Článek
Ministerstvo financí navrhne daň z mimořádných zisků, tzv. windfall tax, od ledna 2023 na dobu tří let pro společnosti z energetiky, bankovnictví, petrolejářství a těžby fosilních paliv ve výší 60 procent. Na první čtení lze říci: OK, co jiného má vláda dělat.
Pří druhém zamyšlení vyplynou zajímavé souvislosti. A nejde o to, že nějaká daň je špatně. Berme to prostě jako hotovou věc, vláda tak řeší problém, který sice bublá již od konce loňského roku, ale v průběhu čekání nijak nezmizel. Proto se zaměřme jen na problémy zmíněné daně v publikovaném návrhu.
Ekonomická chyba je zavedení daně až od příštího roku, a to z několika souvisejících důvodů. V první řadě jde o časovou optimalizaci. Brzkým ohlášením principů daně totiž motivuje subjekty, na které se bude vztahovat, k účetní tvorbě zisku letos a minimalizaci zisku příští rok. Tedy všude, kde lze věcně a účetně náklady přesunout z letoška do příštího roku, tak tam se tak učiní. Efektem je viditelná úspora na dani. Nebo se naopak upraví letošní zisk, aby společnost neprošla testem růstu zisků. To lze sice udělat hůře, zato pokud se to povede, bude zisk z optimalizace výraznější.
Ve finančním sektoru v důsledku očekávané recese české ekonomiky příští a následující rok (nemalujme si, že recese nebude) dojde k tvorbě účetních oprávek, a to včetně tzv. portfoliových ECL. To výrazně sníží ziskovost bank, klidně na úroveň v době pandemie. A mimořádné zisky vlastně příští rok zase tak moc nebudou. Všimněme si, že nedávno docházelo k rozpouštění opravných položek vytvořených v době pandemie, a tedy optickému růstu zisků.
V energetickém sektoru včetně petrolejářství jsou zisky také tvořeny již letos, ostatně proto vláda zavedla úsporný tarif, snižovala spotřební daně z pohonných hmot a zavedla monitoring marží prodejců. V následujících letech, pokud se energetická krize správně vyřeší, tak už nadměrné zisky třeba ani nebudou. A ty letošní ještě zůstanou rafineriím v kapse.
Zelené boží mlýny
Druhá a zásadní chyba je ekonomicko-politická, spočívá v definici subjektů daně. Překvapivě se nechci zastávat bank, které svým hujerským nekritickým přejímáním principů zelené energetiky a škrcením investic do její klasické větve jsou vlastně spolupodílníky na dnešní energetické krizi. Povšimněme si, že již na konci loňského roku, tedy v době, kdy nikde nikdo válku neviděl, byly ceny energií v násobcích historických průměrů. Válka je tedy jen zesilovač (a pěkně nepříjemný) již existujících nerovnováh, které banky tlakem na zelená portfolia do jisté míry spoluvytvářely. Je v tom vlastně až jistá historická spravedlnost mlýnů, kterou melou pomalu, ale jistě.
Zcela pod hledáčkem vlády však zůstaly energetické burzy. Přitom tam vláda zprostředkovaně přes ČEZ a další výrobce posílá desítky miliard na nutné garance. Na základě pochybné cenotvorby postavené na minimálních objemech obchodů na burze pak zavádí nové daně a masivní přerozdělování, ale původce problémů, který na tom vydělává, nechá bez povšimnutí? Právě tuto minelu absolutně nechápu.
Rovněž také nechápu, že ministerstvu, které má na energetické burze vykonávat kontrolu, nevadí, když PXE omezí dostupnosti neplacených dat, čímž sníží možnost veřejné kontroly. Stejně tak zákonný dohled bohorovně přechází fakt, že obrovské cenové skoky nevedou nikdy k zastavení obchodování, jak tomu je na standardních trzích. Takto netransparentně snad není nastaven ani sekundární trh v leckteré rozvojové zemi. I když tam by to asi nepojmenovali slovem trh a určitě podle toho neřídili státní dotační a daňovou politiku.
