Hlavní obsah

Exekuce v datech: Milostivé léto podle odhadů pomůže jen zlomku dlužníků

Foto: Mapa exekucí, Seznam Zprávy

Mapa exekucí zobrazuje podíl lidí v exekucích na úrovni jednotlivých obcí.

Reklama

4. 1. 20:00
aktualizováno • 7. 1. 10:43

Stát dostane zpět dluhy a lidé vystoupí ze šedé ekonomiky. To by měly být krátce přínosy akce milostivé léto, která je ve třetí třetině. Naději na změnu života má ale jen zlomek dlužníků. Ne proto, že by své dluhy platit nechtěli.

Článek

Akce milostivé léto je namířena na věřitele ve vlastnictví státu nebo s jeho vlastnickým podílem, připojily se k ní ale například i některé banky. Znamená to šanci zhruba pro 100 tisíc dlužníků z celkových 720 tisíc. Jenže ani u nich proces mnohdy neběží hladce. Podle odhadu Institutu prevence a řešení předlužení má v tuto chvíli naději na zastavení exekuce zhruba desetina dotčených dlužníků.

Hraje se o čas

„Narážíme zejména u některých advokátů a exekutorů. Pozdě odpovídají lidem, kteří od nich chtějí sdělit výši jistiny, tedy dlužné částky, kterou u nich mají. Nebo se také stává, že nekomunikují vůbec,“ sdělil na konci roku v rozhovoru pro iDnes poslanec Patrik Nacher (za ANO), jeden ze spoluautorů zákona. Dodal, že podle něj někteří exekutoři natahují už tak krátký čas, do nějž se musí dlužníci vejít.

Do problémů lze přitom spadnout velmi lehce. „Do exekucí se člověk dostane snadno: špatně si přečte smlouvu, ztratí práci, samoživitelky nemají výživné na děti od druhého rodiče, mají úraz, zkrátka vypadne jim příjem,“ popisuje pro Seznam Zprávy příčiny Radek Hábl, ředitel Institutu prevence a řešení předlužení. „Společnost pak lidi za to, že se jim něco závažného přihodilo, trestá naprosto neadekvátně.“

Celospolečenský problém

Následující mapa ukazuje podíly dlužníků podle jednotlivých krajů. S tím, jak se kde lidem daří, přitom opakovaně korelují i výsledky voleb. Tam, kde pociťují stres, finanční tíseň a obtížnou vymahatelnost práva, s čímž souvisí i snížená důvěra v instituce, se častěji kloní k extremistickým stranám.

Jak se dluhy staly nesplatitelnými

Zákon o exekucích byl schválený v podobě velice nepříznivé pro dlužníky. Nikdo nepochyboval o tom, že dluhy se musí platit, šlo však o podmínky, které původní dluh (jistinu) navyšovaly do rozměrů, které v Evropě nemají obdoby. Zákon navíc otevřel velký byznys s bagatelními pohledávkami do dvou tisíc korun, které tvoří zhruba polovinu ze všech exekučně vymáhaných dluhů.

„Exekutorská komora tento údaj nikdy nezpřesnila, je nám znám z neveřejného jednání. Uvedli ho právě zástupci komory. Ukazuje to na velký byznys s bagatelními pohledávkami, který neustává,“ upozorňoval Daniel Hůle, expert na exekuce z organizace Člověk v tísni již před osmi lety pro web Datová žurnalistika, který publikoval první rozsáhlou analýzu exekucí.

Pro většinu domácností tato suma sama o sobě není likvidační, problém je, když se na ni nabalí veškeré příslušenství, které je i přes dílčí úpravy stále nejvyšší v Evropě a vyšší i než ve Spojených státech. Navíc každý jeden dluh pro stejného věřitele obnášel stejné vysoké příslušenství, protože nebylo zvykem pohledávky od jednoho věřitele slučovat.

Společnost Člověk v tísni následně zpracovala model výpočtů příslušenství ke konkrétní vymáhané částce. Příklad dluhu jeden tisíc korun vypadá takto:

Mýtus o tom, že se lidé zadlužovali nezodpovědně kvůli spotřebitelským půjčkám na drahé vybavení domácností nebo na dovolené, vyvrátil velký průzkum agentury Median i průběžná data například z České národní banky. Ta ukazovala, že se lidé chovají spíše zodpovědně: viditelně klesaly spotřebitelské úvěry, a to zejména v době finanční recese v letech 2009–14, a naopak stoupal zájem o investování do bydlení, tedy do budoucnosti.

Median pak ve spolupráci s deníkem Alarm v roce 2018 odhalil, že půl milionu lidí z tehdejšího zhruba milionu exekvovaných nemá za těchto podmínek naději na návrat do normálního života.

Příčiny dluhů: nikoli rozmary, ale základní potřeby

Mezi nejčastější příčiny toho, že se lidé a firmy ocitají v exekuci, patří neplacení výživného, nájemného, dlužné mzdy, dluhy spojené s podnikáním, pokuty od policie, pojištění, úvěry a telefonní služby.

