého světa.

Kopírovali jste tento model v Rusku?

Přesně to jsme se v Eldorádu pokoušeli udělat. Naše tržby z online prodejů se pak zvýšily z jednotek procent na nějakých 20 %. Pro klienty to bylo flexibilní: buď mohli přijít do obchodu nebo si to objednat online a jet vyzvednout do showroomu.

Podařilo se vám Eldorádo v Rusku výhodně prodat?

Myslím, že ano. Eldorádo jsme v roce 2016 prodali společnosti, která ve stejnou dobu taky kupovala jedničku na trhu. Podle mě jsme za něj dostali dobrou cenu. Rozhodně jsme to neprodávali se ztrátou, jako bychom to museli prodat po začátku války na Ukrajině. To byl naprosto dramatický rozdíl.

Do Ruska tedy už Emma Capital nepůjde?

Můžu říct, že rozhodně ne. My teď působíme výhradně v Evropské unii, výjimku představuje jen Moldavsko a Srbsko.

V rámci práce pro Jiřího Šmejce jste byl i v Sazka Group, která se z malé firmy stala obrovskou panevropskou společností Allwyn. Čekal jste takový vývoj?

V Sazka Group jsem dělal finančního ředitele. Ještě předtím jsem strávil léto 2011 a 2012 v Řecku, to bylo v době, kdy se tam sice všichni dívali po příležitostech, ale opravdu zainvestovat se většinou báli. Jiří Šmejc tehdy viděl dál než ostatní. Já jsem byl v menším týmu, který už tenkrát identifikovali OPAP (tehdy státní loterijní společnost, dnes ve vlastnictví Komárkovy firmy Allwyn, pozn. red.) jako společnost vhodnou k investování. Měli jsme vizi, že by se mohl stát základem nějaké větší loterijní skupiny. Říkali jsme si, že by to mohlo být zajímavé, ale přiznám se, že takhle velký úspěch jsme nepředpokládali.

Pro nás v Emmě pak tahle „success story“ pokračovala v chorvatském Supersportu, který získal Jiří Šmejc v rámci dělení majetku s Karlem Komárkem v roce 2019. V roce 2022 Emma prodala většinový podíl britské společnosti Entain. Na začátku byla fakticky rodinná firma. A na konci společnost zajímavá i pro jednoho z největších světových hráčů v oblasti sportovního sázení.

Jako skupina Emma Capital jste do Rumunska přišli poprvé v roce 2013. Jak vypadá energetická skupina Premier Energy dnes po 12 letech?

V roce 2013 rumunská ekonomika rostla, země už byla v Evropské unii, ale v energetice tehdy existovaly jen obří společnosti a vedle nich spousta malinkých firem. V tom tehdy byla velká příležitost. My jsme koupili dva malé distributory plynu – Gaz Sud and Grup Dezvoltare Retele – a začali je postupně rozvíjet. Měli jsme vizi, že by se z nich postupně dalo vybudovat něco většího.

Za těch 12 let jsme díky organickému růstu i přes akvizice vybudovali firmu, která měla loni tržby 1,2 miliardy eur. A když se podíváte na výsledky za první čtvrtletí letošního roku, roste i dál: letos skončíme zhruba na tržbách 1,5 miliardy. Od loňska se navíc s akciemi firmy obchoduje na rumunské burze. Díky tomu je jasné i ohodnocení firmy, které se v současnosti pohybuje kolem 500 milionů eur (12 miliard korun).

Nejste jen v Rumunsku, ale i v Moldavsku, tedy nejchudším státu Evropy?

Ano. V Rumunsku jsme už dnes číslo tři na trhu plynu a přidali jsme i moldavskou část, kde jsme jednička na trhu distribuce i prodeje elektrické energie. Dodáváme ji 75 procentům obyvatel. Teď navíc investujeme také do výroby elektřiny, a to výhradně z obnovitelných zdrojů.

Energetický byznys máme také v Rumunsku. Jsme číslo čtyři v prodeji elektřiny, ale rosteme i ve výrobě. K tomu máme i společnost, která vykupuje elektřinu z obnovitelných zdrojů také od dalších hráčů na trhu a pak s ní obchoduje. A konečně: hodně investujeme i do bateriových úložišť, protože elektřinu z obnovitelných zdrojů je potřeba v síti vybalancovat.

Naše strategie byla od začátku jednoduchá: jít postupnými kroky a nedělat si žádné přehnané plány. Ostatně velmi podobně dnes stavíme v jihovýchodní Evropě také náš další byznys: prodej přístrojové techniky pro zdravotnictví. A musím říct, že se nám tahle trpělivost velmi vyplácí.

Situaci na energetickém trhu v Evropě komplikuje několik věcí. Jednu už jste zmínil, tj. balancování sítě kvůli nestabilitě výroby obnovitelných zdrojů. Jak ovlivňuje návratnost vašich investic to, že elektřina se stále častěji obchoduje za zápornou cenu?

Máte pravdu, stává se to. Je to hlavně v odpoledních hodinách, když svítí slunce a kapacita solárních panelů, kterých stále přibývá, jede naplno. Ale i s tím se musíte vypořádat. Za prvé, jak už jsem říkal, je třeba investovat do baterií. Odpoledne, když je elektřiny nadbytek, mohou být ceny záporné nebo velmi nízké, ale už za pár hodin, když slunce zajde, je najednou poptávka – a s ní i cena – někde úplně jinde. Takže musíte investovat do zdrojů, které tento nepoměr vybalancují.

