Článek
Ve světě, kde jsou dodavatelské řetězce čím dál křehčí a mezinárodní politika více transakční, se Evropská unie snaží předefinovat svou globální roli. Klíčovou postavou tohoto posunu je eurokomisař Jozef Síkela – bývalý bankéř a ministr průmyslu, který dnes v Evropské komisi vede evropskou iniciativu Global Gateway, jež má být odpovědí na čínskou strategii Pásu a stezky.
Úkolem českého politika je budovat světová partnerství a zároveň mobilizovat soukromý kapitál zejména v zemích globálního Jihu.
Podle Síkely se obchodní priority Evropy mění v reakci na protekcionistické kroky Spojených států a ústup Západu od rozvojové pomoci v některých zemích.
EU se tak nyní více angažuje v Africe, Latinské Americe a Střední Asii. Největší ekonomická přednost Unie v mezinárodním prostředí je podle něj stabilita a předvídatelnost. A z této role EU také těží - na rozdíl od toho, co označuje za „agresivní transakční přístup“ jiných mocností.
Jak se z vašeho pohledu proměnilo obchodní postavení EU po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu a obnovení cel na evropský export do USA?
Ta změna nezačala až s novou americkou administrativou. Spustila ji pandemie COVID-19, která narušila globální dodavatelské řetězce a ukázala naši přílišnou závislost na mimounijních dodavatelích – zejména Číně. Pak přišla ruská agrese na Ukrajinu, tím pádem ztráta ruských trhů a části ukrajinských, na niž navázala energetická krize. Tyto události odhalily zranitelnost Evropy a rostoucí protekcionismus americké politiky to jen urychlil. Dnes je nám na základě těchto zkušeností jasné, že musíme obchodovat s důvěryhodnými partnery, kteří sdílejí naše hodnoty. O to se snažíme dnes, protože investice, které tímto způsobem realizuje, jsou nejen investice do nových trhů, ale také do budoucí strategické bezpečnosti Evropy jako takové.
Pokud by USA uvalily cla v plné míře, jak to Trump původně oznámil, mohou nová globální partnerství nahradit ztracený vývoz?
Takto to nevnímám. Není to otázka přímé náhrady exportu, o nějž bychom přišli při vyhrocení celní války se Spojenými státy. Takové ztráty bychom dokázali nahradit jenom v rámci samotného vnitřního trhu Unie. Jenže ten je i přes svou sílu stále zatížený vnitřními bariérami, které často pocházejí z výjimek vyjednaných jednotlivými členskými státy. Pokud je odstraníme, dokážeme vnitřní poptávkou vykompenzovat i výpadky v zahraničí.
Skutečně věříte, že je lze vykompenzovat jedna ku jedné?
Chápejte, že vnitřní trh je největší ekonomický nástroj, který má Evropa k dispozici. Prohloubení či odstranění vnitřních překážek má ohromný potenciál.
Firmy sice také vidí v budování jednotného trhu Unie potenciál, ale připomínají i letité překážky. Proč se ho nedaří dokončit?
Té skepsi rozumím. Překážky v budování jednotného trhu vznikají často kvůli lobbingu a národním zájmům jedné nebo více zemí. Musíme přestat blokovat společný pokrok kvůli úzkým partikulárním zájmům. Je to politicky těžké, ale nutné – i kvůli tomu, co se děje ve světě. Budiž pro nás změna politiky Spojených států poučením, že musíme myslet na to, jak ochránit sami sebe. Jinými slovy, Evropa musí být soběstačnější a méně závislá na ostatních.
Vaší agendou je navazování partnerství s třetími zeměmi. V čem zde spočívá ekonomický potenciál?
Pokud se jedná o navazování partnerství s třetími zeměmi, nabízí nám to logicky podporu exportu pro evropské firmy. Hlavně nám však poskytují strategickou investici do globální stability a globální bezpečnosti. Svět se stává agresivnějším a více transakčním, tedy založeném na čistě obchodních a mocenských zájmech.
