Komentář: Reforma dávek zní dobře. Kde vidím háčky

V pondělí oznámená reforma sociálních dávek, tedy podpory lidí v těžkých životních situacích anebo s velmi nízkým příjmem, jde v mnoha ohledech správným směrem.

Například místo čtyřech dávek bychom v budoucnu měli mít jen jednu zastřešující. Jednodušší by měl být i systém žádání o dávky. Také bychom se v budoucnu měli obejít bez většiny současných náhlých rozdílů v podpoře v návaznosti na změny příjmů či pracovní aktivitu, tedy body zlomu, kterými je systém dávek zaplevelený.

Navzdory jasným zlepšením v některých důležitých ohledech oproti současnému stavu nejsou v současném návrhu reformy zcela naplněna některá moje očekávání jako společenského vědce, ekonoma, a člověka.

A právě na tato aspoň zatím nenaplněná očekávání se v tomto komentáři zaměřuji s tím, že snad přispějí k veřejné diskuzi při finalizaci návrhu reformy.

Jako společenský vědec očekávám analýzu dopadů současného systému a jeho změn – kdo dostává dávky, proč ano či ne, a kolik. Dnes představená prezentace užitečně srovnává současný a nový systém pomocí modelových příkladů, které ukazují výši podpory různých domácností v návaznosti na různé parametry. Tyto příklady jsou přínosné a mají být součástí hodnocení podobného návrhu, ale odpovídají bohužel jen na část důležitých otázek.

Z prezentovaného nevíme, jak časté jsou tyto modelové příklady, což je samozřejmě zásadní pro hodnocení dopadu reformy. Nedozvídáme se, kolik lidí, kteří žijí v bídě, dnes dostává dávky a kolik by jich dostávalo dávky po reformě.

Předchozí analýzy ukázaly, že v Česku je relativně velké množství lidí, kteří by mohli pobírat dávky, ale nežádají o ně. Co když systém nyní i po reformě nedostatečně podporuje lidi, kterým by chtěl a měl pomáhat?

Analýzu, která by ukazovala, jak početné skupiny lidí v bídě reforma ovlivní, nebo neovlivní, jsem zatím neviděl, ale snad se jí v budoucnosti dočkáme. Připravit ji je možné na základě různých dat, z nichž každá má své výhody a nevýhody.

Často se pro podobné analýzy používá výběrové šetření EU-SILC. S Matějem Bajgarem a Klárou Kalíškovou jsme ve výzkumném článku před několika lety zjistili, že v Česku žije 300 tisíc lidí, kteří jsou pravděpodobněji ohroženi chudobou než zbytek obyvatel, ale nejsou pokryti právě daty EU-SILC. Takže pokud analytici spoléhají na EU-SILC, nezahrnou do něj například bezdomovce nebo vězně, kteří by patřili mezi možné cílové skupiny sociálních dávek.

Bez takovéto analýzy také nevíme, jak silné budou protichůdné efekty reformy a nejsme tak schopni dobře odhadnout očekávanou změnu v celkových výdajích na dávky. Na jednu stranu reforma zjednoduší a zautomatizuje dávky, a to pravděpodobně zvýší množství lidí pobírající dávky. Na druhou stranu podmínky a majetkové testy plánované reformou odradí některé lidi, pravděpodobně i některé z těch nejpotřebnějších, což povede k menšímu zacílení a využití dávek.

Který z těchto dvou protichůdných efektů bude silnější, není jasné.

Z dnešní krátké prezentace také není jasné, jak dávky po reformě budou intereagovat s daněmi a důchody a jak ovlivní chudobu. S Klárou Kalíškovou a Danielem Münichem jsme ve dřívější studii a článku upozornili, že zdaleka nejen dávky, ale také daně a důchody výrazně ovlivňují chudobu a příjmovou nerovnost.

Zjistili jsme, že sociální dávky spolu s daněmi příjmovou nerovnost snižují relativně málo a míru ohrožení relativní příjmovou chudobou dokonce mírně zvyšují.

Také dnes nevíme vliv reformy na to, jak velká část dávek jde chudým a jak velké části chudým jdou dávky, ale to je něco, co jsme před deseti lety analyzovali ve zmíněné studii.

Alespoň jednu sociální dávku pobíralo 80 procent relativně chudých a 33 procent ostatních osob. Pouze 38 procent celkových výdajů na státní sociální podporu směřovalo k lidem ohroženým relativní příjmovou chudobou.

Při snižování relativní příjmové nerovnosti a celkové mezery chudoby se jako potenciálně nejefektivnější jeví příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, kdežto jako nejefektivnější nástroj snižování míry ohrožení relativní příjmovou chudobou se jeví přídavky na děti. Tedy ne úplně shodou náhod tři současné dávky, které se ještě spolu s příspěvkem na bydlení mají sloučit v rámci reformy do jedné dávky.

Současné představení reformy se zaměřuje na otázku kolik – jaká bude výše podpory u podporovaných – spíše než kdo – tedy počet a složení podporovaných. Důležité jsou však obě tyto otázky.

Jako sociální vědec si přeji, aby návrh reformy v budoucnu analyzoval cílovou skupinu pro dávky a jak reforma ovlivní množství a složení lidí dostávající dávky, což je zásadní pro sledování pomoci nejpotřebnějším a pro úspěch reformy.

Jako ekonom chci smysluplně nastavené dávky z pohledu pomoci potřebným, motivace k práci a rovnosti. Jak jsem již zmínil, návrh odstraňuje většinu současných náhlých rozdílů v podpoře v návaznosti na změny příjmů či pracovní aktivity – a to je dobře.

Jako ekonom si navíc přeji promyšlený systém navyšování dávek – i aby, až něco jako energetická krize přijde někdy příště, bylo možné pomoci potřebným skrz fungující dávky. V minulosti se dávky navyšovaly nesystematicky. Díky loňské studii s kolegou Danem Kolářem víme, že většina dávek rostla mezi roky 2012 a 2023 pomaleji než průměrná mzda či průměrný důchod, které zaznamenaly reálný nárůst o zhruba 20 procent.

Během posledních deseti let také došlo k omezení nároku na dávky, který je pro většinu dávek odvozen z výše životního minima domácnosti a jednotlivců. Navzdory opakovanému navyšování životního minima v posledních letech jsou jejich reálné hodnoty v roce 2023 pod reálnou úrovní roku 2012.

Kvůli stručnosti prezentovaného návrhu zůstávají některé potenciálně velmi důležité detaily zatím neznámé. Lze očekávat, že mezi důležité parametry budou patřit detaily majetkového testu a jak budou zohledňovány finanční úspory a jak nemovitostní majetek, mezi kterými by z mého pohledu ekonoma nemusel být rozdíl – jestli máte půl milionu našetřeno na účtu nebo chatu ve stejné hodnotě, by mohlo být zohledněno stejným způsobem při ucházení se o dávky.

A vzhledem k množství lidí v exekucích je zásadní, jestli se pro dávky zohledňuje příjem po, nebo před exekučními srážkami.

Naopak i z krátké prezentace jde vidět, že se oproti současnému systému chystají v některých aspektech významné změny, které snad budou ještě podrobeny veřejné diskuzi.

Například dva dospělí, kteří nemají žádné příjmy a nehledají si práci, mají podle návrhu místo dnešních 16 tisíc korun dostat v budoucnu na sociálních dávkách nula korun.

Obecněji se výše dávek jeví jako srovnatelná před a po reformě, jen pokud dotyční pracují, jinak výše dávek padá, někdy až na nulu.

Ano, i jako ekonom souhlasím s tím, aby sociální dávky motivovaly k práci, ale jen do určité míry. Ano, rozumím, že se stát chystá pomoci více těm, kteří se svou situaci snaží zlepšit, ale jako člověk chci pomoci i těm, kteří se příliš nesnaží anebo se ani snažit nemohou.

Jako člověk chci totiž pomoci těm nejpotřebnějším, a to do určité míry bezpodmínečně. Tedy i pokud nehledají práci, tak bych byl rád, aby jim byly dávky vyplaceny, i když ne třeba v plné míře jako těm hledajícím práci.

Celkově si nejsem jistý ohledně podmínek a například majetkových testů, především u těch nejpotřebnějších – těm bych dával dávky bez podmínek. Obávám se, že v současné verzi může vést návrh k příliš výraznému snížení výše dávek pro určité skupiny obyvatel včetně těch na okraji společnosti a těch, co nebudou z různých důvodů pracovat.

Doufám, že jako společnost najdeme vhodné nastavení systému, abychom nastavením dávek podpořili jak práci, tak i ty nejpotřebnější.

Vzhledem k probíhající přípravě návrhu reformy, která byla nastíněna, není snad příliš bláhové vyslovit několik přání.

Jako společenský vědec si přeji relevantnější analýzy pro podporu navrhovaných kroků. Jako ekonom si přeji jejich promyšlené zvyšování a dotažení racionalizace vztahu dávek k majetku i práci. Jako člověk si přeji, aby reforma přispěla k tomu, že český stát skrz dávky pomáhá těm nejpotřebnějším.

Přeji nám všem ve společnosti také větší vzájemnou důvěru, jejíž nedostatek částečně cítím i z některých reformních návrhů.

A úplným závěrem nám přeji také dobrý název pro zastřešující dávku – který jsem zatím nezaznamenal, ale dovolím si navrhnout: Solidární sociální dávka, zkratka SOS. Ať moc z nás nemusí volat SOS a ti, co musí, ať se jim dostane pomoci.