Exekucí velmi často končilo opožděné hrazení nájmu a poplatků spojených s bydlením (27 procent). Důležité zjištění pak bylo, že domácnosti, které mají zkušenost s exekucí, si často spotřební půjčky braly na splacení jiných závazků, jako jsou nájem, energie nebo poplatky za telefon.

Důchodci se zároveň v nedávných letech často upisovali (a podle dostupných informací se stále upisují, i když v menší míře) podvodným prodejcům, z čehož pro ně také vyplynuly budoucí finanční závazky, mnohdy končící právě exekucí.

Lidé v exekucích bývají pod vlivem obřího stresu. Může za to nejen nutnost splácet často neskutečné částky, ale i špatná komunikace s exekutory nebo to, že nemohou vystoupit z bludného kruhu exekucí.

Jako subjektivně vysokou ohodnotilo míru stresu, kterou v poslední době cítí, 62 procent chudší poloviny obyvatel ČR. V případě domácností, které mají zkušenost s exekucí, byl tento podíl vyšší (70 oproti 59 procentům v domácnostech bez zkušenosti s exekucí). Subjektivní míra stresu souvisí také s výší příjmu.

Získat podrobnější data o exekucích je sice možné z databází, které vlastní a spravuje Exekutorská komora, jenže přístup je zpoplatněný. Hromadná analýza dat nepřipadá v úvahu a stát v tomto směru nepomůže. Tím, že svěřil vymáhání dluhů soukromým exekutorům a nesvěřil jim povinnost zveřejňovat (otevřená) data, se jich fakticky zřekl.

Jeden z hlavních projektů, který problematiku exekucí zpracovává detailně, je Mapa exekucí, která vznikla v roce 2016. Její autor Radek Hábl, jenž založil již zmíněný Institutu prevence a řešení předlužení, upozorňuje, že dat o exekucích je stále málo a Exekutorská komora veřejnosti moc vstříc nevychází. Mapa exekucí zobrazuje podíl lidí v exekucích na úrovni jednotlivých obcí.

Na rozdíl od jednoho velkého makročísla, které ukazovalo, že exekuci čelí skoro milion lidí, se začalo ukazovat, jak moc se to týká nás samých a lidí v našem okolí. Lokalizace problému exekucí pak ukázala, že se exekuce týkají zejména Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje.

Poslední soubor s otevřenými daty je však pouze ke 23. 4. 2020. Dílčí novější data sice poskytuje ve formátu pdf, ta ale nejsou strojově zpracovatelná pro mapy a další analytické výstupy.

Vlastní mapa Exekutorské komory, jež vznikla o tři roky později po Mapě exekucí, nyní nefunguje, jen se zobrazuje sdělení: „Dobrý den, postupně pracujeme na aktualizaci dat. Nová data najdete v sekci Statistiky.“

Změnit by se to mělo od letošního roku, kdy zákon exekutorům nově nařizuje publikovat otevřená data kvartálně.

Exekuce rostou a porostou výš

Dosavadní roční nárůst počtu exekucí oproti minulému roku představuje 6,3 %, tedy o 20 tisíc zahájených exekučních řízení více. Počty se nicméně v jednotlivých měsících značně měnily. V porovnání s květnovým přírůstkem minulého roku, který činil 27 871 exekucí, jich letos za tentýž měsíc přibylo 39 548, tedy o 42 % více.

V září naopak nové exekuce meziročně poklesly o 10 %. Situace se liší v jednotlivých regionech, nejvyšší nárůst zaznamenaly Východní Čechy a Jižní Morava, v Severní Moravě naopak došlo k drobnému poklesu. Ukazují to data Ministerstva spravedlnosti z okresních soudů. Podrobnější data by měla být zveřejňovaná Exekutorskou komorou, statistiky však už téměř rok neaktualizovala.

Velký problém se pak rýsuje kolem obrovského zdražení energií. Nynější vysoké zálohy jsou pro mnoho lidí velmi obtížně splatitelné a reálně jim hrozí, že do exekucí spadnou.

U těch, kteří už dluhy mají a mohli by využít milostivého léta, ale nynější vysoké zálohy za energie znemožňují platit jistiny u již vzniklých dluhů.

Další důležitý údaj, který by pomohl osvětlit problematiku exekucí, je vymahatelnost pohledávek. Úspěšnost totiž v čase klesá až k nějakým deseti procentům. Tento kvalifikovaný odhad organizace Člověk v tísni nebo Institutu prevence a řešení předlužení však Exekutorská komora rozporuje s tím, že se stále daří vymáhat zhruba čtvrtinu dluhů.

Obecně platí, že řada exekucí stojí kvůli nemožnosti je vymoci. Řada pohledávek se celé roky vůbec nevymáhala kvůli nemajetnosti dlužníků nebo kvůli tomu, že vinou neřešitelné situace zcela vypadli ze systému.

Likvidační příslušenství

Například Kristýna Režná z Teplic má z původního dluhu 1 500 korun u dopravního podniku dluh 60 tisíc korun. Takzvané příslušenství zvýšilo původní dluh 40×. „V řadě případů je to příslušenství nemravně vysoké,“ říká Daniel Hůle, expert na exekuce z organizace Člověk v tísni.