Druhá věc je, že se neobejdete bez plynových elektráren. Především právě ve večerních hodinách, když už nesvítí slunce a nemusí ani foukat vítr.

V Rumunsku je na rozdíl od Česka podíl obnovitelných zdrojů mnohem větší, takže je tam i větší nestabilita sítě?

Ano. Právě proto plánujeme ty investice do velkokapacitních baterií. Není to úplně jednoduché zadání, ale už teď stavíme 68 megawattů těchto baterií, které budou součástí solárních elektráren, a k tomu se díváme i na další projekty. Kromě baterií budeme stavět i plynové zdroje. A pro kontext je třeba dodat, že v současnosti vyrábíme z obnovitelných zdrojů okolo 450 tisíc megawattů elektřiny ročně.

Je třeba ještě říct, že jsme součástí systému kapacitních služeb, takže nás operátor přenosové soustavy – Transelectrica – platí za to, že když je to třeba, začneme do sítě z naší plynové elektrárny dodávat elektřinu.

Jak funguje ten trh obnovitelných zdrojů v Rumunsku? Prodáváte elektřinu za tržní ceny, nebo máte ceny garantované od státu?

Žádné garantované ceny nejsou. Nedá se sice úplně říct, že jsou to ceny tržní, ale prodáváme za nějakou krátkodobou fixní cenu. Takže se to tržní ceně blíží.

Ve střední Evropě, respektive v Česku, jsou solární elektrárny velkým problémem pro energetiky. Budou se třeba v časech, kdy je elektřiny nadbytek, vypínat?

Doufám, že v tom pomohou právě vysokokapacitní baterie. Druhá věc je, že těch dní, kdy je cena záporná, zase tolik není. Přibývá jich, ale přicházejí hlavně o víkendu nebo o Velikonocích, kdy je volno a velcí odběratelé – tedy mnohé podniky a firmy – mají jen minimální spotřebu.

Obecně je to hodně o plánování, o vytvoření vhodného mixu, například i s využitím vodních elektráren. Pak to může být z podnikatelského pohledu velmi zajímavé. Třeba loni těch záporných dní tolik nebylo, a navíc večer vzrostla cena za megawatt z denních 30 eur na 300 či 400 eur.

Jaký vliv to bude mít na vaši ziskovost v budoucnosti, pokud bude dnů se zápornými cenami přibývat?

My se na to díváme v kontextu integrované skupiny a v kontextu diverzifikace. Už teď máme ten mix, o kterém jsem mluvil, velmi dobrý. Všechny naše solární elektrárny, které stavíme, mají v sobě zakomponované baterie, které využijeme na balancování sítě, a kromě toho máme i větrné a plynové elektrárny. A už brzy budeme mít i samostatně stojící baterie. Takže diverzifikovaní jsme velmi slušně.

Řekněte mi pro představu, jak velká bude vaše investice do baterek v příštích letech?

Plánujeme do nich investovat víc, než jsme třeba předpokládali při svém vstupu na burzu v loňském roce. Ale zásadní roli hraje tzv. vertikální integrace, tedy celý řetězec od zdrojů, přes výrobu, distribuci, až po prodej. Bez toho bychom byli strašně volatilní a závislí na výkyvech elektřiny. Tady je důležité připomenout, v Rumunsku a Moldavsku máme dohromady 2,3 milionu zákazníků z řad domácností nebo malých byznysů.

Takže my jen málokdy prodáváme přímo na trh, nýbrž máme dlouhodobé smlouvy se zákazníky. Dáme jim nějakou cenu, ale ta se samozřejmě nemůže měřit například s extrémními večerními cenami, o kterých jsem se zmiňoval. Na druhé straně se nám ale zase krásně vyrovnávají ty maximální výkyvy na obě strany, které stabilitě žádného podnikání příliš nesvědčí.

Působíte v Rumunsku i Moldavsku. Pociťujete ruský vliv na váš byznys?

Ta země je doslova rozštípnutá na dvě části. Je tam Podněstří, to je ruské, a dokonce tam přímo jedete přes hraniční kontroly. Rusové to považují za samostatný stát. Naopak zbytek země se vysloveně hlásí k Rumunsku a mluví se tam hlavně rumunsky. My působíme výhradně v rumunské části. Ruský vliv je opravdu ostře ohraničený a omezený pouze na Podněstří.

Jak se u vás jako Premier Energy projevil konec tranzitní dohody mezi Ruskem a Ukrajinou letos v lednu?

My jsme nikdy neměli žádný kontrakt s žádnou ruskou firmou typu Gazprom. V Rumunsku se plyn těží, takže dostáváme část plynu z místních zdrojů, a jak jsem říkal, nakupujeme ho i v ostatních státech. Naši koncoví zákazníci jsou hlavně domácnosti, které potřebují plyn především v zimě, takže my ho nakupujeme dopředu do zásobníků.

Vidíte tedy možnost rozšíření z Rumunska a z Moldavska do okolních států?

Díváme se na to. Záleží trošku na příležitosti, ale už dnes nakupujeme a prodáváme plyn a elektřinu v regionu. Jsou dny, kdy nakupujeme plyn v Bulharsku nebo v Maďarsku, máme už natolik velký tým, že se můžeme dívat i po na nákupech LNG (zkapalněného plynu) v okolních zemích a držíme si kapacity na novém LNG terminálu v Řecku. Rumunsko se teď čím dál víc stává centrem jihoevropského energetického trhu.