Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nedávná zpráva z Německa vzbudila pozornost nejen daňových účetních a poradců. Umělá inteligence Taxy.io úspěšně absolvovala písemnou část zkoušky na daňového poradce, jedné z vůbec nejnáročnějších profesních certifikací v zemi. Tři dny, tři tematické celky, vysoké nároky na přesnost i znalost detailů. A výsledek? Ve vybraných částech testu se AI umístila mezi top 10 procenty všech účastníků. Jsme snad na prahu doby, kdy za nás daně zcela bude řešit AI?
Jakkoli to může znít jako varování nebo senzace, pro mě je to především podnět k zamyšlení. Roky a roky slýcháme, zda by daně nešly udělat jednodušeji, kéž by bylo vše automatizované a podobně. Zásadní část se ale skrývá jinde. Tam, kde už nestačí „vědět správně“, ale je třeba mluvit, vysvětlit, porozumět otázce položené mezi řádky. Tam, kde se přirozeně projevuje rozdíl mezi technickou znalostí a skutečným poradenstvím. A právě v tom spočívá i hlubší otázka pro každého z nás, kdo pracuje v expertní roli. Kolik z naší práce je dnes skutečně nenahraditelné?
Předáme celou ekonomiku strojům?
Při představě, že celé daňové přiznání za vás udělá stroj se jistě mnohým už klepou ruce nadšením. Přece jen, z automatizace nebo přinejmenším zjednodušení daňového přiznání a platby daní se stal tradiční evergreen předvolebních politických kampaní.
Nepochybuji, že AI bude v daňové oblasti čím dál schopnější. A že za pár let převezme většinu rutinní práce, jako je kontrola formulářů, výpočty, vyhledávání výjimek či judikátů. Možná se skutečně dočkáme doby, kdy si daňové přiznání necháme vyhotovit za minutu.
Ostatně nejde jen o daně. Proč nesvěřit AI celé řízení ekonomiky?
Má to pár „ale“. Možná jsou racionální a možná ne. To ovšem neznamená, že nejsou důležité. Ostatně, kdyby celá ekonomika i státní správa stála na racionalitě, to bychom se měli. Nebo si to aspoň namlouváme, protože je tu další „ale“: I iracionalita může být kvalita, kterou doceňujeme. Je totiž lidská.
Odpovědnost vůči sobě, vůči klientovi
První „ale“ je otázka odpovědnosti. Stroj neponese následky za špatné rozhodnutí – vy ano. Pokud se algoritmus splete, nedá vám vědět, že něco „nedává smysl“, jen protože to vyšlo statisticky správně. V případě, že bude ve vašem daňovém přiznání chyba, kdo bude za takové přiznání odpovědný? Druhé „ale“ je schopnost interpretace. Ekonomická realita není stabilní systém, nýbrž proměnlivé pole zájmů, tlaků a nečekaných událostí. AI umí modelovat budoucnost na základě minulosti, ale neumí předvídat politické turbulence, změnu nálady investorů nebo společenský tlak a v neposlední řadě i specifika dané kauzy.
A třetí „ale“ je etika. Kdo rozhodne, podle jakých hodnot má AI optimalizovat? Co je „spravedlivé zdanění“? Co znamená „udržitelný růst“? Tyto pojmy jsou veskrze lidské, nikoli výpočetní. I svět daní patří do pole lidských hodnot.
Daňový účetní 2.0…, ale lidský
Pro daňové účetní a poradce to znamená jediné – začít vědomě proměňovat vlastní roli. Rozhodně nestačí „být ten, kdo vyplňuje přiznání“. To za chvíli zvládne systém sám. Naopak poroste hodnota schopnosti vysvětlit klientovi, co jednotlivé možnosti znamenají pro jeho konkrétní situaci. Proč někdy nejvýhodnější daňová optimalizace nemusí být nejchytřejší rozhodnutí. Proč má smysl plánovat v delších horizontech. A kde se v číslech skrývá příležitost nebo naopak riziko, které algoritmus nevidí.
Budoucí daňový poradce tak nebude „jen“ odborníkem na paragrafy. Bude partnerem pro rozhodování. Pomocníkem v nejistotě. Tlumočníkem mezi strojem a životem. A čím víc rutiny převezme AI, tím víc bude záležet na tom, jak dobře umíme číst mezi řádky a říkat věci, které nejsou v zákoně napsané, ale v životě důležité.
Je před námi další průmyslová revoluce. Mnoho povolání zmizí, stejně jako ty předtím. Práce „hlavou“ ale nezmizela při žádné z nich a byť je jisté, že právě nyní je největší tlak ze strany revoluce v AI mířen právě na ni (ale není v tom sama), neznamená to, že zmizí. Musí se adaptovat. Nabízet nové služby. Přinášet zodpovědnost a „human touch“.
Byť to může znít cynicky, je právě „lidská ruka“ a potažmo „lidskost“ taktéž cenným obchodním artiklem. Už dávno před AI existovala továrna na každý jeden výrobek na planetě. Zmizela však řemeslná práce? Přestali si lidé vážit práce, které se „dotkla ruka mistra“?
Nikoliv. Adaptovali se. Nyní musíme i my.