„Je to kvůli špatným zákonům, které zde byly. Mnoho let byl úrok z prodlení za dlužné nájemné 90 procent ročně,“ říká Daniel Hůle. I po mnoha letech, kdy se věnuje dluhové problematice, zejména pak exekucím, je překvapen množstvím případů, kdy původní dluh naroste do nezvladatelných výšin.

Je to kvůli špatným zákonům, které zde byly. Mnoho let byl úrok z prodlení za dlužné nájemné 90 procent ročně.
Daniel Hůle, Člověk v tísni

Po zmíněné pokutě u dopravního podniku, na kterou po letech zapomněla, se paní Režná dostala do velice tíživé situace. Utekla z bytu, ve kterém ji její tehdejší přítel pobodal, a už se tam nevrátila. A neodhlásila elektřinu, která byla napsána na ni. Policejní vyšetřování, opakované stěhování s malou dcerkou, myšlenky na všechno, jen ne na odhlášení elektřiny. Vznikl jí dluh 600 Kč, ale po čase se vyšplhal na 25 tisíc Kč. Než se Kristýna Režná usadila na stálé adrese, vícekrát se přestěhovala a o původním dluhu nevěděla.

Její příběh před několika měsíci zveřejnila Česká televize. Podobně jsou na tom stovky tisíc lidí – podle posledních údajů Exekutorské komory k říjnu 2021 je jich skoro 712 tisíc.

Promíjení dluhů? Ani v nejmenším

Nutno zmínit, že milostivé léto neumožňuje prominout dluhy. Ty musí každý zaplatit v původní výši. Akce neumožňuje ani zbavit se povinnosti zaplatit příslušenství dluhu.

„Nejsme bezmezní bijci za práva dlužníků, ale hledáme spravedlnost. Musíme si uvědomit, že problém exekucí není problém dlužníka a věřitele, ale celé společnosti, kterou to zatěžuje. Platíme vyšší sociální náklady na život v chudobě těch lidí,“ říká Daniel Hůle.

Cesta z exekucí je velice těžká. Knížecí rada, ať si dlužník najde legální nebo další práci, často nefunguje. Pro případného zaměstnavatele znamenají exekuce jeho zaměstnanců administrativní i časovou zátěž.

Ne každý o to stojí a není výjimkou, že je uchazeč o práci odmítnut, pokud se o exekucích zmíní předem nebo se ho zaměstnavatel zbaví později, když problémy vyplavou na povrch. Navíc pokud má dlužník více exekucí, velmi pravděpodobně má i více exekutorů, kteří tyto dluhy vymáhají, a tím větší administrativní zatížení to nese i pro zaměstnavatele.

Exekuce jako cejch neserióznosti

Společnost obecně nahlíží na dlužníky jako na neseriózní, neochotné dodržet své závazky.

Tři týdny před komunálními volbami vzdali Piráti boj o místa na radnici v Hranicích na Přerovsku. Vše odstartovalo odstoupením lídra Hynka Klimenta poté, co se ukázalo, že čelí exekucím, které při ucházení se o pozici zamlčel. Následně vedení strany stáhlo i celý zbytek kandidátky.

„Kandidát, respektive zastupitel, který je po uši v dluzích, pro mě představuje zásadní korupční riziko, pod které se prostě nemůžu podepsat,“ napsal na fórum olomoucký poslanec za Piráty Vojtěch Pikal.

Konečně svoboda

Nyní mají lidé, kteří se dostali do kolotoče exekucí, možnost své dluhy splatit a být ušetřeni obrovského příslušenství. Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR, ale namítá, že milostivé léto probíhá na úkor exekutorů a krátí jim zisky. Exekutoři přitom o peníze nepřijdou: Za každý splacený dluh (jistinu) dostanou 908 korun, a to i v mnoha případech, kdy byly reálné náklady na vymáhání velice nízké.

Nejde ani o promíjení dluhů, ale o snížení nepřiměřeně vysokých vícenákladů. Pravidlo pro zastavení exekuce zní: Splatit původní dluh v nezměněné výši a uhradit příslušenství ve výši 908 korun. A jak už bylo řečeno v úvodu, akce se netýká automaticky všech exekucí, ale jen těch u tzv. veřejnosprávních věřitelů (státních či samosprávních) nebo vybraných soukromých subjektů, například bank.

Některé samosprávy do akce vstupují aktivně, například pražský magistrát. Ten zahájil v září informační kampaň a oslovil své organizace a podniky, aby v ní pokračovaly. Oproti tomu například v Brně informovanost ze strany magistrátu drhne.

„Ačkoliv by se mohly v Brně potenciálně oddlužit díky takzvanému milostivému létu desetitisíce lidí, do poloviny trvání akce zatím exekutoři smazali pohledávky jen u desítek z nich. To je například oproti Praze několikanásobně méně. Místní opozice tvrdí, že je to částečně i proto, že město nevede žádnou informační kampaň. Vedení Brna s tím nesouhlasí a také říká, že by se měla v informování veřejnosti angažovat vláda,“ upozornil na problém v Brně Deník N.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované