Strach z pádu ekonomiky. Češi zvolili strategii vyhnívání

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Loni na jaře, po vypuknutí energetické krize, se vážných hospodářských potíží obával rekordní podíl 78 procent Čechů. Letos v  červnu to už bylo „jen“ 54 procent. Informuje o tom nový Eurobarometr. V žebříčku vystrašenosti přesto zůstáváme na čele Evropy.

„Souvisí to s kvalitou vládnoucích elit,“ vysvětluje vysokou míru obav sociolog Jan Hartl, zakladatel agentury STEM. „Lidé bývají vystrašeni, když hrozí průšvih. Ptají se: co budeme dělat, když si ani Západ neví rady?“ shrnuje expert první reakci většiny zdejší populace. Přitom lidé nejsou přesvědčeni, že své starosti mohou svěřit vládním představitelům. Tato nedůvěra se pak přetaví do všeobecné ekonomické nejistoty.

„Strach z neznámého ovšem zpravidla nevydrží dlouho,“ vysvětluje Hartl poměrně rychlý pokles obav během posledních dvanácti měsíců. Znamená to, že opět zafungovala tzv. strategie vyhnívání. „Reakcí na obavy nejsou sociální bouře jako ve Francii. Spíše si sedneme, nadáváme, a počkáme, co se stane. Obvykle se to časem nějak zlepší,“ popisuje sociolog tuzemský model.

Přesto se česká skepse úplně nevymyká z poměrů běžných v chudší polovině Evropy, tedy v zemích na východě a jihu kontinentu. Zřetelnou hranici dvou evropských světů – chudé a bohaté části – potvrzují starší i nová data Eurobarometru.

Obyvatelé východu a jihu kontinentu deklarují ve srovnání s evropským průměrem tradičně nižší důvěru svým vládám, například kabinetu Petra Fialy věřilo v červnu 29 procent občanů, průměrné vládě v EU 32 procent. „Lidé tuší, že dnes opravdu přestává legrace, a chtěli by na někoho spoléhat. Proto je důvěra o něco vyšší než před deseti lety, kdy o tolik nešlo. Zároveň však vidí, že kvalita vůdcovství není na úplně nejvyšší úrovni,“ vysvětluje Jan Hartl.

S tím souvisí, že v krizových časech, v roce 2013 stejně jako letos, se ve stejných zemích hluboko propadla důvěra k národní ekonomice.

Konkrétně jen 21 procent Čechů dnes považuje hospodářskou situaci za „dobrou“. Kritičtější jsou Bulhaři, Řekové a Slováci, ovšem ani dalších dvanáct zemí na tom není o mnoho lépe. Na svou ekonomiku proti tomu nedá ani dnes dopustit nejméně polovina občanů z deseti vyspělejších zemí EU (Irsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Německo, Rakousko, Malta), a vedle nich už jen Poláci. V deseti vyspělých státech měla zároveň v červnu přinejmenším třetinovou důvěru místní vláda. „Tamní voliči nemusí být nadšeni z toho, jakou mají reprezentaci, věří však tomu, že v  časech krizí udělá, co se dá,“ vysvětluje sociolog z pohledu tuzemců neobvyklý postoj severu a západu Evropy.

Eurobarometr prozradil, že u národů s nízkou mírou důvěry v instituce snáze propukne panika, která se ventiluje obavami z budoucnosti. Nejde přitom jen o strach ze zhoršení ekonomiky, kde Češi prozrazují vůbec největší obavy, ale také z finanční situace vlastní domácnosti. Loni v červenci se pádu na okraj chudoby nejvíc obávaly české rodiny (47 procent). Od té doby ztratila hrozba na přesvědčivosti a letos v červnu se zchudnutí bálo už jen 28 procent tuzemců. Více strachu prozradili Poláci, Slováci, Rumuni a  Řekové.

Proč právě Češi ze všech národů východní a jižní Evropy zabrali v žebříčku vystrašenosti prominentní místo, může vysvětlit ještě jeden důvod. Obavám sice nejčastěji podléhají občané států s nízkou mírou důvěry, stejné panice však někdy podléhají také bohatí a sebevědomí Němci, od kterých se strach přenáší na sousedy.

Psychologickou zvláštnost sousedů označuje mezinárodní termín German Angst („German“ je v angličtině „německý“, „Angst“ znamená v němčině „strach“), který média využívala při popisu vystrašených německých reakcí na katastrofu elektrárny ve Fukušimě nebo na pandemii covidu. Také při energetické krizi roku 2022 se sebevědomí Němci propadli do obav, jak dopadne jejich ekonomika, případně rodinné rozpočty. Spolu s nimi podlehli stejné náladě také Švédi, Nizozemci a Rakušané. U Čechů mohl vliv German Angst prohloubit míru obav obvyklou ve východní Evropě.