Třicet let v byznysu mě naučilo, že dlouhodobá partnerství trvají jen tehdy, pokud jsou výhodná pro obě strany. Věřím na vzájemnou výhodnost partnerství jako zásadní hodnotu, kterou nabízíme partnerským zemím, a neskrýváme, že u nich máme i ekonomický zájem. Jako například podporu evropských technologií, které splňují ty nejvyšší standardy, například z hlediska ochrany klimatu a ochrany přírody. Zároveň tím do určité míry prosazujeme i naše hodnoty. Protože tak jinými slovy říkáme, že pro nás jsou klíčové hodnoty jako volný obchod, demokracie a lidská práva.
Předpokládám, že teď narážíte na projekt Global Gateway, který spadá do vašeho portfolia a Unie skrze něj hledá ve světě obchodní partnery.
Ano. Jsme si vědomi toho, že světový růst s ohledem na demografický vývoj bude přicházet primárně z té části světa, které říkáme globální Jih. Zajištěním udržitelného růstu a vytvářením dodavatelsko-odběratelských řetězců na místě či umožněním těmto zemím, v přístupu k světovým trhům řešíme tři věci zároveň. První vyplývá z našich evropských hodnot, které jsou součástí zakládajících listin těchto partnerství. Mezi ně patří například boj proti chudobě, kde se ukazuje, že ta klasická rozvojová podpora nefunguje dostatečně efektivně a že se musíme zaměřit na vytváření pracovních míst a dodavatelsko-odběratelských řetězců a že je potřeba na zajištění tohoto rozvoje lépe spolupracovat se soukromým sektorem.
Zároveň díky moderním technologiím a čisté industrializaci na místě snižujeme uhlíkovou stopu. Dám vám příklad. Mnoho zemí těží nerostné suroviny, které se ale nalodí a odvezou ke zpracování jinam a odtud se odvezou zase dále. Pokud se nám podaří zajistit zpracování v rámci nejmodernějších metod už na místě, tak to vytvoří nová pracovní místa, ale zároveň sníží uhlíkovou stopu při celkové výrobě daného výrobku. Nová pracovní místa a perspektivy pro lepší budoucnost na místě pak potlačí primární příčiny nelegální migrace.
Jak přesvědčujete země globálního Jihu, aby se přiklonily ke Global Gateway a ne k čínské iniciativě Pás a stezka, která je hlavním konkurentem vašeho projektu?
Ukazujeme jim výsledky a vysvětlujeme, že jsme stabilní a předvídatelný partner. Dosud jsem za šest měsíců ve funkci navštívil 17 zemí, v Asii, Africe a Latinské Americe. První mise mířila do Mauritánie, kde spolupracujeme na rozvoji digitálního sektoru a podpoře rybolovu. Zároveň pomáháme s rozvojem výroby čisté elektřiny a tréninkem v oblasti výroby vodíku.
Vedle toho máme spolupráci i v oblasti bezpečnosti, kdy jsem zde předával bezpečností vybavení zdejší armádě. Letos vidíme výrazný pokles v nelegální migraci na Kanárské ostrovy, přibližně o 38 procent a rozbití zhruba 80 pašeráckých sítí přímo v Mauritánii.
USA se momentálně stahují z rozvojové pomoci, je tedy Unie připravena převzít jejich roli?
Již teď tvoříme 42 procent globální rozvojové pomoci. Pokud USA ustoupí ještě dál, můžeme se dostat odhadem až na 60 procent. Ale nejde o to nahradit jednu veřejnou pomoc druhou. To nestačí. Potřebujeme hledat způsoby, jak do této oblasti více přilákat soukromý kapitál. Musíme vytvářet v daných zemích stabilní, předvídatelné prostředí pro investice. A musíme vytvářet vhodné finanční nástroje se spolehlivým výnosem. V Evropě leží 12 bilionů eur na běžných účtech. I malá část těchto úspor může mít obrovský dopad, pokud najdeme způsob, jak jejich majitele přesvědčit, aby tyto peníze investovali. Například do fondu Global Gateway. Díky podpoře mezinárodních rozvojových bank, bankovním zárukám i díky našim grantům se totiž jedná o velmi stabilní investice.
