Článek
Přestože si často stěžujeme na vysoké zdanění práce, byrokracii, drahý stát, letošní rok přinesl pro byznys v Česku další dobrou zprávu. Padl dřívější limit 40 milionů korun pro osvobození zdanění prodejů ve firmách. Ještě více to posílilo pozici naší země jako daňového ráje, minimálně co se týče zdanění kapitálu, investic a prodejů firem. A to je dobře. Stačí podmínky u nás srovnat nejen s nejbližšími sousedy, ale prakticky se všemi zeměmi západní Evropy.
Česko totiž nabízí investorům a majitelům firem benefit, který je v moderním světě čím dál vzácnější: institut časového testu. Až tedy příště uslyšíte v hospodě nadávání na daně, vzpomeňte si třeba na Dána, který státu odevzdává 42 procent ze svého zisku, nebo na Němce, který přijde o více než čtvrtinu, Polák pětinu atd.
Nulová sazba jako odměna za trpělivost
Pokud nyní v Česku jako fyzická osoba (nepodnikatel) prodáváte podíl ve své firmě, třeba úspěšném startupu, který jste v potu tváře vybudovali, a držíte jej déle než pět let, daň z příjmu je nula. To samé platí při prodeji cenných papírů po třech a více letech. Stát po vás nechce ani korunu. Tento institut „časového testu“ je naprosto klíčovým nástrojem pro budování rodinného bohatství. Umožňuje investorům dlouhodobě zhodnocovat majetek bez toho, aby stát při každém prodeji ukrajoval podstatnou část zisku. Je to odměna za trpělivost.
A teď se porovnejme s jinými vyspělými zeměmi. V Německu na osvobození můžete zapomenout, čeká vás tam paušální daň z kapitálových výnosů ve výši 25 %. K tomu si musíte připočítat solidární přirážku, případně církevní daň. Reálné zdanění se tak šplhá přes 26 až 27 procent. A je jedno, jestli akcie držíte rok nebo deset let. Daňoví rezidenti v Rakousku se mají ještě hůře. Standardní sazba daně z kapitálových výnosů tam dělá 27,5 procenta.
Pro rakouského investora je představa, že by po pěti letech prodal svou firmu a neplatil daň, z říše snů. Český podnikatel, který po pěti letech prodá své „eseróčko“ třeba za 100 milionů korun, inkasuje vše. Rakušan by ze stejné transakce odevzdal státu téměř 30 milionů. To je ten rozdíl, který dělá z Česka atraktivní destinaci pro exit.
Jsme před Polskem, západem i severem
Ani tak v poslední době vzývané Polsko se v tomhle nemá moc čím pochlubit. Polsko na kapitálové výnosy aplikuje rovnou sazbu 19 procent. Navíc, pokud jste velmi úspěšní a vaše příjmy (včetně těch kapitálových) překročí jeden milion zlotých, nastupuje tzv. solidární daň ve výši dalších čtyř procent. To není moc motivující.
Pokud se vydáme dále na západ či sever, čísla začínají být pro českého investora až děsivá. V Dánsku funguje progresivní zdanění kapitálových výnosů. Do limitu cca 260 tisíc korun platíte 27 %, cokoliv nad tento limit je zdaněno sazbou 42 %. Dánsko tak efektivně trestá úspěšné investory téměř poloviční konfiskací zisku. Francie zase zavedla sazbu 30 %. Ta se skládá z daně z příjmu (12,8 %) a dokonce sociálních odvodů (17,2 %). Ve Finsku vás zdaní sazbou 30 až 34 %. I Irsko, které je pro nás symbolem nízkých firemních daní, zatěžuje kapitálové výnosy daní 33 %.
Česká kombinace stability a jednoduchosti je unikátní. Ale jiní se inspirují. Například Slovensko nově zavedlo osvobození od daně po jednom roce držby pro cenné papíry obchodované na burze, což je dokonce výhodnější než náš tříletý test. Nicméně, pokud podmínky nesplníte, spadnete do sazby 19 %, respektive 25 % u vyšších zisků, a navíc čelíte složitějšímu systému zdravotních odvodů z dividend, který se na Slovensku často mění.
Belgie zase nabízí 0% sazbu pro „běžnou správu soukromého majetku“, ale pokud úřady vyhodnotí vaše chování jako spekulativní, zatíží vás 33% daň. Je to pak často na posouzení úředníka, co je „běžná správa“ a co „spekulace“. Bulharsko a Rumunsko lákají na nízké ploché daně (10 %, resp. 1–3 % v Rumunsku za specifických podmínek). Jsou to dravé ekonomiky, ale pro mnoho českých podnikatelů je klíčová i právní stabilita, jazyková blízkost a kvalita života, ve které Česko nad Balkánem stále jasně vede.
Česko je pro podnikatele „Safe Haven“
Česká republika tak celkově vychází jako jeden z nejlepších přístavů pro kapitál v EU. Nejde jen o nulovou sazbu po časovém testu. Jde i o to, co nemáme. Nemáme daň z bohatství. V některých zemích (např. Španělsko, Francie či Norsko) platíte daň jen z toho, že majetek držíte. V Česku zdaňujeme (v horším případě) jen tok příjmů, nikoliv stav majetku. Podnikavost nebrzdíme ani sociálními odvody z kapitálových výnosů. Pokud nesplníte časový test a zisk zdaníte (15 % nebo 23 %), neplatíte z něj sociální a zdravotní pojištění (pokud nejde o obchodní majetek podnikatele). V porovnání s Francií nebo Maďarskem je to obrovská úleva.
V Česku navíc máme volitelný režim. I pokud prodáte dříve, sazba 15 % (do limitu přibližně 1,5 milionu korun zisku ročně) je v kontextu EU stále velmi nízká. Až nad tento limit nastupuje sazba 23 %, která je ale stále nižší než „základní“ sazby v Německu, Rakousku či ve Skandinávii.
Z pohledu zdanění práce a odvodů zaměstnavatelů má Česká republika co dohánět. Jsme drazí a neefektivní. Ale z pohledu investora, rentiéra nebo zakladatele firmy, který plánuje exit, je Česká republika oázou svobody. Systém, kdy stát netrestá dlouhodobé držení majetku a nebere si podíl z prodeje firmy, kterou jste budovali léta, je v Evropě čím dál vzácnější. Je to naše konkurenční výhoda, která sem láká investory a drží zde domácí kapitál.
V kontextu zdanění kapitálu tak není Česko jen „jednou z možností“. Je to jedno z nejlepších míst k podnikání a investování v Evropě. Nezbývá než doufat, že si tento parametr udržíme i v dalších volebních obdobích.
