Článek
Když tehdejší vláda Bohuslava Sobotky zřídila v roce 2016 funkci digitálního koordinátora, jedním z úkolů, které na sebe vzal, bylo narovnání podmínek pro taxislužbu mezi klasickou „taxametrovou“ a nově se prosazující digitální přes aplikaci. Já i Tomáš Prouza jsme pak pracovali na tom, aby došlo k liberalizaci a vyšší kvalitě této služby hlavně v Praze, která byla zlodějskými taxikáři pověstná. A oba říkáme, že se nechceme vracet k dobám, kdy jezdit taxíkem v Praze bylo hlavně pro návštěvníky hlavního města provázeno enormním rizikem okradení, ne-li něčeho horšího.
Návrat do minulosti totiž opravdu hrozí. Pozměňovací návrh pánů poslanců Patrika Nachera a Roberta Králíčka (ANO) k jinak nesouvisejícímu zákonu o silničním provozu totiž chce změnit zákon o silniční dopravě, kde jsou upravena pravidla taxislužby. A chce přidat možnost obcím, aby omezovaly a zakazovaly, kdo může řídit. Obec by podle jejich návrhu mohla vyhláškou stanovit, že řidiči taxi budou muset umět dostatečně česky a budou muset mít znalosti „míst v obci významných z hlediska provozování taxislužby“. Tyto znalosti má potvrdit zkouška, která bude mimochodem i ze znalosti práva. Potvrzení o jejím složení má vydat obec, která má dostat velmi široké pravomoci v tom, co bude obsahem té zkoušky.
Jsme přesvědčeni, že návrh obou pánů poslanců, kterých si jinak velmi vážíme, může napáchat velké škody. Nastoluje totiž de facto znovu podobný režim, který jsme odstranili před deseti lety při naší snaze taxislužbu maximálně liberalizovat. Díky námi navrženým a celým politickým spektrem schváleným pravidlům se podařilo výrazně zlevnit taxislužby, zvýšit jejich dostupnost po celém Česku a z ulic Prahy vyhnat ty, kteří dlouhodobě poškozovali zákazníky. To vše předložené návrhy ohrožují, protože se nikdo nezajímal o dopady zdánlivě líbivé regulace.
Nezapomeňme na historii
Je to, jako kdyby už všichni zapomněli, jaké to bylo jezdit taxíkem v Praze před nástupem aplikací, jako je Uber, Bolt nebo Liftago, a jejich liberalizací. Tak si to připomeneme, protože citace z tehdejších průvodců pro zahraniční návštěvníky se dají dobře dohledat. Deník Los Angeles Times varoval v roce 1999 své čtenáře: „Není snad jediný průvodce Prahou, který by za něco stál a nevaroval před taxikáři, kteří zákazníky okrádají.“ Frommerův průvodce Prahou z roku 2004 pak říkal: „Mnozí řidiči návštěvníky jednoduše nestydatě odírají. Ani trojnásobná cena není ničím neobvyklým.“
Hezká slova neměl k legendárnímu „štaflu“ na Hlavním nádraží ani průvodce Lonely Planet z roku 2007 - označil jej za jedno z „nejproslulejších míst, kde taxikáři odírají zákazníky“. Americký cestovatel Rick Steves pak byl asi nejostřejší, pražské taxikáře prostě označil za bandu darebáckých zlodějů. Taxislužba v Praze byla setrvale považována za rizikovou pro turisty a o žádném jiném středoevropském městě se takhle v zahraničí nepsalo.
Dnes je to jiné. Šance na okradení takřka neexistuje a bezpečnost je na naprosto jiné úrovni než před deseti či patnácti lety. A to právě díky tomu, že cenu zná zákazník dopředu a má jednoduchý způsob, jak si stěžovat na cokoliv, co se mu nelíbí.
Co může návrh způsobit?