Vnímáte nyní zvýšený zájem o spolupráci s Evropou i kvůli geopolitickým turbulencím, jako je například aktuální celní politika USA?
Rozhodně. Evropa je atraktivnější než dřív – pro investory i partnery. Investoři oceňují stabilní právní prostředí a předvídatelnost, i když to znamená menší výnos. Země, které nejsou velmocemi, dávají přednost multilaterálnímu uspořádání. S námi mohou jednat férově. V minulosti zanedbala Unie komunikaci s potenciálními partnery, zatímco čínští a ruští ministři jezdili všude možně. To se ale mění, naši partneři jsou občas nespokojení s tím, že ne vždy se naplní východní přísliby, které jim byly dávány, a Evropa je naproti tomu stále vnímána jako seriózní a předvídatelný partner.
Jakou roli v tomto ohledu hraje veřejnosoukromá spolupráce?
Klíčovou. Pro úspěch našich aktivit musíme kombinovat veřejné a soukromé zdroje. Pokud totiž nepřitáhneme privátní investice, budeme zaostávat.
Proč?
To riziko existuje. Právě proto musíme rychle uzavírat dohody a vytvářet právní jistotu. Celková světová rozvojová pomoc se pohybovala kolem 200 miliard dolarů ročně. Jenže investiční mezera k dosažení udržitelných rozvojových cílů je 4 biliony eur. Tato částka je ve srovnání s těmi dvěma stovkami miliard nepředstavitelná.
Ale když se podíváte na čtyři největší soukromé správce aktiv, tak spravují více než 20 bilionů. V samotné Evropě leží na účtech a terminovaných vkladech 12 bilionů euro. Pokud se nám podaří tyto peníze aktivizovat a vytvoříme investiční apetit, máme k dispozici obrovské prostředky. Důležité je získat si důvěru investorů.
Přesuňme k dostavbě Dukovan. Mluvil jste nedávno s francouzským komisařem Séjourném. Co jste si řekli?
Jako bývalý ministr průmyslu a obchodu jsem byl do tendru od začátku zapojen. Ale nemohu veřejně komentovat ani důvěrné informace ani o nabídkách v tendru, ani zpravidla nekomentuji interní rozhovory se svými kolegy.
Mohu však říct, že mám z tendru velmi dobrý pocit. Celou situaci považuji za nešťastnou, protože Evropa potřebuje více nízkouhlíkových zdrojů a každé zdržení je pro nás problém. Spotřeba bude stoupat a bez rozvoje sítě bude náš energetický problém narůstat. Z tohoto úhlu pohledu jsem rád, že smlouva byla podepsaná, a věřím, že díky odstranění právních překážek se vše posune úspěšně vpřed.
Tudíž po podpisu tendru se Češi už nemají čeho bát?
Lidí, kteří posuzovali jednotlivé nabídky, bylo kolem dvou set. Velká část z nich byli právníci a všichni si pokládali pravděpodobně stejné otázky, které si mohou nyní pokládat jiní právníci. Já pevně věřím, že všechny věci, které se kolem tendru dějí, nepovedou ke zdržení projektu nebo ke zvýšení jeho nákladů nebo nepřipraví Evropany o čistou, cenově výhodnou elektřinu.
Evropská komise připravuje závazek snížit emise o 90 procent do roku 2040. Jak byste to vysvětlil občanům, kteří by raději investovali například do obrany?
Jedna věc je jednoznačná. V úsilí snižovat emise je třeba pokračovat, protože už nyní vidíme, že náklady na důsledky klimatické změny - ekonomické, sociální či zdravotní - jsou obrovské. Je potřeba si ale zároveň uvědomit, že pro podobné změny s dopady na evropskou veřejnost je třeba mít politický mandát. Proto musíme brát v potaz politický vývoj v Evropě a výsledky voleb a jejich důvody. A je také nutné mít podobné kroky podložené jasnými socio-ekonomickými a vědeckými analýzami a v neposlední řadě je také dostatečně vysvětlit veřejnosti.