Návrh obou pánů poslanců nás může do těchto ostudných dob velmi rychle vrátit. Požadavky na místopis jsou naprostý nesmysl v době, kdy všichni jezdíme rychleji a bezpečněji podle navigace. Požadavek na znalost češtiny zní možná logicky, ale v reálné situaci to potřeba není - veškeré pokyny řidiči se dají vložit do aplikace a navíc AI překladače už jsou tak pokročilé, že bez problémů zvládají překlad online, takže domluvit se s řidičem v jakékoli řeči je záležitostí na pár kliknutí. Pokud s ním tedy mluvit chcete, což podle dat aplikací většina cestujících nechce (mají aktivně nastavenou volbu „chci ticho“).
Nejhorší samozřejmě je, že o všem rozhodne obec. To způsobí, že třeba řidiči z Prahy se nebudou smět přesunout do jiného města třeba v době konání nějaké velké akce, kde na pár dní skokově vzroste poptávka po taxících. Nebude už také možné, aby taxikář z místa kousek za Prahou dovezl zákazníka do Prahy a pak jezdil po Praze, dokud nepřijde zakázka směrem k jeho domovu za Prahou.
Výsledkem bude snížení kvality a zvýšení ceny, jak už to tak v omezujících regulacích bývá. Hlavně pro Pražany by to byl šok - dnes jsme zvyklí na to, že v centru nám po objednání přijede taxi v řádu jednotek minut a doveze nás na druhou stranu Prahy za třetinovou cenu, co by si řekl taxikář se zlatým řetězem kolem krku, který si vybírá na štaflu příští oběť. Omezování taxislužby nesmyslnými podmínkami by pochopitelně demotivovalo nové řidiče od vstupu na trh a prodloužilo čekací doby. A zvýšilo ceny.
Neříkáme, že s taxi (hlavně v Praze) nejsou žádné problémy. Ale s řadou z nich si poradí stávající zákony a trh. Všechny aplikace poskytující služby taxi nabízejí celou řadu cenových úrovní. Můžete si objednat úplně základní službu, tedy menší auto s řidičem v kraťasech a tričku, nebo limuzínu s řidičem v obleku. Můžete si objednat velký minibus, pokud jedete na letiště s celou rodinou a zavazadly. Můžete si objednat auto, ve kterém je možné převézt domácí zvíře. Ženy si mohou objednat taxi, které řídí žena. To vše za různou cenu, která odráží kvalitu služby a poptávku po ní. Liberalizovaný trh prostě funguje. A kvalitu aut do značné míry vyřeší podmínka Prahy, že od 1. srpna příštího roku musí plnit všechny vozy taxi minimálně normu Euro 6d.
A ještě jeden detail. Zavádět další omezení pro další povolání je nejen zbytečné, ale i proti našim zájmům v Unii. Zásadní český zájem, po kterém volají podnikatelé v ČR, je totiž odstraňování překážek na vnitřním trhu. S tím souvisí i odstraňování zbytečných povinností pro výkon různých povolání. Komise nás dlouho a oprávněně kritizuje za to, že v Česku je asi 360 regulovaných profesí, což je druhý nejvyšší vykázaný počet v celé EU. A taky už nás zažalovala za to, že stát nijak neověřuje, zda jsou zaváděná omezení přiměřená a nutná.
Zavádět další omezující regulaci tak není jenom špatně, protože to zhorší kvalitu a zvýší cenu služby, na kterou si zvykly statisíce Pražanů i turistů. Špatně je to i proto, že tím předkladatelé přidělají práci ministerským právníkům, kteří budou muset jít do předem prohraného boje u Evropského soudního dvora.
Poslanci by tak měli tento návrh zamítnout. O tom, jak taxislužbu regulovat, samozřejmě má smysl debatovat - minimálně třeba z hlediska výběru daní a podmínek, za kterých řidiči pracují. Chtít po řidičích plnit požadavky, které dávaly logiku v minulém století, ale opravdu rozumné není.
